Draco
„Tys opustil tým?" vyjeknu a Harry mi dá ruku přes pusu. A jo. Jsme v knihovně a tam má bejt ticho. „Vždyť famfrpál miluješ."
Harry pokrčí rameny. „Jo, miluju ho. Jen nesnáším bejt kapitán. A chytač."
„A taky kvůli Weasleyový," přikývnu. Takhle se to dá pochopit, ale stejně. Takhle jsem přes léto trénoval zbytečně, když tam místo Harryho bude nějakej ťulpas.
„To taky," ušklíbne se Harry a zahledí se do úkolu. „Už na to kašlu. Přečti mi něco. Máš krásnej hlas."
Mám krásnej hlas. „Dobře, jdu hledat něco zajímavýho," stisknu rty k sobě, abych na tváři potlačil úsměv.
„Fajn." Harry si podepře hlavu rukou.
Zapadnu do sekce bajek a pohádek a opřu se čelem o poličky. Mám krasnej hlas. Asi se z něj zblázním!
„Kch," procedím skrz zuby. Vydám ze sebe pár zvuků, takže se po mě ohlídne nějaká holka. Ovládej se trochu!
Odkašlu si a náhodně šáhnu po knížce. Bajky barda Beedleho. Ty mi mamka četla, když mi bylo pět, před spaním.
„Co o králici Alici?" navrhnu, když si sednu k Harrymu.
„Proč ne. Jen něco čti."
A tak čtu. Tohle mám ze všech bajek nejvíc rád. Mamka s otcem se střídali, když ji četli a to bylo poprvý, co jsme byli jako rodina.
„Konec," založím do knihy kousek papíru a podívám se na Harryho. Usnul. Hlavu má na stole a brejle mu visí na jednom uchu. Takhle je jako koťátko, působí jemně a zranitelně.
Mám tě rád, Harry. Příště to řeknu nahlas.
