Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 6

Ahojky :D další kapitolka je tu, tentokrát trochu kratší. Jak se vám líbí příběh?

Unaveně otevřel oči, veškerá jeho energie odcházela kamsi pryč. Nechtěl tu být, nechtěl mít ten ohavný obojek, který mu odíral kůži na krku, avšak opakování stejného přání nahlas, nejen unavovalo Jisunga, ale také starého muže. Hnisající rána po odebrání kostní dřeně se chlapci nehojila. Vlka to znepokojovalo, veškerá zranění se mu doposud zhojila, ale nyní z nedostatku živin a odpočinku, schopnost regenerace ztrácel. Bezvládně na studené podlaze pozoroval převrácenou misku s granulemi rozházenými okolo něho. Měl hlad, nejedl od prvního dne co, ho sem přivezli, avšak vlkova pýcha mu zakázala dotknout se jediné granule. Přesto si byl jistý onoho výsledku, pokud se v brzké době něčeho nenají. Když se vlk nad myšlenkou pozastavil, smrt mu už tolik děsivá nepřišla. Díval se na ni, jako na něco co, jej osvobodí od všeho zlého. Úzkostlivě si přitáhl kolena k sobě, chtěl, aby přišla, co nejdříve.

Do místnosti vešel mladý doktor. Pozdravil svého kolegu a pohledem zkontroloval Jisunga. „Kde má deku?" Zeptal se a pokračoval v prohlížení vlka. Zděšeně si prohlédl celé Jisungovo tělo, jenž bylo vychrtlé a zmrzačené. Vystouplá žebra se pyšnila zelenomodrou barvou. Chlapcova kolena, byla odřená a špinavá. Tvář zdobila modřina od silné facky, Jisungovy vlasy byly rozcuchané, ulepené od potu, krve a špíny z podlahy. V muži hrklo. Byl si vědom surovosti svého přítele, ovšem nečekal, že obraz nebohého chlapce jej tolik zaskočí a přiměje jeho samotného, vlka litovat. „Sebral jsem mu ji, nepotřebuje ji." Mladý doktor nemohl z Jisunga spustit oči, nejen že pohled na něho byl nechutný, ale také jej připravoval o představu zlých vlků, jíž byl krmen už od dětství. „Co se stalo?" Optal se poněkud vznětlivě a se zamračeným pohledem se otočil na přítele. Byl rozhořčený, ovšem své emoce si nechtěl připouštět. „Byl drzý." Starší muž nezajímavě prohodil, a dál se věnoval papírům na stole. „Ta biopsie té kostní dřeně dopadla jak?" Když se mladší muž svému kolegovi po chvilce ticha neozval zvedl pohled od papírů a vyhledal doktora. „Minho, jak to dopadlo?" Ten, jako v transu skenoval Jisunga. Rozpačitě se ohlédl po starším. „Cos mu provedl a proč si mu tu deku sebral?" V hlase Minha bylo slyšet napětí, zahořklost a strach o chlapce. „Byl drzý." Nyní již nervózně zopakoval svou odpověď. Suverénně se zvedl ze židle a přešel k Minhovi. „Je to jenom vlk, stejně chcípne." A přátelsky jej poklepal po rameni. Doktor se snažil potlačit vztek, který se dral napovrch, bohužel bez úspěchu. „To ale neznamená, že ho musíš takhle zbít." Starý se arogantně usmál. „Může si za to sám, je to malá nicka, proč ztrácet nervy nad něčím, co je na žebříčku hodnot níže, než jsou odpadky?" Bodavá poznámka Minha poštvala vůči jeho příteli, bezmyšlenkovitě jej udeřil do nosu, což staršího doktora zaskočilo. Těžkopádně se svalil na zem, křečovitě si držíc krvácející nos. „Co to do tebe vjelo? Asi si mi zlomil nos!" Namíchnutý doktor zařval na svého mladšího spolupracovníka, který se mezitím přiblížil k bezvládnému tělu. Odepnul chlapce z vodítka, přehodil přes něho doktorský plášť a vzal jej do náruče.

Odcházejíc s ním z laboratoře, je u dveří zastavil starší. „Co to děláš?" Optal se ho. „Odnáším ho, tady nebude, hlavně ne s tebou." Nevěřícně se na něho podíval. „To nemyslíš vážně, chceš zachránit krvelačné monstrum!" Minho se mu tvrdohlavě podíval do očí. „Podívej se na něho, vypadá krvelačně? Vždyť ani neví, co se právě děje, ani nereagoval, když jsem na něho sáhl. Je úplně mimo." Dořekl a natiskl si blonďáčka více na sebe. Opatrně se protáhl okolo doktora a odnesl vlka k sobě do auta.

„Budeš toho litovat." Uslyšel za sebou muže, ve chvíli, kdy chlapce položil na zadní sedadla vozu. „A ty dostaneš znovu do nosu, pokud na něho ještě jednou sáhneš." S posledními slovy si sedl do auta a odjel i s blonďáčkem.