Eleanor Volturiová

VI.

Po okolí se rozezněl můj křik. Ten upír mě kousl do ruky, kde jsem se před chvílí řízla. Ze začátku kousnutí nebylo ani cítit, ale jak se mi jed dostával dál a dál do těla bolelo to čím dál tím více. Ze ztráty krve a té strašné bolesti jsem začala padat do bezvědomí, ale než jsem do něj upadla viděla jsem jak se Caius probíjí až ke mě. Takže mě přeci jen bude mít aspoň trochu rád.

Když jsem otevřela oči, tak jsem zjistila, že jsem u sebe. Srdce mi naštěstí bylo. Podívala jsem se na svoji ruku a našla jsem tam dvoje otisky zubů. V mém pokoji nikdo nebyl. Na nočním stolku byl lístek na kterém bylo napsáno: Jak se probudíš hned přijď do trůnního sálu. Čeká tě pár překvapení.
                                                      - Caius

Snad raději ani nechci vědět co mě tam čeká. Vstala jsem a vyrazila jsem tedy do sálu.

Vešla jsem dovnitř. Jako první si mě všiml Demetri. Svoji upírskou rychlostí ke mě přiběhl a objal mě takovou silou, že jsem nemohla dýchat. Poklepala jsem ho po zádech, aby přestal. Pustil mě. ,,Promiň. Neuvědomil jsem si jakou sílu do toho dávám. Moc rád tě vidím Eleanor." ,,Také tě ráda vidím Demetri." Následně za mnou přišel Felix. ,,Nakonec nebojuješ tak špatně. Jsem rád, že jsi tam byla. Nebýt tebe byl bych dávno mrtvý." ,,Taky nebojuješ nejhůře a nebýt tebe jsem taky mrtvá. A když už jsme u mé smrti kdo mi to udělal?" Ukázala jsem na svoji ruku kde byly dvoje otisky zubů. Caius vstal ze svého trůnu. Na tváři měl úsměv. Fakt na jeho tváři byl široký úsměv. Nevypadal zrovna nějak hezky. ,,To jsem byl já." ,,Děkuji ti otče." Přišla jsem k němu a objala jsem ho. Po delší době mě objal nazpět. ,,Co ty překvapení?" ,,Felixi přines to." ,,Ano Caiusi." Felix se vytratil a hned byl zpátky. ,,Tady to je." Felix podal Caiusovi černou krabičku. ,,Tento náhrdelník tě prokazuje za právoplatnou Volturiovou." Caius vytáhl náhrdelník z krabičky. Tu podal Felixovi. Když jsem ten náhrdelník uviděla, tak jsem se smutně podívala na Marcuse. Ten samý jsme měli doma, který nám zbyl po dědovi. Marcus se na mě taky podíval. Nikdo asi netušil co teď chci říct. ,,Budeš chtít ten co patřil tvojí ženě Marcusi?" ,,Budu velmi rád, když ho dostanu zpátky." ,,Kdy budeme moci vyrazit do boje otče?" ,,My můžeme hned. Ty zůstaneš tady." ,,Ale proč?" ,,Ještě nemáš dostatek sil na boj." Ať jsem ještě silnější než on. Přehodila jsem ho přes sebe rychle a chytla jsem jeho hlavu. Do ucha jsem zašeptala: ,,Myslím, že síly mám více než dost." ,,Ale i tak zůstaneš tady. My ostatní vyrazíme." ,,Tak když mě tu chcete nechat, tak já si sednu na tvůj trůn." ,,Můžeš si na něj tedy sednout, ale jak se vrátíme budeš na něm pořád." ,,Ano otče."

Počkala jsem než odejdou a pak jsem čekala zhruba další půl hodinu na tom nepohodlném trůnu. Seskočila jsem z něj a vyšla jsem z paláce. A chtěla jsem se vydat do města kde jsem dříve bydlela. ,,Kam se chystáš princezno?" Zeptal se mě Demetri. ,,Jdu jen na menší procházku. Co ty?" ,,Také jdu na menší procházku." Prosím ať běžím rychleji než on. Rozeběhla jsem se tedy do Carterlda. Demetri běžel hned za mnou. ,,Řekla bych, že nestíháš princi." ,,Jaktože si rychlejší než já?" ,,To je tajemství." Začala jsem.se mu smát a ještě jsem zrychlila.

Za půl hodiny jsme doběhli ostatní. ,,Neřekl jsem ti náhodou, že máš zůstat na tom trůně? A pokud vím Demetri tobě jsem říkal, že jí máš hlídat." ,,Příště by si mě mohl nechat hlídat někým rychlejším."

Za pár chvil jsme dorazili k nám. ,,Zaklepu na dveře a ty půjdeš se mnou." Ukázala jsem na Caiuse. ,,Ať je nějaká ta sranda." ,,Ta holka není normální." Slyšela jsem říkat Felixe. ,,Ale prosím tě. Já jsem naprosto normální." Šla jsem s Caiusem ke dveřím a zaklepala jsem na ně. Otevřela je má matka. Nejdříve se podívala na mě a pak na mého otce. ,,Rád tě zase vidím Sofie." Zadívala se do jeho rudých očí. Muselo jí dojít co je zač. ,,I já tě zase ráda vidím matko." Ta už nenápadně sahala po meči, který jsme vždy měli ukrytý za dveřmi. ,,Ale matko." Řekla jsem jí a skočila jsem jí po hrdle. Prokousla jsem jí ho a odhodila jsem ji na zem. ,,Sofie co se to tu proboha děje?" Přišla tam má teta. ,,Ráda tě zase vidím tetičko." ,,Eleanor..." Než stihla říci cokoli dalšího prokousla jsem jí hrdlo. Můj poslední cíl v domě právě přišel do předsíně. Také jsem mu prokousla hrdlo. Měla jsem strašnou žízeň. Šla jsem pro náhrdelník pro Marcuse a šla jsem dál hasit svoji žízeň.