Eleanor Volturiová

IV.

Eleanor

Dorazili jsme do tréninkové místnosti. ,,Budeme trénovat začátky." ,,Proč musím trénovat začátky, když ty už dávno umím?" ,,Možná umíš začátky proti lidem, ale proti silnějšímu a rychlejšímu upírovi nikoliv." Marcus nebojoval tak rychle a silně jako Caius. Pořád jsem prohrávala, ale už né tolik. ,,Můžu použít nějaký dar?" ,,V žádném případě. Napřed se naučíš bojovat bez darů a až pak je budeš moci používat." ,,Zkus přenést váhu na levou nohu. Tak budeš ještě o něco níže než tvůj protivník a budeš ho moci kopnout svojí silnější nohou." Na radu Demetriho jsem tedy přenesla svoji váhu na levou nohu. Docela to pomohlo. Zkusila jsem kopnout velkou silou a povedlo se. Kopla jsem do Marcuse takovou silou, že odletěl skoro přes celou místnost. Demetri mi zatleskal. ,,Skvělá práce." ,,Snad se ti nic nestalo staříku." ,,Prosím tě to by si musela mít daleko větší sílu, aby se mi něco stalo. Pro dnešek končím. Ty a Demetri půjdete ještě běhat. Pokud budeš Demetri chtít vemte sebou i Felixe."

Takto to pokračovalo dalších pár měsíců, ale dnešní den byl jiný.
Běžela jsem s Demetrim a Felixem. Demetri běžel po mém právem boku a Felix zase po levém boku. ,,Na člověka nejsi zase tak pomalá." ,,Být tebou Felixi tak ji moc neprovokuji. Dneska porazila zase Marcuse." ,,Až porazí mne nebo tebe tak si dám bacha." ,,Klidně tě zítra porazím." ,,A proč né dnes? Snad už nejsi unavená." ,,Tak pokud chceš bojovat dnes můžeme. Ale jen v případě, že to bude v trůnním sále ať všichni vidí jak tě porazím." ,,Platí."

Když jsme se vrátili do paláce zamířili jsem rovnou do trůnního sálu. Už jsme byli v trůnním sále. ,,Doufám Aro, že ti nevadí malá podívaná na naše bojové umění." ,,To nikoliv." Zaujali jsme tedy své bojové postoje a začali jsme. Ze začátku jsme chodili v kruhu. Kdybych tak věděla co se chystá udělat. Jen co jsem si toto pomyslela věděla jsem naprosto přesně co se Felix chystá udělat. Tak proto jsem udělala pravý opak. Vyšlo to. Vyhnula jsem se mu a u toho jsem mu podkopla nohy. Takže zpadnul na kolena. Kopla jsem ho do boku. Odletěl a přistál přímo před trůny. Nečekala jsem, že ho porazím tak rychle. No nejspíše to nečekal nikdo v místnosti. Demetri mi dnes už podruhé zatleskal. ,,Skvělá práce právě si porazila nejlepšího bojovníka naší gardy." Pochválil mě Aro. Úsměv jsem měla od ucha k uchu. Když můj pohled zalétl ke Caiusovi také měl na tváři úsměv. Nebyl sice tak velký jako ten můj, ale byl tam. V jeho očích byla hrdost. Za což jsem byla nesmírně ráda. ,,Pojď ke mě Elranor." Rozkázal mi Aro. Šla jsem tedy k němu a podala jsem mu svoji ruku. Chci vidět co Aro. Viděl a taky slyšel to co jsem si myslela. Takže viděl i to jak jsem použila svůj dar. ,,Skvělá práce Eleanor. Chtělo by více takových bojovníků jako jsi ty." ,,Spíše by to chtělo více takových jako je Demetri a Felix." ,,Vždyť si Felixe porazila." ,,To sice ano, ale třeba neměl zrovna nejlepší den a teď pokud mě omluvíte tak půjdu k sobě." ,,Ale jistě jen běž."

K sobě jsem jít nechtěla. Mířila jsem do pracovny Carlisla. Zaklepala jsem na dveře jeho pracovny a čekala až mě pozve dál. ,,Pojď Eleanor." ,,Jak si věděl, že jsem to já?" ,,Nikdo jiný by nezaklepal a slyším tvé srdce." ,,Je slyšet moc?" ,,Je slyšet méně než lidské, ale pořád je slyšet výrazně. Proč si přišla?" ,,Chtěla jsem se tě zeptat jestli by si mě teď nevzal na lov a taky také bych si chtěla prohlédnout tvoje knížky o lékařství." ,,Ty se zajímáš o medicínu?" ,,Ano navštěvovala jsem školu lékařství." ,,Můžeš si tedy půjčit jakou knihu budeš chtít a pokud budeš s něčím poradit jsem tady pro tebe." ,,Tak jdeme."

Už jsme byli s Carlislem v lese. ,,Co mám dělat?" ,,Zavři oči a poslouchej okolí." Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se. ,,Nic zvláštního neslyším." ,,Použij své smysly upíra a bude to hned lepší." A opravdu bylo. Slyšela jsem pár zajíců, nějaké ty ptáky a také lišku. ,,Pro začátek by sis měla vybrat nějaké menší zvíře." Rošťácky jsem se na Carlisla usmála a skočila jsem na strom a vydala jsem se potichu k lišce. Carlisle byl hned za mnou. Chtěla jsem skočit po lišce, ale zrovna se k ní blížil medvěd. Tak jsem skočila po něm, když mi chtěl ukrást moji svačinu. Medvěd chtěl zařvát, ale nestihl to. Prokousla jsem mu hrdlo a vítězně jsem se podívala na Carlisla, který byl pořád na stromě a překvapeně se na mě díval. ,,No tak taky můžeme začít s tím největším zvířetem v celé Itálii." Vypila jsem medvěda. ,,A teď je řada na mě." Carlisle si ulovil lišku, která měla být má a pár zajíců. Vydali jsme se zpět do paláce.