Draco
Do šatny jdu sám. Křiklan řekl, že Notty tam už šel. Přemýšlím, jak se mu omluvit. Nechci se hádat. Vždyť je jasný, že s tou věcí to nemá nic společnýho.
Zaťukám na dveře a pak vejdu. Notty se ani nezvedne od práce a drhne kout sprchy. Je to nechutný. „Doufám, že sis vzal svůj kbelík."
„Jo, mám svůj," kývnu. Mám stažený krk z toho, jak chladně to znělo. Možná za tím ani Astorie nestojí, ale fakt ho znechucuju.
Musím přemýšlet nad tím, jak se mě zastal Haoyang. Oplací tím to, jak jsem mu dovolil se ještě zúčastnit konkurzu? Nebo to je proto že... může mě mít rád?
„Draco?" Notty se opírá o teď a utírá si čelo, mokrý od potu. Takhle si říkáte proč, ale ono je těžký dělat něco jako mudla. Chudáci.
„Co?" to oslovení ze mě udělá želé. To mě jen potvrdí, že bych se měl omluvit.
„Promiň za to, co se stalo. Nechtěl jsem tě ztrapnit nebo tak... vlastně, furt jseš kámoš."
Usměju se jak měsíček na hnoji. „Zas tak moc se nestalo. Aspoň bylo nějaký drama."
To je sice lež, ale nechci ho naštvat, nebo si hrát na uplakánka, když jsme kámoši. A pak se Notty zasměje.
„To je fakt. Jinak, jak se tě zastal Lin... to mě utvrdilo v tom, že to neříkáš jen tak. Jsem si myslel, že mi chceš ukrást Astorii, i když jsi o tom věděl, že se mi líbí."
„Mě jsou holky ukradený," mávnu nad tím rukou. „Ale řekla mi, že má ráda Haoyanga. Prý jí s tím mám pomoct."
„Lin je přece teplej, už se to o něm ví od... asi třetího ročníku?"
Jak to, že o tom nevim?
„Tys o tom nevěděl?"
„Co? Ale jo, věděl. Však právě proto jsem byl překvapenej, že to hrotíš."
Notty si odfrkne. „Byl jsem nasranej. Takže se jí líbí samý teplouši? Docela smutný."
Odkašlu si. „Jo, je to smutný. Samý teplý kluci v naší koleji."
Notty mě bouchne pěstí do ramene, jakože jasný, brácho. „Ale samý hezouni. Tak jo, dokliď to, počkám na tebe."
