_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 26 🍀

Marcus

„Jak se ti líbila procházka po schodech?" nahodil jsem ten nejlepší úšklebek, když jsem uviděl jak konečně došla až dolů k recepci v přízemí.

Opíral jsem se tu o zeď s rukama zkříženýma na prsou už dost dlouho, takže jsem byl rád, že konečně přišla.

„Nádherná." usmála se na mě a věnovala mi svůj zasněný pohled, přičemž se otočila na schody a pak zpět na mě.

Následně energicky vyšla z hotelu a já chvátal za ní. Když jsem ji doběhl, snažil jsem se srovnat krok, což se mi docela podařilo.

„A co tvoji rodiče?" zeptal jsem se. Is jenom mávla rukou.

„Sejdeme se s nimi tam. A co Tinus?"

„Prý bude čekat na náměstí. Moc se v Oslu neorientujeme."

Oba jsme se věnovali cestě, ale stejně jsem slyšel její čistý smích. Nechápavě jsem se na ni otočil.

„Čemu se směješ?" teď se smála ještě víc, až si musela dát ruku na pusu, jak hlasitá byla.

„Nic, já jen..." popadala dech. „Že jste s Tinusem takoví opravdu hodně spojení, co? Občas si říkám, že bez sebe nedáte ani ránu."

V tom měla pravdu. Máme hezký vztah a odmala trávíme čas hlavně spolu.

„Možná jo." usmál jsem se na ni, načež mi úsměv opětovala.

„Taky bych chtěla se sourozencem mít takovýhle vztah. Se sestrou máme sice pěkný vztah, ale ona je o dost starší a má svůj svět. A s bratrem jsme se vždycky spíše vraždili. Takže jsem chtěla sestru stejně starou jako já, nejlépe dvojče. Ale mám Kayu, a ta vydá za dva další sourozence." ušklíbla se.

„To je vidět."

Šli jsme až doprostřed náměstí, kde měl stát Tinus, kterého jsme naštěstí nakonec našli. Ten už tam v černém obleku se stejně barevnou košilí čekal.

S pozdravem jsme všichni tři šli směr galerie hlavního města.

Isabela

V národní galerii už se svítilo a byla slyšet hudba, která hrála i venku před vstupem. Byla to taková ta tichá klasická decentní hudba, která sloužila pouze k nalazení atmosféry.

„Tak jak šla soutěž v malo-... Promiň, v kreslení?" Martinus se usmál.

„Dobře." zaznělo jednohlasně ode mě a od Maca a my oba propukli v hlasitý smích.

„Marcus modelka." zasmál se Tinus. Marcusovi ale do smíchu moc nebylo.

„Polívala mě tam studenou vodou." postěžoval si. Jeho mladší dvojče na mě vrhlo pohled jako „Jako fakt?" a já se smíchem přikývla.

„Aspoň máš umytý vlasy, Macu." Martinus si ho dobíral skoro celou dobu, dokud jsme nenarazili na moje rodiče. Mamka se ke mě hned přiřítila a s větami jak je na mě pyšná mě začala objímat. Drtila mě v medvědím objetí, z kterého jsem se snažila vymanit, protože se opravdu nerada objímám na veřejnosti. Když povolila stisk, rychle jsem se od ní odtáhla a objala taťku, který se také tvářil nevýslovně hrdě. Očividně celou soutěž prožívali víc než já a všichni soutěžící dohromady. A to nás tu bylo opravdu hodně, až jsem se divila, kolik uměleckých středních škol v Norsku je. 

                              ***

Celý večer se táhl trochu pomaleji než jsem čekala. Většinu času jsem trávila s rodiči, prarodiči a sestrou, na kterou jsem se moc těšila. Večer jsem taky potkala Ingrid s Mattem. Ingrid mě hned nadšeně objímala a přála mi úspěch, zatímco její kamarád se držel dál, hodně dál.

„Měli byste si promluvit. Matt je od té doby divnej a mele jenom o tom, 'jak lehce jde zničit přátelství'." naznačila prsty uvozovky.

„No, myslím, že stejně mezi námi bude taková divná atmosféra." pohledem jsem zavadila o Matta. Vlastně mu to dneska i slušelo, ale mě nijak nepřitahoval. Docela mi chybělo naše přátelství, i když bylo tak krátké.

„Dokud ji neprolomíte." a to bylo to, o čem jsem ještě delší chvíli po tom, co Ingrid odběhla za rodinou a nechala mě tak samotnou stát v jednom z koutů mezi obrazy, myslela.

Najednou se okolo mě proplížila známá blonďatá hlava s úmyslem ukradnout si další lehce alkoholický nápoj.

„Ehm, ehm." ozvala jsem se, abych upoutala jeho pozornost.

„Tak jak se slečna má?" dal ruce do kapes a nahodil svůj nejlepší úšklebek. Bylo vidět že je lehce v náladě.

„Marcusi, to je až od osmnácti." jen pokrčil rameny.

„Toho tolik pít nemůžeš." stále si mě prohlížel, div se mi nepodlamovala z jeho pohledu kolena, ale má slova z vysoka ignoroval.

„Je v tom alkohol. Chápeš? Ška-re-dý pro děti jako ty." mluvila jsem na něj jako na malé dítě, což jsem si docela užívala.

„Hele, Isabelle," začal najednou s velice vyspělým výrazem a hlavou pozvedlou nahoru. Při tom si vzal jednu sklenku do ruky a opřel se o stolek, div nespadl.

„Zkus si taky někdy trochu porušit pravidla," prsty naznačil trošičku.

„Dej si taky skleničku," teď zakroužil skleničkou, kde se začaly objevovat bublinky.

Zkřížila jsem si ruce na prsou.

„A neopij se z první sklenky." s těmi slovy mi onu skleničku dal do ruky, sám si ze stolku vzal ještě jednu a už mizel pryč.

„Já že se bojím opít?! No počkej Marcusi Gunnarsene." a napila jsem se ze skleničky. Šampaňské bylo dobré, takže jsem si po první sklence šla i pro druhou, pak pro třetí, dále a dále....

Když jsem se pak sama sebe ptala, proč to dělám, řekla jsem si: „Dneska máš ten den, tak si ho užij a 'dej si taky skleničku'." což jsem omylem řekla nahlas a vydala se do světa šampaňského.

Dneska jim už bude osmnáct!❤️❤️

🍀Ahoj, jsem tady s další kapitolou!🍀

Doufám, že si užijete narozeniny M&M líp než já, že půjdete k doktorce 👌😅

Kapitolu jsem napsala záměrně kratší, protože plánuju dneska vydat ještě jednu, tak držte palečky ať to stihnu ❤️🍀.

Jinak, kdo ještě nespí, dobrou noc a já jdu konečně spát 😴❤️.

So....

🍀_I_love_you_guys_🍀

And

Hope, ya like it 🎂❤️