Korunovace probíhala rychle. Teď už jsem si povídala s nějakou milou paní a ve vlasech jsem měla korunku. Všichni na mě byli tak milý. Když mě Cloe představila jako právoplatnou dědičku království a čarodějek všichni se rozjásali. Bylo to docela vtipný... já šedá myška. Ale byla jsem ráda, že jim pomůžu. Hranice se obnovili hned jak mi dali do vlasů korunku. Najednou jsem někde za sebou slyšela rušivý šum. Otočila jsem se.
"Slyšeli jste to... K hranici přijel nějaký upír a chce přejít hranici" řekla jsem holku nějaké své partě. Rychle jsem došla k němu.
"Ví někdo jak ten upír vypadá?" zeptala jsem se.
"Prý je blonďák a mí piercing..." to mi stačilo. Rychle jsem si sundala baleríny a rozběhla se k hranicím. Kameny se mi zarívali do chodidel, ale skoro jsem to necítila. Hlavní pro mě bylo, abych doběhla včas. Když jsem konečně uviděla začátek hranic, moc mě to nepotěšilo. Luke, zrovna chtěl překročit hranici.
"Luku ne!" zakřičela jsem. Luke vzhlídl. "Nepřekračuj tu čáru!" ještě víc jsem se rozběhla a když jsem byla u hranice žduchla jsem do Luka, aby ještě víc ustoupil. "Nikdy to nesmíš překročit" řekla jsem "Nikdy" Luke si mě prohlídl jako bych byla nějaký duch.
"Vypadáš..." zašeptal.
"Jako princezna? Jo ta korunka dělá divy" usmála jsme se.
"Nemůžeš tu zůstat" řekl "Nezvládnu to bez tebe"
"Luku já tu musím zůstat. Ty to zvládneš, ale oni ne!" ukázala jsem do lesa. "Bezemně nestárnou... a zábrany se ničí"
"Určitě na něco příjdeme" chytl mě za ruku. Usmála jsem se na něho a zakroutila hlavou.
"Miluju tě Lucasi" zašeptala jsem se a stoupla si na špičky "A vždycky budu" políbila jsem ho na ty dokovalé rty. Na posledy jsem si pohrála s jeho piercingem. Když jsem se odtáhla pohladila jsem ho po tváři.
"Vidíme se na posledy?" zeptal se. Měla bych říct, že ano, ale to nedokážu.
"Ne" usmála jsem se "Až budeš chtít dojdi... někdo mi to řekne, ale hlavně nepřekračuj hranici" Luke se za první chvíli usmál. "Nobo počkej" zašeptala jsem a utrhla ze země dvě květiny. Silně jsem je stiskla a zavřela oči. Vítr se kolem mě zvedl a když přestal foukat otevřela jsem oči. Jednu květinu jsem podala Lukovi. "Nezvadne a až budeš tady moje květina bude zářit a já poznám, že si tu"
Luke mě objal a já zabořila hlavou do jeho trika. Cítila jsem jeho nádhernou vůni a nechtěla jsem ho pustit, ale musela jsem se vrátit na oslavu. Odtáhla jsem se.
"Tak ahoj" potom jsem překročila hranici a vydala jsem se pomalu zpět. Když jsem došla všichni pořád oslavovali. Stoupla jsem si stranou a pozorovala je. V ruce jsem svírala svoji květinu.
Když jsem se vrátila domů... bylo divné to tak nazývat, květinu jsem dala do pokoje. Oblékla jsem se do pyžama, které jsem tu našla. Bylo to zvláští, ale i po tolika letech jsem cítila máminu vůni. Potom jsem odešla dolů. Sedla jsem si do skleněné místnosti, kam nádherné svítil měsíc.Sedla jsem si na židly ke stolu a pozorovala měsíc. Bylo zvláštní být v tak velkém domě sama. Nedalo se říct, že se bojím, protože kromě čarodějnic a čarodějů tu nikdo nemohl být. A taky jsem věděla, že jsem nejmocnější mezi nimi, takže bych je porazila.
Ale stejnak jsem nemohla spát. Musela jsem myslet na to, že Luke je doma s Miou. Že jí třeba teď patří můj pokoj. Konečně někdo zaťukal na dveře. Otevřela jsem je a usmála se.
"Ahoj" řekla jsem Lucy. Lucy byla holka v mém věku. Neměla rodiče a ani nikoho jiného. Bydlela u Cloe, ale teď jsem jí nabídla, že může bydlet tu. Byla milá a zábavná. Taky přátelská a ikdyž jsem jí znala odedneška věděla jsem, že kdyby mi musela pomoct pomohla by mi. Lucy váhavě stoupila, ale když se rozhlídla, všechna nervozita z ní spadla.
"Je to tu úžasné" usmála se. Lucy byla malé hnědovláska s hnědýma očima. Byla tak drobná, že by jí snad nikdo nikdy nemohl ublížit. Dovedla jsem jí do jejího pokoje, který byl nahoře v patře a patřil hostům.
"Můžeš si to tu potom zařídit jak chceš" pokrčila jsem rameny a dívala se jak Lucy pokládá svůj jediný kufr. Otočila se na mě.
"Děkuju, že tu můžu zůstat" zašeptala. Všimla jsem jak má na krajíčku. Povzdechla jsem si a objala jí. "Nikdo na mě ě takhle nebyl hodný tak jako ty a Cloe"
"Jsem ráda, že tu budeš bydlet semnou" usmála jsem se "Je to docela strašidelný, když tu jsi sama" Lucy se zasmála a přikývla. Utřela si oči. "Asi bychom si měli jít lehnout" řekla jsem.
"Máš pravdu. Dobrou Tiff" nevěnovala jsem tomu pozornost, když mě oslovila přezdívkou.
"Dobrou" řekla jsem. Potom jsem vyšla z jejího pokoje a vydala se nahoru do svého. Ulehla jsem do postele a koukla se na strop.
"Toto si po mě mami chtěla? Věděla si, že se stanu princeznou?" zeptala jsem se do prázdna. Potom jsem zavřela oči a jednoduše usla.
