Eleanor Volturiová

III.

Šla jsem tedy za Caiusem a Demetri šel vedle mě. ,,Hezký proslov. Nevím jestli by si měla být ráda zrovna za to, že je tvůj otec Caius Volturi. Jak si říkala, je to nejkrutější upír co kdy kráčel po naší zemi. Tak nebuď zklamaná jestli se k tobě bude chovat jako k ostatním." Caius zavrčel. ,,Jestli se vy dva budete tak flákat tak tam nedorazíme ani za padesát let." S Demetrim jsme přidali do kroku.

Dorazili jsme do tréninkové místnosti. ,,Nejdříve si dám boj s Demetrim a pak s tebou ať vidíš jak bojovat." Postavili se doprostřed místnosti a začali kolem sebe kroužit. Pak se Demetri vrhl dopředu. Caius se vyhnul a tak to probíhalo další chvíli. Uhýbali a útočili znovu a znovu. Už mě to začínalo mě to nudit tak jsem zívla. Caiuse to lehce vykolejilo. Demetri ho rychle obešel a povalil na zem. ,,Neměl by si se rozptylovat lidskými zvuky." ,,Teď ty." Stoupla jsi si na místo kde začínal Demetri. Čekala jsem co udělá první. Vrhl se na mě. Jen tak tak jsem se mu vyhla. Když po mě skočil podruhé už jsem neměla takové štěstí. Sice jsem se mu vyhla, ale upadla jsem na zem. Jak jsem skončila na zemi zahlédla jsem tyčku. Vzala jsem ji a podrazila jsem mu nohy. Pak jsem stoupla a přiložila jsem mu konec na jeho hrdlo. ,,Myslím, že jsem vyhrála." Zavrčel, vytrhl my tyčku z ruky a skočil po mě. Spadla jsem spolu s ním na zem. ,,Tím bych si nebyl tak jistý. Nějakého stupidního klacku se nebojím. Znovu a tentokrát beze zbraně." Měli jsme už asi sedmý souboj. ,,Caiusi nemohli bychom pro dnešek skončit potřebuji jít spát." ,,Má drahá až vyhraješ půjdeš spát." Další souboj jsem vydržela o něco méně než ten předchozí. Někdo vešel do místnosti. Na chvíli jsem otočila hlavu, abych zjistila kdo přišel. Zjistila jsem to, ale stálo mě to prohru. ,,Příště se věnuj protivníkovi a ne divákům." Zavrčel na mě. Prohrála jsem další souboj. ,,Snaž se trochu. S takovou mě zabije první upír kterého potkám." Začínali se my drát slzy do očí tak jsem rychle zamrkala ať si toho nikdo nevšimne. Už se mi chtělo hodně spát. Nespala jsem už tři dny. Byla jsem ráda, že se ještě držím na nohou. Zavřela jsem na delší dobu oči a už jsem je neotevřela.

Marcus

Šel jsem se podívat jak se daří Eleanor. Vešel jsem do tréninkové místnosti a ona se na mě podívala a Caius jí porazil. Caius zavrčel: ,,Příště se věnuj protivníkovi a ne divákům." Prohrála další souboj. ,,S takovou mě zabije první upír kterého potkám." Zamrkala ať zažene slzy. Poté je zavřela, usnula a padala k zemi. Zachytil jsem ji ať nespadne na zem. Ona usnula ve stoje. ,,To musela být hodně unavená, když ti tady usnula ve stoje bratře." ,,Jak já nesnáším lidi." ,,Vždyť ona není člověk." ,,Je napůl člověk." ,,Víš o tom, že kvůli tomu co si řekl se málem rozbrečela?" ,,A co s tím mám jako dělat?" Řekl chladně Caius. ,,Ale nic bratře. Chudák holka. Zabije kvůli tobě několik lidí a ty s ní zachazíš jako s hadrem." Otočil jsem se k odchodu spolu s ní v náručí. ,,Kam jako jdeš?" Zavrčel Caius. ,,Jdu jí zanést do její komnaty. Demetri jdeš se mnou?" ,,Ano." Odpověděl mi Demetri. Šli jsme pomalu do její komnaty. Položil jsem ji do postele. ,,Demetri přiveď Carlisla, ať se na ni podívá." Odešel již upíří rychlostí. Zanedlouho přišel i s Carlislem. ,,Bojovala s Caiem a najednou odpadla. Tak se podívej jestli je v pořádku." Carlisle jí prohlédl. ,,Je v pořádku jen pár dní nespala. Nechte ji ať se pořádně vyspí."

