Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 2

Chlapec v černém oblečení se po dlouhé cestě zastavil na malé lesní mýtině. Svůj objektiv postavil na symetrickou skalku, a ze své tašky vytáhl láhev. Byl rozhořčený. Šéf jej poslal nafotit lesní krajinu, přesněji řečeno mýtinu, na níž je malé jezírko zasypané lekníny, bohužel k jeho smůle, tu žádné jezírko nebylo. Vedoucí jej nasměroval špatným směrem a mladý fotograf krajin byl nyní ztracen. „Ach jo." Povzdechl si, zahnal žízeň dvěma doušky vody a zpola prázdnou láhev schoval do baťohu. Ze skalky sebral objektiv a pokračoval ve své cestě v domnění, že najde ten správný palouček. Ve sluchátkách, jež byla jako jediná bíla na chlapcově osobě, hrála nejrůznější melodie. Nejraději poslouchal housle, ale nepohrdal ani rapem. Dnes si pustil svižnější hudbu, aby mu cesta ubíhala rychleji. Chlapec se nacházel v celku hluboko v lese, přesto si byl vědom, že kdyby sešel ze své cesty a vydal se více na západ, za půl hodiny by se nacházel u města, poté by stačilo proběhnout loukou.

Sehnul se pod větví, snažil se klást pozornost na nemalé překážky na lesní půdě, přesto zakopl o spirálovitě stočený kořen. Zavrávoral, nicméně stabilitu udržel. Před hnědovlasým se rozprostřela ona hledaná krajina. Vítězně se pousmál. Palouk byl opravdu krásný. Před hochem se stáčely do podkovy čtyři obrovské vrby, zakrývaly jezírko před slunečními paprsky. Na vodě v kulatém jezeru plaval houf leknínů. Nadšeně začal fotit ono magické místečko.

Když skončil, chtěl si utrhnout na hrob jeho otce, který zemřel při autonehodě, bílý leknín. Jeho stonek byl moc velký pro utrhnutí, a tak si na pomoc vytáhl z kapsy kapesní nožík. Spokojeně se s leknínem otočil na svou tašku pohozenou pár metrů za ním. Úsměv jej brzy opustil, se strachem v očích strčil leknín do kapsy mikiny. U hochova baťohu stál černý vlk, jenž zkoumal obsah tašky. Vyděšeně si sundal sluchátka z uší.

Vlk byl velký a svalnatý, popošel k němu blíž. Chlapec z nenadání zatleskal. „No, běž pryč. Kšá." Zatleskal znovu, s velkým zvířetem to ovšem nehnulo, spíše ho to popudilo.

Rozeběhl se proti hnědovlasému a zaútočil na něho. Chlapec se pod tíhou vlka svalil na zem. Vlčí tělo jej uvěznilo, nemohl pořádně dýchat. Vlk se zakousl do hochova krku, chlapec zakřičel. Palčivá a štípavá bolest se rozlezla po celém jeho těle. Z šoku od sebe vlka chtěl odtáhnout bohužel vlk byl až moc agresivní, a hochovy pokousal pravou ruku.

Chlapcovy vzlyky se rozléhaly lesem. Vlk si užíval onu chvilku. Chlapci poškrábal hruď i břicho, jenže to chlapec už přestával cítit. V celé té bolesti se škrábance schovaly. Když si uvědomil, že má v druhé ruce kapesní nožík, vlk se do jeho kru zakousl znovu. Z posledních sil a mlhavým pohledem, do vlkova hrdla nožík zabodl a hrdlo mu rozřízl. Chlapce zalila sprcha zvířecí krve. Vlk ze svého těla vydal hrdelní vzdech a od chlapce se odtáhl. Pár metrů od své oběti padl na zem.

Hnědovlasého štípaly rány, jak se jeho krev mísila s tou vlčí. Silně se chytl za krk, roztřesenou rukou z kapsy vytáhl mobil s rozbitým displejem. Vytočil číslo záchranné služby. Ve sluchátku se mu ozval hlas mladé ženy. „Dobrý den, slyšíme se?" Bohužel její odpovědí bylo pouhé slabé zachroptění: „Pomoc." Chlapec omdlel z velké ztráty krve. „Halo?"

„Posílám vám souřadnice jeho polohy z mobilu, buďte rychlý." Dlouze se nadechla. Mladá žena u dispečinku pracovala krátce, přesto ještě nezažila něco tak psychicky náročného jako byl nyní tento rozhovor. Domnívala se, že to bude její první smrt, k níž bude volat sanitku. „Je to v lese, jeho mobil mi ukazuje, že šel přibližně půl hodiny, poté se zastavil a další půl hodiny setrval na jednom místě. Jeďte na západ k lesu, k němu budete muset postupovat pěšky." Dořekla. „Dobře." Krátce odpověděl muž u volantu.

„Myslíš si, že bude ještě na živu?" Muž ve středních letech krátce pohlédl na hnědovlasého chlapce. Ten se na něho vyděšeně podíval. „Doufám v to." Mladý muž začal netrpělivě počítat přibývající minuty. Čím se počet minut zvětšoval, tím klesala šance na zachránění života. „Chane, uděláme pro něho, co bude v našich silách, ale do osudu se vrtat nemůžeme. Pokud chceš u nás pracovat, uvědom si, že některé životy zachránit nedokážeme." Povzbudivě se na něho starší usmál. „Jen tě chci připravit, na to, k čemu přijdeme dnes." Chan zamyšleně přikývl.

