Vlčí vytí / Stray Kids

Kapitola: 3

„Trenére, to faul nebyl!" Zvýšil hlas na svého učitele chlapec s dlouhými blonďatými vlasy. „Ale ano byl, nemíním se tady s tebou hádat Hyunjine. Tak se zklidni, nebo se můžeš rozloučit s týmem." Opáčil starší muž bez jediné špetky sympatie. Hwang Hyunjin paří mezi školní rváče, problematické děti, kterým se spousta lidí vyhýbá, a pak je tu valná většina, která je nemusí a nejraději by se jich zbavila, jako náš zmiňovaný trenér. Vysoký chlapce působí děsivě na své okolí, přesto by nikdy neublížil dívce nebo slabšímu člověku. „Ale...!" Trenér se na něho varovně podíval. „Dnes končíme, běžte se osprchovat, a nezmeškejte další vyučovací hodinu." Promluvil ke zbytku týmu a sám odešel. Hyunjin hraje fotbal za školní tým. Je to jeho nejoblíbenější koníček.

Rychle se osprchoval, převlékl do uniformy a vydal se na další hodinu. U dveří učebny se potkal s Jeonginem. Zápasil se svou taškou. „Hmmm, ta taška vypadá živě. Co v ní asi je?" Pobaveně se zeptal a prstem šťouchl do batohu jeho kamaráda. „Hele! Nedělej." Černovlasý hoch Hyunjinovu ruku od batohu odstrčil. „Ublížíš Ťapce." Hyunjin se na mladšího káravě podíval. „Víš, že kočky do školy nepatří? Budeš mít z toho průšvih." Blond chlapec svého kamaráda pohladil po vlasech. „Vím, ale nemohl jsem ji tam nechat. Ublížili by ji." Smutně sklopil pohled. Černovlasý chlapec každé ráno nosil kočičce trochu granulí s masem, aby se trochu najedla. Vzít si ji domu nemohl, maminka je alergická na kočičí chlupy. Bohužel potulná zvířata bývají terčem surových lidí. Vyšší chlapec se zatvářil zmateně. Z jeongina cítil smutek strach a vztek. „Co se stalo." Zašeptal. Menší staršího hocha zatáhl na záchody a z tašky vytáhl špinavé kotě. „Házeli po ní kameny, kopali do ní, a jeden z nich ji chtěl urvat ucho. Hyunjin si s nechutí prohlédl pomlácené kotě. Natržené ucho stále krvácelo, oči měla zhnisané a srst ulepenou od bahna a krve. Po těle se mu rozeběhla husí kůže. Celý se zachvěl. „Vezmeme ji k veterináři, ale teď musíme na hodinu." Jeongin zklamaně přikývl, schoval koťátko a společně odešli.

„Neviděl jsi Jisunga? Dlouho se neukázal ve škole." Prohodil k menšímu. Měl o svého vlčího přítele strach. Jisung se ve škole neukázal dva dny, bez omluvení. Jako kdyby zmizel z povrchu zemského. Takové chování u Jisunga nebylo zvykem. „Ne, třeba mu nebylo jenom dobře a zítra přijde." Bezstarostně prohodil Jeongin. Hyunjin dále jejich konverzaci nerozvíjel. Každý si myslel své. Sedli si za společnou lavici, Jeongin se soustředil na výklad učitelky, Hyunjin se o to alespoň pokoušel. Položil si hlavu na lavici a pozoroval černovlasého chlapce. Miloval na něm vše, jeho dětskost, obětavost i lásku ke zvířatům. Přesto že je to člověk, Hyunjina Jeonginova sladká a jemná vůně přitahovala. Dělala s ním divy. V jeho blízkosti se Hyunjin cítil, jako pod vlivem omamné látky. Vždy si přál, také se o to i pokoušel, povědět mladšímu o jeho vlčím tajemství, avšak raději veškeré plány uskutečnit ono bláznovství zavrhl. Bál se, že by černovlasého ztratil.

Jeongin se na něho s propiskou v puse otočil. „Přestaň si mě tak prohlížet." Zašišlal potichu, aby nevyprovokoval učitelku. Lišácky se nad Hyunjinem sehl, v momentě, kdy se staršímu zatajil dech, cvrnkl jej do nosu a s úsměvem na rtech se opět soustředil na látku. Staršímu hochu se v obličeji objevil ruměnec. Stydlivě otočil hlavu na opačnou stranu. Onu provokaci se snažil v klidu rozdýchat, avšak k jeho smůle Jeongina posedl sám ďábel, prsty vklouzl do staršího vlasů a jemně jej začal drbat. Když narazil na Hyunjinovo rudé ouško, vyzývavě do něho foukl a promnul jeho boltec. Vyšší hoch sebou škubl. Otočil svůj rudý obličej a navázal oční kontakt s mladším. „Přestaň si hrát." Zašeptal. Jeongin ukázal své bíle perličky v nádherném úsměvu, v němž se starší zcela ztratil. „Líbíš se mi víc, když jsi takový. Nemám rád, když se jenom pereš, jsi pak samá modřina, bojím se tě poté dotknout." Posmutněle oznámil černovlasý chlapec. Měl rád, když se k němu starší lísal, bohužel poslední dobou to opadlo. Nevěděl proč, ani jej to nezajímalo, chtěl pouze vrátit ono období. „Až skončí hodina, počkej na mě před školou, musím ještě za učitelkou ekonomie." Zhluboka se nadechl. „Víš, že se rád peru. Nikdy není na škodu umět se bránit a kromě toho, můžu chránit také i jiné zadky, ne jenom ten můj." Pomalu a pečlivě vybíral slova. Nechtěl, aby se mladší dopálil. Při poslední podobné konverzaci se na Hyunjina rozhněval a nemluvil se starším jeden dlouhý týden. V té chvíli se vlk mohl uzoufat k smrti. Všude, kam Jeongin šel, vlk jej pronásledoval, a tak se i stalo, že vlka kdysi nepatrně zahlédl. Hyunjina pomyšlení, že jeho tajemství je vyzrazené málem zabilo. Druhý den po oné nešťastné události, zazvonil, plný strachu a na jazyku tu nejdelší omluvu, kterou zvládl vymyslet, na dveře Jeonginova domu. Po vyslyšení staršího omluvy se mladší tetelil od ucha k uchu. Rozcuchal Hyunjinovi vlasy a směrem k vyššímu prohodil: „Nedokážeš být bezzemně ani týden."