You're in Trouble (Taekook/Vkook) CZ

~55~

To poslední, co vnímám, je ostrá bolest v mé hlavě a poté už jen ticho a tma.

Jungkook P. O. V.

Konečně jsme dorazili zpátky do věznice, ani to netrvalo nějak dlouho, prostě jsme nabrali ty balíky se zimním oblečením pro vězně a zase jsme jeli zpět. Nezabralo nám to ani hodinu. Vystoupím z vozidla a zamířím k hlavnímu vchodu.

„Zvládnete to tady, pane Hyune?"

„Jo, jo, jen běžte dovnitř, pane Jeone, postarám se o to." Kývnu a děkovně se na něj usměju, poté už ale vlezu dovnitř. Potřebuju kávu, zamířím ke svému kumbálu, ale zrovna se rozezní siréna, no nazdar, po dlouhé době zase počítání, a to jsem si ještě nestačil sednout.

„Pane Jeone, cely od 80 do 90 a pak ještě-..."

„206, já vím." Usměju se na dozorce, který zrovna procházel kolem. Sice počítání dlouho nebylo, ale vím moc dobře, u jakých cel se nejčastěji zdržuju, stejně tak, u kterých vězňů. Rozhodl jsem se to vzít ale odzadu, takže první si zkontroluju Taehyungieho a potom ty ostatní.

Vlezu do mé známé cely s úsměvem, ten mi ale povadne, když uvidím jen Hoseoka, jak zmateně sedí na posteli a poklepává nohou do podlahy. Zamračím se a pohlédnu ještě na horní postel, ale můj vězeň tady není.

„Um, Hoseoku? Kde je Taehyung?" On si povzdechne a zakroutí hlavou.

„Já nevím, dneska jsem ho ještě neviděl, od doby, co vám šel popřát..." řekne nejistě a stoupne si, aby mi viděl lépe do očí.

„No...počkej, ale ví, že je počítání, ne? Tuhle sirénu snad pochopil." Hoseok přikývne.

„Určitě jo, už to není žádný nováček, poznal by to." Trochu znervózním, doufám, že v tom není nějaký další převoz, ale to asi těžko, když už jsem se s otcem usmířil, tohle by neudělal. Vyběhnu ven z cely a zmáčknu červený čudlík, který je snad na každém rohu.

„Vyhlaste pátrání! Jeden vězeň chybí!" zařvu a rozeběhnu se směrem k jídelně, kde teď nejspíš zbytek dozorců mastí karty, a ano, přesně, jak jsem předpokládal. „hej! Práce! Ztratil se vězeň, běžte ho najít! Kim Taehyung z cely 206!" Než se líně zvednou, sám vyběhnu schody a zamířím do knihovny. Otevřu zběsile dveře, ale knihovna se zdá prázdná.

„Tae? Taehyungu!" Žádná odezva, rychle knihovna projdu, kdyby tady přeci jen někde trčel, ale opravdu, tady není ani živáčka. Tohle už mě vykolejí a já nastavím zoufalý výraz, se kterým vyběhnu ven z knihovny, málem se srazím s jedním dozorcem.

„Co se děje? Snad útěk?"

„To není útěk, vězeň je někde tady! Jsou všichni zavření ve svých celách?"

„A-Ano...jsou, ale...opravdu nemám vyhlásit pátrání i ve městě?" Svraštím obočí a zamířím ke dveřím vedoucím ven.

„ne, jsem si jistý, že neutekl, je někde tady." Nad touhle větou mě mrazí, představa, kde teď je, ale nemá jediný důvod utíkat, když má tady mě, z nějakého důvodu se prostě nemohl dostavit do své cely, a to mi nahání strach. Vyběhnu ven a projdu to až k přespávárně. Dozorci jsou taky už kolem a hledají.

„Oh, Tae, jestli jsi v pořádku, tak tě přetrhnu, jak hada." Zašeptám si pro sebe, ale sám vím, že pokud ho najdu celého, tak ho první udusím v objetí a potom ho až seřvu. Obejdu přespávárnu kolem dokola, ale nikde nikdo.

„Haló? Máte něco?" zvolám na dozorce procházející kolem věznice, ale oni jen zakroutí hlavou. Tak jo, teď jsem hodně ve stresu, sakra, Tae, kde vězíš? Pomalu se vrátím směrem k věznici, kde už uvidím Yoongiho, jak míří mým směrem.