War or Love?

22. sázka 1/3

Suze
Všechno zatím klape podle plánu. Sebastián vyřadil Elis ze hry a sám už má jenom dva životy. Chris ubral život Timovi i Jacobovi. Naneštěstí se mu ještě nepodařilo dát babu Lukasovi, ale to je vlastně dobře. Lukas až nakonec.
Až to bude mezi mnou a jím.
Takže celkově je nás ve hře šest. Sebastián teď už jen s jedním životem, Chris, Jacob a Tim se třemi a já a Lukas s pěti.
A změna.
Sebastián právě vypadl.
Takže teď už je to jen já a hokejisti.
Právě má babu Tim a rozjíždí se proti Jacobovi. Chvíli tam spolu bruslí, ale nakonec se Timovi podaří mu babu předat.
Takže teď ji má Jacob. Teď je hlavní v téhle hře mít přehled. Jakmile ztratím přehled, jako bych prohrála.
Jacob začne mířit mým směrem.
Tak to ne.
Rozjezdu se pryč od něj. Cestou míjím Lukase.
Jenom uhne na stranu. Jacob nezmění směr a jede pořád za mnou. Takže buďto si Lukas taky udělal spojence a nebo prostě Jacob ví, že ho nedohoní. Hmm. Zajímavý.
Kolem projede Chris a už se mu nepodaří před Jacobem uhnout. Takže teď má babu Chris.
Super.
"Dávám pět minut" zakřičí na nás Daniel. "Po pěti minutách vyhraje ten, kdo má nejvíc životu." Dodá.
Což znamená já a Lukas.
Musím vydržet.
Chris předá babu zpátky Jacobovi. A Jacob se rozjede k Lukasovi, který právě vůbec nedává pozor na hru a kouká do mobilu.
No tak Jacobe, dej mu babu.
Lukas na poslední chvíli uhne na stranu, ale...do háje...teď nevím jestli mu ji Jacob předal nebo ne.
Jacob se pousměje.
Lukas se zamračí. Rozhlédne se po kluzišti a pohledem zastaví na mě.
Pak se rozjede.
Ke mně.
Takže má babu.
Joo.
Teď stačí uhýbat mu tak dlouho dokud nevyprší čas a mám to vyhraný. Tak jo.
Rychle pryč Suze.
Jenže....
Předal mu ji Jacob...
Minulé si ho ani nevšiml....
Bruslím, jak nejrychleji můžu a pokaždý, když už mě skoro dožene, náhle změním trajektorii a rozjezdu se jiným směrem, čímž ho donutím zpomalit.
"Minuta." Křikne znovu Sebastián.
No tak. To zvládneš.
Řeknu vám, už vážně nemůžu. Jestli tohle moje plíce zvládnou tak už všechno.
Najednou mi Jacob vjede do cesty. Rychlé mu uhnu, jenže on natáhne ruku a dotkne se mě.
Lukas zastaví.
Co to?
Ne...
Ne...neříkejte mi....
Neříkejte mi...že jsem tak hloupě...hloupě naletěla.
Otočím se na Lukase, který se spokojeně šklebí.
Ne...
Řekněte mi, že mi Jacob právě nedal babu...
Řekněte mi, že to celý Lukas jenom nepředstíral.
"Konec." Zakřičí Daniel.
Ne.
Tohle se nestalo.
Pořád zírám na Lukase neschopná slova.
Že se tohle nestalo.
"Takže vyhrává Lukas." Oznámí všem Sebastián, který si nejspíš od Elis zjistil, jak se jmenuje.
Lukas na mě mrkne.
Tak to je moc.
"A o jeden bod je pak Suze." Pokračuje Sebastián dál. "Řeknu ti to je docela pech. A musím uznat...hezky vymyšlený." Pokývá hlavou k Lukasovi, který, stejně jako já na něj, stále upíra pohled na mě.
Ne.
Přeci jsem nemohla tak hloupě prohrát.
Rozjezdu se směrem k Lukasovi.
"Blahopřeju." Odseknu a vydám se pryč od něj. Cestou pryč ho strčím do ramene.
Nacpi si to svoje vítězství třeba do zadku. Udav se tím.
Grrr.
Nikdy by nevyhrál, kdyby si nevymýšlel tyhle manipulativní plány.
Potřebovala bych ze sebe nějak dostat ten příšerný vztek, který mě teď spaluje.
"Tak nám to nevyšlo co." Poznamená vedle mě Chris a já se na něj podívám.
"No jo. Hrála jsem podle pravidel." Zamumlám na něj nazpátek.
Na to nic neřekne a jenom stojí vedle mě.
"Jsem tak naštvaná Chrisi." Pokračuji dál a hlas mi malinko přeskočí. "Tak hrozně naštvaná. Právě teď bych potřebovala boxovací pytel."
"Nabídl bych se ti, ale trochu se bojím, abych řekl pravdu. Radši přivedu Lukase jestli chceš a do toho si pak mlať, jak chceš." Odpoví mi a já se pousměju.
Aspoň že mi trochu dokáže zlepšit náladu.
"Tahle Sázka bude moje smrt." Zašeptám potichu.
Chris se dotkne mého ramene a otočí mě k sobě.
"Ale prosím tě." Usměje se na mě. "Zase mu to vrátíš." Řekne a přivine si mě k sobě do objetí.
Hmm.
Má pravdu.
Obejmu ho nazpátek.
"Díky za pomoc."
Odtáhne se ode mne a cvrkne mě do nosu.
"Kdykoli princezno." Mrkne na mě.
Tak jo. Jedeme zpátky.
"Hele Suze." Zavolá na mě Soph. "Jdeme na autobus. Jdeš s námi?" Zavrtím hlavou.
