You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~1~

Taehyung P. O. V.

Den D je tady. Jak jsem mohl čekat, ani po dvou týdnech od soudu jsem se nesetkal s Jaesunem a Sangminem, jakoby se po nich slehla zem, ale jak je znám, tak odjeli do jiného města, kde zůstanou, dokud se po mých společnících přestane pátrat.

Počítám s tím, že se ke svému zaslouženému trestu nedostanou, policisty nebude bavit je věčně hledat, když stejně jednoho už mají- mě, čtrnáct měsíců jsem dostal, pořád to beru jako nějaký vtip, omyl, nebo prostě jen sen, ale bohužel, právě teď jsem jedním policistou veden do Soulské věznice.

Tohle, kdyby věděli rodiče, ale to neví, protože s nimi nežiju už od svých pěti let, může o mně vědět leda tak můj věčně opilý strýc, ale ten je aktuálně v nemocnici, tak asi nic. Zajímalo by mě, jestli o mně ví ti dva, nebo si ani nejsou vědomi toho, že za ně pyká někdo jiný, někdo, kdo s tím neměl skoro nic společného.

„Neloudej se tak," pokárá mě vysoký policista s bradkou, který mě právě vede do velké šedivé budovy. Neloudej se, a co čeká, že si do své cely radostně dohopsám? Nikdy jsem nebyl ve vězení, mám docela strach, protože mi tady budou společností samí kriminálníci, ale to nikoho nezajímá.

Dlouhán mě dovede k pultu, za kterým sedí nějaká zrzka středního věku a ťuká si do klávesnice. Vzhlédne, když jí policista podá složku s nějakými dokumenty a s mojí občankou.

„Jméno?"

„Ehm, Kim Taehyung."

„30. Prosinec 1995?" přikývnu, abych potvrdil své datum narození. „Dobře, běž se posadit tamhle na židli a čekej, pošleme ti pana Jeona, aby ti udělal osobní prohlídku, pak tě zavede do tvé cely a vysvětlí ti vše potřebné." Přijdu k židli u zdi a posadím se. Konečně mám šanci se rozhlédnout okolo sebe.

No, zatím jsem jen v části, kde se asi hlásí noví vězni, nevím, ale nevidím nikoho jiného, než policisty, oni jsou snad všude, u každých dveří. Je to docela znervózňující. Poklepávám nohou a skousávám si rty, to dělám vždycky, když jsem nesvůj a já jsem aktuálně hodně nesvůj, ještě aby ne, když čekám na nějakého dozorce, aby mě zcela přivedl do nového života na čtrnáct měsíců. Stejně si myslím, že je to dlouhá doba na to, že jsem jen sprejoval po vlaku.

„Kim Taehyung?" zvednu se ze židle a přikývnu, ani jsem si nevšiml, kdo mě oslovil, ale až teď ho vidím před sebou. Je to nějaký hodně, HODNĚ mladý černovlásek v modré uniformě a černých upnutých kalhotách. Musí být jen o něco málo starší, než jsem já, ale mám pocit, že z něj sálá plná autorita.

„To jsi ty? Výborně, já jsem Jeon Jungkook, tak pojď se mnou, první omrkneme, jestli u sebe něco neschováváš. Pak ti ukážu tvojí celu a vysvětlím, jak to tady probíhá, ehm, kolik ti je let?" No, zeptal bych se na to samé, ale to raději ne.

„D-Devatenáct." Koktáš, proč ale, popravdě, myslím, že se i trochu červenám, protože ten kousek přede mnou je vážně sexy. Uhm, vážně jsem si řekl, že je sexy? Ne, facka zleva, zprava.

Následoval jsem ho do jakési menší místnosti bez oken, ale hodně ostře osvětlené. U zdi je postavený podlouhlý stolek a nějaká skříňka. Na druhé straně je na zdi čudlík, který nejspíš slouží, když nastanou nějaké problémy s odsouzeným. Jeon zavře dveře a otočí se ke mně.

„Mm? Na co čekáš? Svlíkej se." Tak počkat, cože mám udělat? Svléknu si klidně mikinu, svléknu si možná i tričko, ale víc, ať po mě nechce.

„Um, co všechno?" Jeon se uchechtne.

„No všechno, úplně do naha, je to kvůli pašování." Vykulím na něj oči.

„A-Ale já nic nepašuju..."

„Tohle bych ti věřil, ale pravidla jsou pravidla, tohle by mohl říct každý." Povzdechnu si a začnu se pomalu svlékat. Neustále ho ale sleduju, pozoruje každý můj pohyb, aby mu náhodou něco neuniklo. Už mám dole vrchní část, teď jsou na řadě kalhoty a... uhm, boxerky.

„Tak honem, nemám na tebe celý den." No, to bylo fakt moc pěkně řečeno. „Nestyď se, myslíš si snad, že jsi první, kterého tady kontroluju? Ne, nechceš vědět, jak moc staré chlapy jsem tady prohlížel, tak si pohni, ať už to máš za sebou." Konečně něco, co mě trochu povzbudí.

Celý rudý se svléknu úplně do naha a nervózně čekám, co bude dál. Zatím si mě teda Jeon celého prohlíží, což mi teda vůbec není příjemný. A ty jeho příkazy, rozpaž, otoč se, vzpaž. Přijde ke mně s nějakou špachtlí.

„Otevři pusu," to udělám a on mě prohlédne jak pod jazykem, tak i mezi zuby, „Fajn, pusa je čistá, teď si dřepni a zakašli." Co to je sakra za postup? Sice jsem rudý až na zadku, ale udělám to, co mi říká. Nakonec se postavím a on mi začne prsty projíždět po těle, vyskočí mi pořádná husina, jeho ruce jsou tak hebké a teplé. Jsem úplně napnutý, toho si všiml i Jeon. Pousměje se na mě, ale dlaně nechává položené na mých bocích.

„Copak? Jsi ze mě snad nervózní?" Polknu a zakroutím hlavou.

„N-Nejsem..." Jeon mi s dlaněmi sklouzne ke stehnům, ale nejde níž, nýbrž od stehen výš.

„P-Pane Jeone... n-nejsem už dost prohlédnutý?" Jeon se uchechtne a oddálí se ode mě.

„Dobře, obleč si tohle," řekne a podá mi balíček s oranžovým oblečením, „to je teď tvoje."

Děkuju všem, co začali tuhle fanfikci číst, jsem za to moc ráda (a to tady bylo teprve něco jako prolog)

I purple you! 💜