Seděla jsem v obyváku a v ruce držela hrnek čokolády. Nevěděla jsem, co říkat a táta na tom byl asi stejně. Jediné, co jsem poznala bylo, že byl šťastný. Pořád si mě prohlížel a usmíval se. Odkašlala jsem si.
"Tati, proč si nikdy nehledal mámu?" zeptala jsem se.
"Protože jsem si myslel, že umřela v tom požáru a ty..." jeho oči se zalili slzami. Rychle jsem položila hrníček na stůl a stoupla si. Klekla jsem si před něho a vzala jeho ruce do svých.
"Jsem vpořádu" usmála jsem se na něho "A jsem tu, abych byla stebou" táta se na mě koukl. Potom natáhl ruku a pohladil mě po tváři.
"Tati o co tu jde?" zeptal se můj nevlatní bratr, když vešel do obyváku. Hned za ním šel i ten malinký. Zvedla jsem se a uhladila si šaty. Táta si taky stoupl.
"Toto je Tiffani... Je to moje dcera a vaše sestra" řekl táta a na mě se pousmál. Ten malý ke mě přiběhl a zatahal se sukni. Vzala jsem ho do náruče.
"Já šom Zack" usmál se na mě a já si všimla, že mu chybí nějaké zuby.
"Těší mě" podrbala jsem ho ve vlasech. "Můžeš mi říkat Tiff" byla jsem ráda, že to vzal tak pěkně. Ale u toho staršího to tak dobře nešlo. Jen si odfrkl a odešel nahoru. Dala jsem Zacka na zem.
"Je toho na něho hodně... musíš mu odpustit" řekl táta.
"Je to vpohodě" řekla jsem.
"Jinak jmenuje se Matthew, ale říká se mu Matt" přikývla jsem.
"Buďeš ši šemnou hrát" zeptal se mě Zack. Dřepla jsem se k němu.
"Omluvám se, ale musím se vrátit domů..." pohladila jsem ho po vláskách a zase se zvedla a koukla se na tátu. "Moc jsme toho neprobrali, ale slibuju, že zítra se stavím hned ráno" řekla jsem. Táta přikývl. Došla jsem k němu a objala ho. "Mám tě ráda"
"Já tebe taky" pohladil mě po zádech. Odtáhla jsem se a objala Zacka.
"Zítra si budeme hrát slibuju" pinkla jsem ho do nosu a vzala si do ruky boty. "Ahoj" ještě jednou jsem se rozloučila a vyšla z domu. Jediné světlo, co bylo byl měsíc. Děda a babička se zdřejmě vrátili domů. Vydala jsem se k hranicím.
Byla jsem kousek u hranic, když jsem slyšela křupnout větvičku. Otočila jsem se, ale nikde jsem nic neviděla. Usoudila jsem, že to byl vítr a pokračovala dál. Najednou mi, ale někdo zakryl pusu. Instiktivně jsem vykřikla a vykopla nohu dozadu. Podle výkřiku jsem poznala, že se jednalo o muže a já ho zasáhla do slabiny. Nezjisťovala jsem, kdo to je a dala se do běhu.
Když jsem byla za hranicí mohla jsem být klidná, ale stejnak jsem pořád běžela. Konečně jsem byla doma. Rychle jsem zamkla.
"Tiffani to jsi ty?" ozvala se Lucy.
"Mm" zabručela jsem. Lucy se objevila už v pyžamu.
"Kde jsi byla?" zeptala se a nadzvedla obočí.
"Nevěřila bys tomu, ale našla jsem svého tátu. Mého pravého tátu" usmála jsem se.
"Vážně?" vydechla. Přikývla jsem a šla jí obejmout. Teď jsem potřebovala obejmout, protože jsem pořád byla vystrašená z toho, co se stalo před chvíli.
"Jsem, ale unavená" zašeptala jsem.
"Tak si jdeme lehnout" usmála se a společně jsem se vydali nahoru. Rozloučila jsem se s Lucy před jejím pokojem a pokračovala nahoru. V koupelně jsem si opláchla špinavé nohy a převlíkla se do pyžama. Korunku jsem dala na stolek a vlasy si dala do drdolu. Než jsem si lehla do postele, koukla jsem se rychle z okna.
Zadívala jsem se na tmavý les a jakoby se mi zdálo, že vidím nějaké svítící oči, nějakého zvířete. Když jsem, ale zavřela oči a znovu je otevřela nic tam nebylo. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a ulehla do postele. Koukla jsem se na květinu a zavřela oči. Ale pořád jsem viděla les a ty svítivé oči a měla pocit, že se stane něco zlého.
Toto je takový krátký na dobrou noc :)) Co na to říkáte?
