Chapter 2.

770 58 7
                                    

Luke's view

Po celý zbytek dne sem nemohl zapomenout na toho kluka.

Na jeho hnědozelené oči plné bolesti, na..... zarazil sem se. Věděl sem, že sem gay, už sem se párkrát i zamiloval, ale tohle bylo jiné. Nemohl sem ho vyhnat z hlavy ani na jedinou sekundu, celou dobu sem klel, jakej sem kretén a hovado, že sem patřil mezi ty lidi, které ho zbili.

***********

Otevřel sem unaveně oči, do kterých mi svítilo slunce. Nasnídal sem se, oblékl si tričko s logem All time low, černé džíny a Vansky a vydal se do školy. Po cestě sem se rozhodl, že se tomu klukovi omluvím.

Před školou v davu žáků už na mě mívala něčí ruka.

,,Čau Cale! " zavolal sem na něj.

,, Ahoj!"

Byl sem Calův jedinej kámoš tady ve škole, teda kromě ještě jednoho kluka, kterého sem moc neznal. Nebyl tak moc oblíbený kvůli jeho vzhledu, což bylo ovšem od ostatních dost hnusný. Je to můj nejlepší kámoš, protože je s ním velká sranda, vždycky vymýšlí ty největší hovadiny které by žádného normálního člověka nenapadly, je to s ním jiné než s těmi namachrovanými fotbalisty, které se s tebou kámoší jenom kvůli tvému dokonalému vzhledu aby byli ještě populárnější.

,,Nechceš se dneska ke mě stavit? Řidiče budou až do zítřka pryč, tak proč toho nevyužít. Lolko, xbox, porno, však víš.." mrkl na mě svůdně.

,, Ty prase, já se na péčko nekoukám, je to odporný. " odpověděl sem zavrtěl hlavou. Začal se smát a vydali sme se na první společnou hodinu.

O přestávce sem zahlédl toho kluka, jak právě šel na WC. Šel sem za ním do malé místnosti, kde si umýval ruce.

,, Ahoj" řekl sem, ale on se neotočil, tak sem mu zaťukal prstem na rameno. Otočil se a jakmile se na mě podíval, tak zkameněl a nadzvedl obočí.

,, Eh, p-promiň za ten včerejšek, nechtěl sem, ale musel sem. " dostal sem ze sebe a omluvně se na něj podíval.

Vypadal zařazeně a dost překvapeně, jen na mě zíral a neodpovídal.

,, Vyměníme si čísla? "dodal sem a vytáhl svůj mobil z kapsy.

,, Ehm, jasně." Nadiktoval mi své číslo a já jemu to své. ,, Kdybys něco potřeboval, nebo jenom si chtěl pokecat, tak napiš." mrkl sem a usmál se na něj.

,, Už musím jít." Řekl najednou a prošel rychle vedle mě ze dveří ven na chodbu.

Tak takhle divně a trapně sem se necítil už hodně dlouho. Vypadal dost nedůvěřivě a šokovaně. Proč?

************

Po škole sem šel rovnou s Calem k němu domů, měl to od školy jen asi padesát metrů, což sem mu strašně záviděl, protože já sem bydlel tak 5km od školy.

,, Buď tu jak doma." Calum otevřel vchodové dveře a vešli sme dovnitř.

,, Co chceš? Pizzu nebo popcorn? " zeptal se jakmile vešel do kuchyně.

,, A obojí by nešlo?" měl sem strašnej hlad. Nojo, znáte to, školní jídelna...

,, Jo, pro tebe všechno." řekl žertovně.

Zasmál sem se a šel do jeho pokoje, ve kterém bylo takového bordele, jako by se tam už alespoň tři roky neuklízelo.

Fuj, to je prase. Zašklebil sem se.

Strávil sem v jeho pokoji hromadu času, ale i tak sem si na to furt nemohl zvyknout.

Za asi pět minut do pokoje přišel Calum s pizzu, popcornem a limonádou.

Den sme strávili u počítače hraním LOLka a xboxu. Byla to docela prča, sledovat Cala jak se vzteká pokaždé když prohraje.

V šest hodin, kdy sem se rozhodl už jít domů, mi zavibroval mobil.

Nepřijatý hovor a jedna nepřečtená zpráva od: Neznám jeho jméno :((

Hi guys! :))
Sem ráda, že moje první kapitola nasbírala tolik votů a zhlédnutí, tolik sem vážně nečekala.

Co si myslíte, že Ashton napsal Lukovi?

Distrust /pozastaveno/Kde žijí příběhy. Začni objevovat