Seděl jsem u ní celé dva dny. Občas se tu zastavil Demetri, Carlisle, aby jí zkontrolovat a párkrát tu byla i Jane kvůli tomu, že mě Aro chce v trůním sále. Caius se zde neobjevil ani jednou. Od ní vedla docela silná čára až ke Caiusovi. Od něj vedla jen malá čárka, ale u něj to bylo docela dobré znamení. Od něj vedli linie už jen ke mě a Arovi. Znovu přišel Carlisle. ,,Pořád spí?" Kývl jsem na souhlas. Otočila se na bok a probudila se.

Eleanor

Probudila jsem se v místnosti kde byl jen Marcus a Carlisle. ,,Přišel jsem tě zkontrolovat, spala si hodně dlouho." Řekl my Carlisle. ,,Jak dlouho jsem spala?" ,,Dva dny." Odpověděl Marcus. Carlisle mi změřil tep a udělal dalších pár drobností, aby se ujistil, že mi nic není. ,,Carlisle mohu na vás mít otázku?" ,,Jistě a můžeš mi tykat." ,,Jak to že tvé oči jsou zlaté?" ,,Protože je to vegetarián." Zavrčel Marcus. ,,Piji zvířecí krev." ,,A nechybí ti lidská krev?" ,,Tu jsem nikdy neochutnal." ,,Jak si se dokázal udržet?" ,,Mým darem je sebeovládání. A navíc jsem byl vychován ve víře, že zabíjení lidí není správné. S tím jediným jsem souhlasil." ,,S čím si nesouhlasil?" ,,Se zabíjením upírů a vlkodlaků." ,,Paní takže jsi byl také lovcem." ,,Ano byl, ale ne moc dlouho hned při mé první výpravě mě pokousal upír." ,,Ty jsi Cullen?" ,,Ano." ,,Mě zabíjení upírů nevadilo. Jednou během tréninku jsem utekla Sebastianovi, ohlédla jsem se abych zjistila jak je daleko a při tom sem narazila do vlkodlaka. Varovala jsem ho a on utekl." ,,To od tebe bylo šlechetné."
,,Ani moc ne." Řekl Marcus. ,,To jsou všichni takový jako Caius a Marcus?" Zašeptala jsem Carlislovi. ,,Caius je nejhorší, ale hned za ním je Jane. Dávej si na ni pozor tu nechceš naštvat." ,,Já tě slyšel Carlisle." Zavrčel Marcus. ,,Promiň, ale potom co zabili Dydime je s tebou k nevydržení." Teď mi to došlo, to jeho družku děda zabil. Zacouvala jsem do kouta. Srdce mi bylo jako o závod. ,,Co se děje?" Zeptal se Carlisle. ,,On mě zabije." ,,Proč by tě zabíjel?" ,,To můj děda jí zabil a on přísahal, že zabije každého člena jeho rodiny." Přišel ke mě a pronesl: ,,Nemusíš se bát, mám tě rád a navíc kvůli tobě tu bude veselo. A nikdo neštve Caiuse a Jane jako ty." Nechápala jsem to. ,,Jak můžu štvát Jane, když ani nevím kdo to je?" ,,To ona ti způsobuje tu bolest co ti projíždí celým tělem." ,,A jak jí můžu štvát, když její dar funguje?" ,,Funguje, ale jen chvíli. Vždy se zvedneš a pokračuješ v ubližování ostatním." Řekl s lehkým úsměvem na tváři Marcus. ,,Já se pouze braním." Ohradila jsem se. ,,Pokud budeš chtít naučím tě bojovat." ,,Vždyť to mě už učí Caius." ,,To ano, ale on s tebou bojuje jako