Andělský vlkodlak

*15. Vyhrocení

To by ale nebyla Charleen, kdyby se v ní neprobudila její bojovná povaha. „Tak to teda kurva ne," zavrčela a v mžiku rázovala za Alexem. Opět ji vytočil tak, jak to uměl jen on. Dimitri s Freyou si vyměnili ustarané pohledy. Tohle nebude hezké. Freya znala sestru a věděla, že když se naštve, dokáže být vážně jedovatá a Dimitri zase o Alexovi věděl, že na sebe nenechá řvát, a že je poměrně dost výbušný.

Už jen, když Char stála před dveřmi a zhluboka se nadechovala, věděl o ní. Tušil nadcházející hádku a v duchu se uklidňoval, aby na ni nebyl zlý, protože když na to přijde, obzvlášť v její přítomnosti, jde jeho sebeovládání hluboko do kytek.

Ani neklepala. „Alexi!" houkla, protože nečekala, že na ni bude čekat opřený o svůj pracovní stůl.

Na chvíli se zasekla, čehož alfa využil. „Je slušností alespoň klepat, Charleen," pronese s ledově klidným hlasem.

Což Charleen akorát tak nakoplo. „Já ti seru na celý klepání! Co to sakra mělo být? Jak jako, že mám jet zítra domů?!" lehce zvýšila hlas.

„No, znamená to, to, co jsem řekl. A sice, že můžeš jet domů, když chceš," odpověděl jí a snažil se přejít její vulgarismus. Přece jenom - když se čílila, vypadala poměrně roztomile, protože byla oproti němu opravdu malá.

„Jak můžeš vědět, že chci? Tak já se tady přemlouvám, abych ti dala šanci. Dám na přesvědčování ostatních, že jsi hodný, a že ti mám dát prostor k tomu, mi ukázat jaký doopravdy jsi. Pomalu se poddávám Poutu a ty místo toho, aby jsi vzal šanci za pačesy, mě posíláš domů?! Co si o sobě kurva myslíš?!" Charleen se nezvládala uklidňovat. Přišla si zrazená. Sama se před sebou ponížila, zahodila ego a zůstala tu. Porušila slib, co dala mámě a on takhle.

„Především to, že jsem alfa, Charleen, a ty se mnou nemáš co takhle mluvit!" vykřikl a odrazil se od stolu. Tohle nevydržel. Jedním skokem byl u Charleen a hrozil jí prstem. Ta ten prst vzala a strhla dolů.

„Stále zapomínáš na to, že ty nejsi MŮJ alfa, Alexi! A i kdybys byl, tak ode mě neočekávej, že budu tvůj otrok nebo co. Tohle já nemám v povaze! Jsem stejná jako ty, jestli ti to ještě nedošlo! Nenechám se ovládat! Jsem naštvaná, protože jsi to vzdal!" štěkla po něm. Dokonale ho uzemnila, dokonce tak, že udělal krok dozadu.

„Cože jsem?" Nevěřícně na ni zíral.

„No vzdal jsi to. První den, Alexi, jsi snahu o mě vzdal," řekla už tiše a otočila se na podpatku směrem ke dveřím. „Čekala jsem od tebe víc, alfo," pronesla ještě a odešla. V duchu se hrdě plácala po rameni za to, jak mu to nandala.

Za to Alex notnou chvíli stál jako zkoprnělá myš. Co to právě řekla? On že něco vzdal? On, alfa severní norské smečky. Alfa Alexander, obávaný vlkodlak, jehož rukou, nebo spíše tesáky, zemřelo tolik vinných vlkodlaků.

Jenže pak mu secvaklo. Tím, že ji poslal domů, opravdu ustoupil a vzdal to. Vzdal snahu získat srdce své potencionální družky. Lidské družky. To ho dokonale odzbrojilo.

A dost udivilo.

Jako náměsíčný se vydal k určitému pokoji. On nikdy nic nevzdává.

Charleen se zrovna chystala do sprchy, když si svlékla tričko, uslyšela zaklapnout dveře. Zmocnil se jí strach a tak, s tričkem v ruce, a ani si to neuvědomila, otevřela dveře od koupelny. „Kdo je tu?" Překvapilo ji, že byla tma a vypínač byl přece jen u dveří do pokoje. Ale byla si jistá, že rozsvěcela. V duchu zasakrovala a vydala se tím směrem, kam viděla alespoň díky pruhu světla z koupelny. Myslela si, že v pokoji nikdo není. Myslela. Ježe najednou zhasla i koupelna. Strnula hrůzou. „Alexi?" Doufala, že to je on. Pak, když se přímo před ní ze tmy vynořily ty dva diamanty, si hlasitě oddechla. Bála se někoho jiného, Alexe určitě ne. „Co tu chceš? Ještě něco dodat?" založila si ruce křížem a pak si uvědomila, že má jen podprsenku. Kruci!

