Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 18

Changbin se opatrně zvedl. Pravá strana žeber jej nesmírně bolela. Nejen bolela, ale také se domníval, že alespoň dvě pravá žebra má zlomená. Udiveně se natáhl po Jeonginově pánvičce a opatrně ji položil na stůl. Hyunjin, který se nyní nacházel v říši snů ležel břichem k zemi. Felix, který stále byl lehce v šoku z nenadálé situace si alespoň zvládl opět zapnout košili, stále civěl na omráčeného chlapce a na Jeongina, jenž ho oním kouskem nádobí praštil.

„Co teď sním budeme dělat?" Optal se lovec směrem k chlapcům. Černovlasý hoch se cítil lehce trapně, jelikož byl omámen mladším klukem. Navíc Changbinova rodina byla trénovaná pro lov vlků, a to velmi tvrdě, nečekal, že by boj s vlkem někdy prohrál. Nervózně pohlédl na Felixe, jenž mu pohled ihned oplatil. Mladší si jej prohlížel velmi podrobně. Snad jako kdyby chtěl blonďatý chlapec vidět, co se nachází uvnitř lovce. „Jsi zraněný?" Okamžitě se jej zeptal se známky strachu v hlase. „Jen mě bolí žebra, nic to nebude." Odpověděl lehce zaraženě přičemž se snažil znít heroicky. „Bude v pořádku, že ano?" Poprvé na ně promluvil Jeongin. Byl stále vylekaný. Celý se třásl a do očí se mu hrnuly slzy z uvědomění si, že ublížil svému nejbližšímu příteli. „Ano neboj, jenom jsi ho omámil a Hyunjin se na tebe zlobit nebude, neměj strach, tohle pochopí." Odpověděl rychle lovec, aby zahnal případnou nejmladšího hysterii. „Felixi odveď Jeongina dolů do přízemí. Pokud se vzbudí, uděláme dobře, když tu ani jeden z vás nebude." Znovu promluvil černovlasý. Jeongin, jako opařený horkou vodou se pomalu otočil směrem k rozbitým dveřím do pokoje. Felix se zprvu nikam neměl, ale sotvaže si všiml staršího rázné grimasy, raději se zvedl a šel pomalu za mladším černovlasým chlapcem. Changbin přešel k oknu, jenž následně otevřel, aby vyvětral a místnost ztratila na koncentraci Felixovi vůně, jež by mohla Hynjina opětovně přivést do hypnotického stavu. Přešel k ležícímu a opatrně jej otočil na záda, kvůli svým žebrům se ho obával přesunout na postel, a tudíž chlapce nechal ležet na zemi. Pro jistotu vlkovi zkontroloval dech a poté mu dal pod hlavu alespoň malý plochý polštářek.

„Myslíš, že bude v pořádku?" Zeptal se už po druhé pihatého chlapce, jenž se na něho rozhořčeně podíval. „Už jsem ti odpověděl." Procedil skrz zuby vlk. Felixovi se nelíbilo, že tam sním Changbin zůstal. Chtěl za každou cenu mít černovlasého hocha u sebe, potřeboval se podívat na jeho žebra, jestli jsou opravdu v pořádku tak jak to cítil lovec. „Neměl jsem ho praštit." Trojčil vedle něho mladší. Společně vlezli do prostorné moderně zařízené kuchyně. „Musel si ho praštit, jinak by zabil Changbina, vždyť jsi viděl, jak se na něho díval." Mladší slabě přikývl. Na pár minut oba chlapci ztichli. „Hmmm tomu říkám bezva představení." Prohodil Jeongin a donuceně se usmál. Snažil se na chlapce vedle něho usmát ze všech sil, co nejvíce přívětivěji, ale černovlasému takový úsměv v danou chvíli nešel, a tak se brzy ukázala jeho úzkostlivá nálada. V očích se mu opět zaleskly slzy a než je Jeongin stačil zamrkat, už se mu kutálely po tváři. Když pihatý hoch spatřil jeho strachující se obličej, zkusil jej uklidnit. Zprvu se mu to nedařilo, neboť utěšoval i sebe, ale ve chvíli, kdy našli nějaké sladké, oba se rázem uklidnili.

