Andělský vlkodlak

*62. Tak, to by bylo

Všem v místnosti zatrnulo. To byste v životě nemohli zvládnout.

Tahle věta visela ve vzduchu jako nepříjemný zápach hniloby a každého po kousku rozebírala. Angel s Laurou si dokonce poraženecky sedli. Za to alfa s betou vypadali, jako kdyby čekali nějaký útok. Oběma se změnily oči na vlčí a byli ve střehu. Alex tedy hlavně proto, jak se Lucifer na Charleen díval. Ten samý druh pohledu totiž viděl už u Vladimira. Navíc si moc dobře uvědomoval, jak neobyčejnou a krásnou lunu má.

A žárlil. Hodně.

Nakonec se zvedl. Neohroženě přišel vedle Charleen. Pak ji majetnicky objal kolem pasu, a s bohorovným klidem promluvil: „Co tedy navrhujete?" S pohledem zabodávajícím se do toho rohatého zmetka. Tak o něm totiž přemýšlel.

Ten pohledem těkal mezi Alexovou rukou a jeho očima. „Vezmu si je zpět. Jiná možnost není," řekl vládce pekel.

To se ale ozvala Laura, která se zvedla a přišla k nim. „Nikdy nic neděláš jen tak. Co za to chceš?" sykla podezíravě a Lucifer se zazubil.

Pak pohledem přešel na Charleen a ta zalapala po dechu. „Zapomeň," zavrčel Alex a vykašlal se na celé vykání. „Je moje." A udělal menší krok vpřed.

Toto mírné gesto, avšak jasné, Charleen zcela probralo z okouzlení z Lucifera. „Lásko," zapředla směrem ke svému druhovi, „uklidni svou vlkodlačí stránku, jsem si jistá," a pohled zapíchla do ďábla, „že lord to tak určitě nemyslí. Je mu jasné, že jsem tvá družka. Došlo k nedorozumění," řekla jemným, avšak velice důrazným tónem.

Lucifer se samolibě usmál. „Samozřejmě. Tak jsem to nemyslel." Nikdo v místnosti mu samozřejmě nevěřil. Všichni viděli jeho pohled, jakým se na Charleen díval.

„Odpusťte, vaše lordstvo, má rodina je již velice unavená, proto reaguje takhle nepřiměřeně. Ovšem tato schůze se nedá jen tak odložit, musíme to vyřešit. Tady už nejde jen o nás, ale o nevinné smrtelníky, kteří nemají ani ponětí o tom, co se tady děje. A já nechci, aby byly nevinné oběti. Prosím vás, Lucifere, vemte si je zpátky do Pekla. Nepatří sem!" Charleen chtěla uklidnit situaci, která se nevyvíjela vůbec správně, a také si moc dobře uvědomovala, že Lucifera potřebují. Musí tohle šílenství zastavit. „Nemyslím si, že by setkání s démonem člověk psychicky zvládl. Už jen zahlédnout ho, by smrtelníkovi mohlo přivodit duševní potíže," dodala.

Luciferovi se najednou z úsměvu stalo zamračení, a jako kdyby se díval skrz Charleen. „Souhlasím. Ale, jak byste to zvládli, vy?"

Charleen jeho záhadnou otázku vůbec nepochopila. Zmateně přimhouřila oči a hlavu natočila na stranu. V tu chvíli se ozval Freyin vyděšený výkřik.

Camille vyjekla: „Pán Bůh nás ochraňuj."

A dle dvou zvučných hrdelních zavrčení poznala, že v místnosti jsou dva vlkodlaci. Navíc Alex už nebyl vedle ní. Poraženě si povzdechla. Hádala, že stojí těsně za její clonou.

„Myslím, že vycítili svého pána." Upřeně se dívala na Lucifera a stále se neotáčela. Nechtěla se totiž otočit zády k němu. Taky by jí mohl popadnout a prostě odnést. Nevěřila mu.

„Očividně," pronesl.

Charleen kolem něj pomalu prošla, nespouštěla z něj oči a on z ní také ne. A až za ním si troufla se otočit, on se otočil za ní. Ale jak pohlédla ven, došel jí dech a celé tělo se jí sevřelo strachem. Lapala po dechu neschopna jediného slova.

Lucifer se vítězně zazubil. „Pěkní, že?"

Ale ona jen vyhrkla: „Pro Krista!" Načež si Lu odplivnul se slovy: „Ale fuj."

