Harry
„Mám hlad," zaskuhrá Ron. Je sice půlnoc, ale po tréninku jsme vyhládlý.
„Taky. Navštívíme skřítky?" překulím se na břicho. Proč mě napadlo ležet s hlavou dolů z postele?
„Můžem," souhlasí Ron.
🥭🥭🥭
Už jsme skoro u obrazu hrušky, když uvidím Blaise s plnou náručí sladkýho.
„Odkdy jíš sladký?" zeptám se ho.
Vrhne na mě vzteklej pohled. „To není pro mě, Pottere. Draco je na tom špatně."
„Proč?"
„Ty nevíš? Hele, byls v pohodě. Ale teď sis to u nás posral," prskne. „Můžeš za to jen ty!"
Sjede mě od hlavy k patě a pak odejde. Můžu za to já? Proč?
„To bylo divný," řekne Ron. „Tady je ta hruška."
Polechtá ji a místo hrušky se objeví klika do kuchyně. Hned co za sebou zavřu, přiběhne tlupa skřítků a uklánějí se.
„Harry Pottere!" dopředu se protlačí starý skřítek s chlupy v uších. Ukloní se tak, že má nos skoro až u země.
„Kráturo?"
„Ano, pane, tohle je Krátura," znovu se ukloní. Všimnu si, že má na krku medailon Reguluse Blacka. Nechal si ho.
„Máte něco k jídlu?" zeptám se a skřítkové se docela pomátnou. Krátura nás dotáhne ke stolu a pak nám skřítci nosí různý jídla.
Ron k sobě zamilovaně přitáhne mísu kuřat. „Dobrej večer, lásko," začne se cpát.
„Kráturo?" oslovím skřítka. „Říkal něco ten kluk, co tady byl?"
„Moc ne, pane. Krátura ale ví, že někdo panu Malfoyovi zlomil srdce, pane."
„Kdo mohl Malfoyovi zlomit srdce?" ušklíbne se Ron. „Copak nějaký má?"
„Má, větší než ty," odseknu. Zřejmě ten kluk, Lin. Proto zmizel z večírku.
Ale proč by Blaise říkal, že za to můžu já? To nedává smysl.