Netrvalo dlouho a Hyunjin se začal pomalu probouzet. Utahaně se chytl za třeštící hlavu a zvolna otevřel své hnědé oči. „Kde je Jeongin?" Okamžitě se zeptal. „Dole s Felixem, teď tam nechoď." Pádně mu odpověděl. Hyunjin si při vzpomínce na Felixe a co vše se seběhlo, vzpomněl na Jisunga. „Vybavil jsem si strašně divnou věc." Prohodil směrem k černovlasému. Pohled přesměroval na lovce a pevně se mu zadíval do očí. „Na co sis vzpomněl?" Optal se jej zvědavě Changbin. „Že Jisung taky tak moc hezky voněl." Changbin při zmínce o blonďatém chlapci silně zneklidněl. Naprázdno polkl a Hyunjinovi uhnul pohledem. „V tom případě by mohl vědět, co se s Felixem děje, pokud to taky zažil." Pokusil se navázat. Měl pocit, jako kdyby se vněm lovec někam schoval a nehodlal vylézt ze své skrýše. „Ano to ano." Odpověděl ledově klidný Hyunjin, pozorujíce černovlasého, jenž sním stále častěji přerušuje oční kontakt. „Ale to bychom museli vědět kde je." A podezřívavě se na Changbina usmál.

„Proč po tobě tak lačnil?" Nanovo se zeptal Jeongin. Pihatý hoch si začínal myslet, že mladší neumí být chvíli ticho. Snaživě se na něho usmál. „Nevím, jak ti to vysvětlit, tohle bych asi nechal na Hyunjinovi, ať ti to vysvětlí." Nachvíli se odmlčel. „Ale rozhodně je dobře, že se celá šlamastyka přerušila." Dopověděl. Do úst si vložil kostičku oříškové čokolády a zbytek celé tabulky přisunul blíže k Jeonginovi.

Changbin těkavým pohledem přeskakoval ze svých nohou k Hyunjinovým razantním očím. Po zádech mu stékal studený pot. Před blonďákem se snažil nedýchat, aby mladší nepoznal, jak moc mu bušilo srdce. „Nevíš náhodou, co se mu stalo?" Optal se jej Hyunjin a sedl si naproti němu. V hlase měl slyšet jedovatou jízlivost. Hlavu měl zvolna skloněnou, bradu zasunutou ke krční páteři, což zapříčinilo vlkovo vzpřímení. Na chlapce před ním se díval téměř svítivým bělmem, hnědé duhovky se na něho dívaly skoro z pod víček, obočí, jenž bylo tvořeno tupým úhlem, který měl vrchol na kořeni nosu, dodával chlapci ještě více děsivý nádech. A rty měl Hyunjin pevně semknuty k sobě do nekompromisní tenké čárky. „Ne nevím." Zajíkavě, potichu odpověděl lovec vzpomínaje si na dvouměsíční zvláštní žádost na odchyt vlka. „Proč ti nevěřím?" Otázal se vlk, do něhož se vkrádal vztek. „Nic nevím, věř mi." Snažil se jej ujistit lovec, který se právě ocitl ve velmi nebezpečné situaci. „Patříš do lovecké rodiny, která vyvražďuje po celé generace vlky, opravdu si myslíš, že mi tu nakukáš, že nic nevíš?"

Jeongin už po druhé chytal Felixův ocas. Blonďatý hoch ztrácel s mladším nervy. Černovlasý chlapec všetečně promnul zrzavou špičku Felixova ocásku, přičemž staršímu projela elektrická vlna slasti skrz ocasní obratle. Blonďáček vztekle mrskl se svým ocasem, aby se vymanil z mladšího doteku. Nejen že mladší nevěděl, co dělá, ale velice šťastně uměl staršímu způsobit pouhým letmým dotekem rozkoš, kterou by si ovšem, chtěl nechat líbit od někoho jiného, v jiný čas a za jiných okolností.

Než Changbin stačil vymyslet přijatelnou odpověď, Hyunjin se na něho vrhl. „Ty moc dobře víš, co se sním stalo."

Ahojda, tak máte tu dvě slíbené kapitolky, jež jsem se zavázala vydat je v průběhu týdne :D