Chtěla se zakrýt, ale pocítila teplo vycházející z těla alfy, který se ocitl asi centimetr od ní. Zvedla zrak. „Já nikdy nic nevzdávám, Charleen." A políbil ji. Prudce, hladově a nekompromisně.

Charleen to ale takhle nechtěla. Vší silou, co našla, se do něj zapřela a to ho donutilo se odtáhnout. „Nechci, aby sis mě označil jen proto, že utrpělo tvé ego! Nechci, abys u toho byl naštvaný, nestojím o utrhnutou hlavu."

To Alexe pobavilo. „Takže, chceš?" pronesl medově.

„Ne-nevím," zakoktala se a o krok ustoupila.

„Musíš mi věřit, jinak to nejde," hlesl. Když byla bojovná, čílilo ho to, ale když v jejích očích spatřil strach, donutilo ho to couvat. Nechápal.

„A to je právě to, co mi nejde," sklopila hlavu.

To Alexe plně zastavilo v tom, co chtěl původně udělat. Už zase! „Tak, až budeš doopravdy vědět, co chceš, přijď," řekl tiše a odešel.

„Kurva! Do prdele!" vztekla si Charleen a kopla do židle od stolku. Cestou totiž Alex rozsvítil, tak na to viděla. Pak si zničeně sedla na postel a začala zoufale plakat. On to zaslechl, nechtěl odposlouchávat, ale jeho citlivé uši přesto Charleeniny nadávky a následný pláč zaslechly. A bylo mu to líto.

Ale protože šel rychle dolů za svým bratrem a jeho družkou, nezaznamenal, že se rychle silou vůle uklidnila a vyrazila ke skříni. Věděla totiž, že jestli nevezme situaci do svých rukou a už to zkrátka konečně nerozsekne, zešílí on i ona. A celá smečka s nimi.

Přišel celý zničený. Dimitri to vycítil. „Jsi ok?"

„Ne. Freyo, měla bys jít za sestrou. Pohádali jsme se," hlesl a vyklopil do sebe další whiskey. I když věděl, že se jen tak neopije, alespoň měl lepší pocit, jak mu pálivá tekutina tekla do hrdla.

Freya se beze slova zvedla a odešla.

„Tak co se stalo?" vyzvídal Dimitri.

„Je tak umíněná. Tak strašně tvrdohlavá." Alex si opřel čelo o dlaň.

„To už víme, něco nového bys tam neměl?" pronesl s náznakem smíchu. Snažil se ho alespoň trochu rozveselit.

„Brácha, řekla mi, že jsem to vzdal."

„Ou, to muselo tvoje ego utrpět," vykulil oči. Když byli sami, mohl s ním takto mluvit.

„Ani netušíš. Nejdřív jsem si ji chtěl prostě vzít násilím."

„Do prdele! Doufám, žes to neudělal, ty blázne!" vyjel Dimitri. Každý věděl, jak dopadla jejich matka.

„Jasně, že ne. Nejsem otec. Řekl jsem jí, že mi musí věřit a ona, že to nejde. Tak jsem prostě odešel se slovy, že až bude vědět, co chce, ať přijde."

„Tos udělal dobře. Neboj se, přijde k rozumu. Tohle ji muselo konečně přesvědčit, že nejsi zlej."

„Snad jo. Brečela."

„Bylo jí to jen líto. Vem si, že ji začíná ovládat Pouto, a tak ji vaše hádky mrzí víc než normálně. Na dej si," podal mu láhev. „Tahle je moc dobrá, poslal nám ji alfa ze Skotska." Alex se smutně usmál a dal si s bratrem další rundu. Mrzelo ho to, opravdu hodně. Hádka do jeho plánu rozhodně nezapadala. Chtěl ji tak moc, že z toho začínal šílet. A ona ho vždycky dokázala tak vytočit! Jen ona. Malá křehká brunetka s těma nejkrásnějšíma očima, jaké kdy viděl.

Když Freya vešla do sestřiného pokoje, spadla jí čelist až někam pod zem. „He? To je sakra pohled! Co to? Alex říkal, že jste se pohádali." Sedla si na postel, nemohla uvěřit tomu, co vidí.

„Pohádali," Charleen se smutně usmála a oblékla si černé bavlněné šaty pod kolena. „Ale to, co mi pak řekl. Kdyby jsi ho slyšela," hlesla a posadila se na židli, která její úder díky bohu přežila.

„Co řekl?" Zvědavá Freya.

„Že až budu vědět, co chci, mám přijít. A já to přece celou dobu vím, jen jsem se bála. Radši odveď svého muže k vám do pokoje. Na tohle budu potřebovat soukromí," mrkla Charleen po sestře, a tak se obě, s uličnickými úsměvy na tvářích, vydají z pokoje. I když se starší usmívá lehce nejistě.

Lidičky, prosím zkuste přehlédnout chyby v pravopise, později je upravim. Teď kmitám než se mi vybije telefon.
Dnešní kapitola č.5. ❤️🤜🏽🤛🏽