"Je mi líto, že jsi prohrála. Bylo to podlý." Rozloučí se se mnou a vydá se s ostatními na autobus.
Sundám si brusle a nandám si zpátky boty.
Rozhlédnu se kolem sebe a uvidím Lukase, jak se opírá o mantinel a upřeně mě s kamenným výrazem sleduje.
Myslela jsem si, že bude mít větší radost z výhry teda.
Alespoň já bych měla.
Tak jo.
Musím se tý sázce postavit čelem. Ale prvně...
Rozhlédnu se znovu a uvidím Sebastiana, jak na mě opodál čeká. Naposledy se kouknu na Lukase a pak se rozejdou k Sebovi.
"Bruslíš fakt dobře." Řekne mi, jakmile dojdu až k němu.
Povzdevhnu si.
"A stejně mi to k ničemu nebylo." Odpovím mu a on souhlasné pokývá hlavou.
"Měla sis víc všímat." Řekne. No jo. Seb a jeho upřímnost. "Ale musím uznat, že to měl vymyšlený fakt dobře. Co mezi vámi vlastně je?" Zeptá se mě.
"Nic." Odpovím mu a Sebastián mi věnuje dlouhý pohled. "Jen mu dělá radost mě vytáčet to je všechno." Řeknu nakonec.
"Tak co jsi chtěl vědět?" Zeptám se ho v naději, že už mě a Lukase dál nebude rozebírat.
"Doufám, že všechno na co se zeptám zůstane mezi námi." Začne na začátek a já pozvednu obočí.
"Elis je jedna z mých nejlepších kamarádek, takže ti nic slíbit nemůžu. Ptej se, co chceš vědět a já se rozmyslím, jestli jí to řeknu."
Povzdechne si.
"Fajn" proměně si rukou čelo. "Chodí teď Elis s někým?"
Hmm. Zajímavý. Takže přeci jen má zájem.
"Ne"
"Líbí se jí někdo?"
"Ano i a když si to nejspíš nechce přiznat." odpovím po pravdě.
"Kdo?"
To je blbec. Jasně že on.
Neřeknu na to nic a my se jen přetlačujeme pohledem. Nemůže čekat, že prozradím tajemství své kámošky.
"Fajn." Vzdá to nakonec. "Řekněme, kdybych ji náhodou chtěl někam pozvat dala by mi košem?"
Těžká otázka.
"To nevím. Ach jo. S váma je to složitý." Povzdevhnu si.
"Na sto procent ti můžu říct, že by s tebou rada šla. Ale kdo ví jestli ti to přijme."
Zatváří se zmateně.
"Nejspíš nerozumím."
"Nechce zničit vaše přátelství. Bojí se, že když si s tebou zase něco začne, zase se rozejdete a tentokrát se spolu už nebudete bavit. Pozvi ji a pokud odmítne prostě si spolu o všem promluvte. Nic ji neřeknu, ale ty se rozhoupej a udělej první krok. Ještě něco?"
"Páni. Tak diky. Ne to je asi všechno." Řekne vykuleně. Vydáme se spolu pryč, směrem k Lukasovi.
"Chceš někam doprovodit?" Zeptá se mě Sebastián a já zavrtím hlavou.
"Ne díky." Řeknu mu a na rozloučenou ho obejmu.
"První krok jasný." Šeptnu mu ještě do ucha.
Usměje se na mě a přikývne, pak už se vydá pryč. Chvíli se koukám, jak odchází a pak se otočím k Lukasovi. Jenže ten už nestojí na svým místě.
"Tvůj crush?" Ozve se u mého ucha a já leknutím nadskočím do vzduchu.
Zase.
Otočím se a uvidím smějící ho se Lukase.
"Sakra." Zakleju. "Děláš to naschvál, že jo?" Zeptám se ho a on pobaveně pokýve hlavou nahoru a dolů.
"Jsi příšerně lekavá." Poznamená. "Je to k popukání."
No jistě.
"Žiju abych bavila." Odpovím mu.
"No já se tedy bavím náramně." Odpoví mi a já protočím očima.
Chytí mě za bradu a zvedne mi ji, tak abych se mu musela kouknout do očí.
"Nedělej to." Zašeptá výhružně.
Vytrhnu se mu.
"Přeješ si právě uplatnit naší sázku?" Zeptám se ho a on zvedne koutek úst do polo úsměvu, ale ten úsměv nedosáhne k jeho očím.
"Ne. Mých dvanáct hodin začne zítra, jakmile přijdeš na nás trénink. Buď tam tak ve tři." Řekne mi.
Hmm. Mohla bych přijít o trochu později a...
"Pokud přijdeš dýl, dýl i skončíme. Takhle to máme od tří do tří do rána. Zítra je pátek, a stejně všichni půjdeme na tu akci o který mluvil Daniel."
Čte mi myšlenky nebo co? A pamatuje si jeho jméno. Zvláštní.
"Nemůžu se domů vrátit ve tři, musela bych u někoho přespat..."
"Přespíš u mě." Řekne tónem jako by říkal, zítra bude pršet.
"No tak to v žádným případě." Zatrhnu to hned.
"Dělej, jak myslíš." Pokrčí rameny Lukas. "Ale od tří do tří mi patříš. Zařiť si to, jak chceš." Řekne a s těmi slovy odejde.
Arogantní bastard.

Lukas
Je vážně dobrá.
Kdybych se nedomluvil s Jacobem tak bych ji nechytil.
Nechytil bych ji.
Nebyla rychlejší než já, ale rozhodně byla mrštnější.
Hrom aby ji vzal.

Pokračování příště...
Doufám, že se vám kapitola líbila a že se těšíte na další stejně jako já.
Díky za podporu.