Nejsem zrovna sportovní typ, což zcela určitě musí být na první pohled jasné. Sledovat se mnou na Ohnivý pohár je jedna věc, ale vytáhnout mě pak na výlet do lesa a čekat, že ten kopec vyšlapu jen tak bez řečí, je věc druhá.
Možná sis nevšiml, ale jsem tak trochu domácí typ. Většinu volného času trávím doma u kompu, hraju počítačové hry a sleduju seriály.
Jestli to tak bylo vždycky?
Poslední rok určitě.
Nechci říkat, že se doma schovávám, to bych lhal. Odmalička jsem samotář. Ale ta jizva tomu moc nepomáhá. Vzpomínky nepomáhají. Strach z toho, že se cokoliv může obrátit naruby, když to člověk nejmíň čeká, taky nepomáhá.
Takže chápeš, že si málokdy – čti nikdy – neřeknu, že bych se mohl projít po lese.
Ale jo, bylo to fajn. Vážně.
Vyjít na ten kopec v sobě mělo něco povznášejícího. Možná dokonce léčivého. Jako bych v krvi cítil novou energii, což jsem myslel, že už nikdy nepřijde.
Po té nehodě jsem zapomněl, jaké to je, cítit se zase živý.
Děkuju.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