s upírem. Né jako s polovičním upírem." Někdo zaklepal a vešel. Byl to Demetri. Usmál se a pronesl: ,,Dobré ráno Šípková Růženko." ,,Děkuji. Popřála bych ti také dobré ráno, ale bohužel ty nespíš." Začal se chechtat. ,,Líbí se mi tvůj smysl pro humor. Aro chce ať se potká v trůním sále s Eleazarem a poté bude hostina." ,,Kdo to je a co je hostina?" ,,Eleazar je upír který dokáže rozpoznat dary ostatních a když je hostina Heidi přivede lidi na jídlo." ,,Jestli budeš chtít můžeš jít se mnou na lov zvířat." Nabídl mi Carlisle. ,,Někdy s tebou určitě zajdu." ,,To bych být tebou nedělal. Zvířecí krev je odporná." Vešli jsme do trůnního sálu. Aro se na mě usmál a pronesl: ,,Tak tady ji konečně máme. Naši krásnou ospalkyni. Doufám, že ti nevadí, když se Eleazar podívá na tvůj dar." ,,Nevadí." V tom u mě byl hnědovlasý upír. Uklonil se. ,,Jsem Eleazar a rád tě poznávám." Uklonila jsem se taky. ,,Eleanor, ráda tě poznávám." Podala jsem mu ruku. On jí přijal. ,,Máš velice zajímavý dar." ,,A to je jaký?" Zeptal se Aro netrpělivě. ,,To bohužel netuším. Něco mi v tom brání, ale cítím, že jich má více. Ještě jsou slabé a po proměně budou některé silnější." ,,Zkus dar jako má Jane." Přikázal mi Aro. Vzpomněla jsem na tu bolest a vybrala jsem si Jane. Ať také cítí jak to bolí. Upadla na kolena. Spokojeně jsem se usmála. Chlapec vedle ní se začal smát. ,,Konečně také víš jaké to je sestřičko." Jane vstala a použila na něj svůj dar. ,,Stačí Jane!" Okřikl jí Aro. ,,To je úžasné." Zlověstně jsem se usmála: ,,Aro tobě může být úplně jedno jak a kdy budou mé dary silné. Patřím do osobní stráže Caiuse a tak to také zůstane. Nejsem žádný tvůj mazlíček nebo hračka." ,,Začíná se mi líbím čím dál více." Řekl s mírným úšklebkem Caius. Aro se zamračil. Než stačil něco říct tak Caius vstal a řekl: ,,Když jsi členka mojí osobní stráže dostaneš tmavě černý plášť." Převzala jsem si od něj plášť. ,,Děkuji Caiusi." ,,Proč mi neříkáš tati nebo otče?" ,,Ty mi taky neříkáš dcero." Otočila jsem se a zamířila jsem na své místo u jeho trůnu. Na tváři mi pohrával lehký úsměv stejně jako Arovi a Marcusovi. ,,Felixi běž pro Heidi."

Felix se po chvíli vrátil i s Heidi a s lidmi. Vybrala jsem si chlapce. Mohlo mu být tak kolem dvaceti a ještě dívku skoro ve stejném věku. Potom co jsem se napila, vrátila jsem se na své místo. Aro už také dopil. Otočil se a zadíval se my do očí. ,,Tobě ta krev, ale prospívá. Tvoje oči mnohem více září." ,,Děkuji Aro."

,,Tak nastal čas na dnešní trénink." Zeptal se mě Demetri. ,,Promiň, ale dnes trénuji s Marcusem." ,,Půjdu se na vás dívat." A tak jsme všichni tři vyrazili do tréninkové místnosti.