Trvalo hodinu, než zraněného našli podle polohy, a další hodinu trvalo, než se k němu dostali. Bezvládné tělo Chana vystrašilo. S ruksakem na zádech k němu přiběhl. „Rozložím lehátko, ty zjisti, jestli dýchá." Rozkázal starší. „Má nitkovitý tep, slabé dýchání, bude zázrak, když ho dovezeme do nemocnice." Zraněného přesunuli na lehátko. Chan si prohlédl mrtvého vlka. „Nejspíše ho napadl, a on se jenom bránil." Podotkl. „Pojď přesuneme ho do vozu."

Za půl hodiny Chan v sanitce chlapci podal infúzi na doplnění tekutin, ošetřil mu rány a napojil jej na přístroje, jež mu měřili jeho životní funkce. Jeho poškrábanou hruď a břicho si pečlivě prohlédl. Z pohledu na chlapce Chana zamrazilo, až se mu zježili chloupky na rukou. Svým zrakem přelétl chlapcovy hnědé vlasy smíšené s krví, tvář a roztrhaný krk. Chan se zarazil. Zraněný měl překousnutou jednu karotickou tepnu. Kluk měl zemřít.

„Co to?" Podivil se. Jeho rána na předloktí se ztrácela. Chlapcovy oči se otevřely. Díval se na Chana. Mladý záchranář zíral do tváře chlapce, jehož panenky se rozšířily a hnědé duhovky se změnily na černou. Jeho tlak se z nízkého kriticky zvedal na nebezpečně vysoký a tep se mu vytratil úplně. Vzápětí se křečovitě prohnul v zádech, žebra se od sebe s praskotem rozšířila. „Do háje." Zapištěl Chan. „Měli jsme s sebou vzít doktora, co mám dělat?" Volal na svého partnera. „Co se děje?" Optal se řídíc vůz.

Vystrašený Chan přikročil k hochovy, popadl jej za ramena a přidržel jej na lehátku. Zraněný s sebou házel ze strany na stranu. Lidskými nehty Chana surově poškrábal na předloktí, sám si v křeči pokousal rty, a ve chvíli kdy to záchranář nečekal drobný hoch se k němu natáhl a dychtivě se zakousl do mužova krku, nad klíční kostí. Chan ho s úlekem od sebe odstrčil. Praštil se hlavou o polici v sanitce, ztratil rovnováhu a sedl si na zadek. „Ježiši, co se tam děje?" Volal na Chana z kabiny jeho kolega. „On mě kousnul." Zašeptal vystrašený. Když se k němu hoch znovu přiblížil, sedl si obkročmo na Chanův klín, kluk necítil nic jiného než nádhernou vůni a teplo, které vyzařovalo z muže. Nedokázal se ovládnout, chtěl víc. Chan se chvěl po celém těle, oběma rukama držel hocha od svého krku. „Nevím, co se to děje, ale přestaň!" Celá ta situace Chanovi připadala jako vystřižená z nějakého hororového filmu. „No tak do háje, co se děje? Chane?" Řval na něho starší muž. Začínal se obávat, že se jeho kolegovi něco stalo. „Napadl mě, ale jeď dál, udržím ho od sebe." Odpověděl mu Chan. „Co?" Vyděsil se řidič. Záchranář se od agresivního hocha odtahoval, jak mu to dovolil prostor záchranářského vozu. Chlapec otevřel svá ústa v domnění se znovu přisát na Chana. Muž si mohl v onom okamžiku prohlédnout všechny čtyři prodloužené špičáky. Chlapec se dráždivě na Chana ještě více natiskl, sundal mužovy ruce ze svých ramenou, aby se mohl naklonit nad krvácející se ránu na krku jeho oběti a poddajně kousanec olízl. Nevěděl, co dělá, ale líbilo se mu to. Líbila se mu vůně muže, chtěl ji mít u sebe. Přitáhl si jej za spodní čelist k sobě blíž. Chan držel hocha za boky, když se hoch přisál na jeho rty a kousnul jej, Chan hocha silně stiskl na bocích. Kluka tlak na pánvi vystrašil, tudíž z chlapce slezl. Olízl si své pokousané rty, a zrakem ulpěl na Chanovi. Krvavý kousanec na krku, pokousané rty a skelný pohled. Chlapci se oči změnily z černých na hnědé, a zuby se vrátili do původní podoby. Vystrašeně se porozhlédl kolem sebe, zbrkle se postavil na nohy v jedoucím voze. Auto vjelo do prudké zatáčky, chlapec neudržel rovnováhu a praštil se hlavou o polici. „Počkej, v klidu." Chan postřehl jeho proměnu, chtěl jej udržet v klidu, ale chlapec se skácel na zem. Chanovi nezbylo nic jiného než chlapce dát znovu na lehátko, a však, pro všechny případy omámeného přivázal bezpečnostními pásy, které jsou na všech záchranářských lehátkách.

Další kapitolka je tu. Je to trochu slabší, tak snad se bude líbit.