100.

652 85 18
                                    

Tyhle dopisy jsem napsal pro tebe, ačkoliv jsem ti je nikdy neplánoval dát.

Když jsem tě poprvé uviděl před školou, měl jsem pocit, že se zblázním. Všechno ve mně šílelo, protože tys byl tak... A já chtěl... Grr.

Jenže jsem neměl nikoho, komu bych se svěřil. Takže... Ano, možná neexistovalo jiné řešení, než ti napsat a vyzpovídat se z věcí, které mě tak trápily.

Někdy úplně na začátku jsem si říkal, že bych ti je třeba jednou mohl dát. Až bude po všem, čímž jsem myslel dobu, kdy spolu budeme normálně komunikovat, možná se dokonce přátelit.

Přátelství navzdory tomu, co se mezi námi stalo.

A vidíš. Nakonec to byla láska.

Připadám si mnohem sebevědomější a jistější, takže nejspíš není důvod, proč bych měl v jejich psaní pokračovat.

Chci, abys věděl, že jsem vážně uvažoval, že ti je dám, ale nakonec jsem je schoval. Na hodně dobré místo, kde je možná za pár let najdu a budu se smát a pak ti je třeba konečně ukážu. Ale do té doby ti musím stačit jen já.

A jsi pro mě nejlepší.

A to stačí.

KONEC

---------------------------------------------------------------------

Další naše LGBT příběhy najdete na našich stránkách: szabi.cz

Děkujeme všem, kteří si našli čas povídku přečíst. 🖤

Dobrý pro tebeKde žijí příběhy. Začni objevovat