To, co stálo venku, byla teprve ta pravá stvůra. Ta byla z hororu, ta děsila jen svým zjevem. Robustní monstrum, dva metry na výšku a metr a půl na šířku. Hlava, dvě ruce a dvě nohy, ale to bylo to jediné, co na nich bylo normální. Neměli kůži. Živé maso, které pokrývalo jejich těla, bylo zvrásněné, krvavé a místy načernalé. Několik centimetrů dlouhé drápy, ostré jako břitva. Žhnoucí červené oči, které vám propalovali díru až do duše.

Strach. To bylo to, co teď Charleen cítila a ne jen ona.

A oni to také cítili. Jako kdyby divočeli. Všichni hlasitě nelidsky vrčeli a jeden jakoby se dokonce zbláznil a rozeběhl se proti domu. Všichni se zajíkli, jenže kolem domu byla ochranná archandělská stěna, takže když do ní narazil, hlasitě zařval a shořel.

Bylo to neuvěřitelné, nikdo se nezmohl na jediné slovo a už ani na výkřik. Všichni jen stáli jak přikovaní a Freya vypadala, že každou chvíli omdlí. Camille se tiskla k Angelovi.

„Působivé," ozvalo se před Charleen. Lucifer, který se už před tím otočil, to celé viděl a měl jaksi... překvapený výraz.

On tou clonou přece prošel. „Jak...," vydechl.

„Potřebovala jsem vás. Proto jste mou ochranou mohl projít," řekla Char přidušeně a on se na ni překvapeně podíval.

„Co jsi zač?" Z překvapení jí zapomněl zdvořilostně vykat.

„Archanděl," řekla prostě a teď to byl on, kdo zalapal po dechu.

„Já myslel, že..."

„Dar od mého pradědečka."

Lucifer nechápal ani slovo, ale Char mu vůbec nedala prostor přemýšlet. „Lucifere, prosím vás! Vemte si je zpátky! Moje sestra za chvíli omdlí a bůh ví, jestli by se probrala! Před půl rokem jsem o ni málem přišla, mám o ní strach. O celou mou rodinu. Prosím, ať jdou zpět tam, kam patří, poté si můžeme promluvit o protislužbě," vychrlila na něj, ovšem poslední větu zašeptala.

Zamrkal, jako kdyby se vzpamatoval. A při slově „rodina" mu zacukaly svaly v obličeji. Beze slova se otočil a vyšel ven. Prostě prošel stěnou, jen tak. Jako kdyby tam vůbec nebyla. Šel rázným krokem ke svým démonům.

Dimitri se pak pohnul, chtěl jít ven. Ale Charleen našla opět svůj ztracený hlas. „Stůj beto!" řekla tvrdým hlasem luny. „Nikdo teď nepůjde ven. Démoni z našeho strachu už tak šílí. Lucifer si potřebuje získat zpět svou ztracenou autoritu. Nesmíme se k nim teď přibližovat."

Alex jako na potvrzení jejich slov na Dimitriho zavrčel a ten stáhnul ocas i uši. Když se Charleen podívala ven, málem to s ní už doopravdy seklo. Lucifer měl jinou podobu a jak hádala, tu pravou. Byl k nim sice zády, ale vypadal jako jeho démoni, jen byl mnohem vyšší a měl delší rohy. Přišel k nim a ozval se nelidský řev, který museli slyšet až v Northcity. Všichni démoni se hrbili a dívali se do země. Pak Lucifer řekl svým hrozivým hlasem: „Do Pekla!"

A v tu chvíli se po démonech doslova zaprášilo. Na místech, kde stály se vznášel kouř. Poté Lucifer mírně pootočil hlavu do strany, směrem k domu a zmizel taky.

Všichni na to místo ještě pár sekund vyděšeně koukali, pak se rychle otočili na Charleen, a když zjistili, že není ani tam, jako jeden si vydechli a zapadli do křesel. Alex s Dimitrim se proměnili a šli ke svým družkám, které láskyplně vtáhli do pevných objetí. „Tak to by bylo," řekl šťastně Angel.

Ale Charleen věděla, že ještě není konec.

_____________________________

Tak mám víno a jdu plodit. 😁
Hele lidi, co znamenají ty mince tady na wtp? To tady nebylo když jsem začala psát.
Teda já začala před sedmi lety jo, takže ono se to asi za tu dobu nějak aktualizovalo. 🤣