Naposledy jsem se koukla do zrdcadla. Na sobě jsem měla bílé a s části světle růžové šaty. Na nohou jsem měla bílé lodičky, vlasy jsem měla rozpuštěné a trochu nanesený make-up. Když jsem došla do pokoje Lucy, viděla jsem jak ležela na postely. Nebyla převlečená.
"Jak to, že ještě nejseš?" zeptala jsem se.
"Je mi blbě Tiff... budeš muset jít beze mě" zachraptěla.
Tak já zůstanu doma stebou..."
"Ne..." řekla Lucy "Já to zvládnu" pokusila se na mě usmát.
"Fajn" přikývla jsem. Zrovna, když jsem si brala kabát, někdo zaklepal. otevřela jsem a uviděla Sebastiána.
"Kde máš Lucy?" zeptal se.
"je jí blbě, takže jdu sama" Sebastián se usmál a přikývl. Pomohl mi do kabátu a potom jsme se vydali k němu. Šli jsme v tichosti, až měto začalo znervozňovat. Když jsme došli předvelký dům zastavila jsem.Sebastián došel až ke dveřím a otočil se na mě.
"Proš stojíš?" zeptal se.
"Toho domu jsem si nevšimla" zašeptala jsem. Porozhlídla jsem se a ujistila se,že jsem tudy už procházela.
"Možná ses nekoukala dobře"odpověděl Sebastián s úsměv a pobídl mi ať jdu. Vešel do domu a já hned za ním. Vonělo to tu pěčenou rybou. Najednou do haly přišla nějaká žena. Na sobě měla černé šaty a přes to zástěru.
"Jsem Rosemerry McCalová. Tykej mi" podala mi ruku a já ji přijala.
"Já jsem..." Rosemerry mi skočila do řeči.
"Já vím, kdo jsi zlatíčko" zasmála se "A teď pojď počkáme na manžela v obyváku" přikývla jsem a vydala jsem se za ní. Seb šel napřed a teď už seděl na gauči. Sedla jsem si do křesla a přehodila jsem si nohu přes nohu, ruce jsem si založila do klína. Rosemmery si sedla vedle Sebastiána a koukla se na mě.
"Slyšela jsem, co se stalo tvé matce" začala Rosemerry "Velice nás to všechny zasáhlo... umřímno soustrast"
"Děkuju" zašeptala jsem. Uslyšela jsem jak někdo otevřel do dveře od domu.
"To bude Charles" řekla Rosemerry a odešla. Po chvíli se vrátila a za ní šel muž ve střední věku. Vypadal sympaticky. Stoupla jsem si a uhladila si šaty.
"Ááá princezna Tiffani" zvolal a zvedl ruce. Než jsem se nadála tak mě objímal. Potom se odtáhl a podal mi ruku "Jsem Charles" přijala jsem jí a chtěla otevřít pusu, ale hned jsem jí zavřela, protože by mě přerušil jako jeho manželka.
"Tak pojďte večeře je na stole" pobídla nás Rosemerry. Když jsem došla do jídelny, myslela jsem, že mi vypadnou oči. Na stole byli různá jídla a snad pro celou armádu.Sedla jsem si do čela stolu naproti Charlese. . Nabrala jsem si rýži a rybu... Zajímavá kombinace, pomyslela jsem si.
Počkala jsem až si všichni naberou a potom jsem se pustila do jídla. Když jsem dojedla odložila jsem příbor a utřela si ubrouskem pusu. Když dojedli ostatní Rosemerry všechno uklidila. Nabídla jsem se, že jí pomůžu, ale odbyla mě se slovy.
"Prosím tě, jsi host"
Proto jsem upíjela z vína, které nám donesla. Když se vrátila a sedla si, koukla se na svého manžela.
"Takže asi bychom měli říct, důvod proč jsme tě pozvali" začal Charles.
"To mělo nějaký důvod?" pokusila jsem se žertovat, ale když se nikdo ani neusmál radši jsem se znovu napila.
"Jsi velice mladá na to, aby si kralovala" víno, které jsem pila mě zaskočilo.
"Cože?" zeptala jsem se.
"Napadlo mě, že bych za tebe mohl rozhodvat..." řekl Charles. Ironicky jsem se zasmála.
"Myslím, že to nechci" řekla jsem.
"Ale jsi ještě mladá a příliš hloupá" zvýšil hlas. V ten okamžik, jsem se naštvala. Stoupla jsem si a bouchla do stolu. Zadívala jsem se Charlesovi do očí.
"Pozvali jste mě jenom kvůli tomu? Víte ale co....?" jako on jsem měla zvýšená hlas "Nikdo nikdy nebude za mě rozhodovat!!" potom jsem naštvaně odešla. Když jsem vycházela, nezapomněla jsem prásknout vchodovými dveřmi. Vydala jsem se domů. Měsíc svítill, takže bylo docela světlo. Napadlo mě zajít za Cloe.
Zaťukala jsem na dřevěné dveře. Nikdo neotevíral, takže jsem pokračovala domů. Když jsem došla domů, zkontrolovala jsem Lucy, která klidně spala. Přišla jsem do pokoje a převlíkla se. Vzala jsem si mobil a vytočila Luka. Jak jsem čekala Luke to hned vzal.
"Tiffani děje se něco?" zeptal se. V pozadí jsem slyšela holčičí hlas jak se směje- takže Mia. Všechno co jsem mu chtěla říct bylo pryč. "Tiff?"
"Luky, jdeš?" zavolala Mia.
"Počkej" odpověděl jí Luke "Tiffani jsi tam?"
"Jo promiň... chtěla jsem ti jenom říct že mi chybíš"
"Ty mi taky" zašeptal "ale teď musím jít, vážně promiň"
"To nic... chápu" než stihl ještě něco říct zavěsila jsem a hodila mobil na stůl. Potom jsem ulehla do pohodlné postele a snažila se usnout, ale pořád mě něco rušilo. Vycházelo to s půdy. Vylezla jsem z postele a vyšla z postele. Zamířila jsem k půdě. Vyšla jsem nahoru, a porozhlídla jsem se.Nic tu, ale nebylo.
"Asi se mi to zdálo" chtěla jsem odejít, ale něco nebo spíš někdo mě vyrušil.
"Nezdálo děvenko" otočila jsem se.
"Panebože... to se mi fakt musí zdát" předemnou stál malý Henry a podle obrazů babička a děda.
