Dobrý pro tebe

34.

Uvařil jsi čaj, protože běhat v noci po venku jen v pyžamu a mikině prostě nebyl ten nejlepší nápad. Ano, tuhle část, když jsem lezl z okna, jsem moc dobře nepromyslel. A ani další části nakonec nedopadly podle představ.

Když jsem se večer sprchoval, vykřičel jsem na kachličky celý monolog, který jsem považoval za perfektní. A dokonale popisoval všechny moje pocity. A kachličky pak uznaly, že mam absolutní pravdu. Jenže jakmile stojím před tebou, nenaskakuje mi v hlavě žádný argument.

Nic. Prázdno.

A ty na mě přitom koukáš a mrkáš a pak klopíš zrak. A při každém nádechu čekám, že něco řekneš, ale necháváš to všechno na mně.

Olivere, řekl jsem. Může to mezi námi někdy být naprosto obyčejné?

Pokrčil jsi rameny. „Zabil jsem ti mámu. Jak to může být obyčejné?"

Nenávidím, když tohle děláš, protože oba víme, že to není pravda. A nikdy ani nebyla. Tu noc se stalo hodně, ale ty jsi za nic z toho nemohl.