Tony's daughter (Avengers FF)

Training goes wrong

„Ne, takhle to prostě nepůjde." Zavolala jsem už asi po třetí nahoru na tátu, který se místo toho, aby dával pozor, jak sám řekl, „na moji bezpečnost", vybavoval s nějakou blonďatou ženou a vypadal, že se dost dobře baví. „Haló?!" Zamávala jsem nad sebou rukama, na kterých jsem měla bojové rukavice, aby si mě všiml. Konečně se na mě podíval.

„Omlouvám se." Slyšela jsem ho tlumeně říct směrem k té dámě, načež s úsměvem odešla. Potom ke mně sklonil hlavu. „Co máš zase za problém?" Zeptal se otráveně. Jo, tam z balkonu se mu to dobře kecalo.

„Prostě to nejde, nemůžu se mlátit s někým, koho neznám." Zkřížila jsem ruce na prsou a omluvně se podívala na agenta, který mi v tréninkové místnosti dělal společnost. Otec zvedl obočí.

„Radši by ses mlátila s kapitánem Amerikou?" Zeptal se pobaveně, a já jsem se trochu začervenala nad představou, že se biju se Stevem tělo na tělo. Ještě k tomu, kdyby neměl tričko, jako po tom nedávném incidentu.

„Prostě se necítím komfortně, když mě nějaké takové ty chvaty na tělo učí někdo, koho neznám. Neznámým lidem prostě nevěřím. Ještě k tomu, když je to chlap." Zastyděla jsem se a znovu jsem se omluvně podívala na svou společnost. Naštěstí nevypadal nijak dotčeně. Naopak tvářil se, že mu je to úplně jedno.

„Fajn." Povzdychl si otec, a já jsem se vítězně pousmála. „Randy, tohle je Skylar. Skylar – Randy." Prohodil otec a „Randy" ke mně natáhl ruku. S tuhnoucím úsměvem jsem jeho pohyb pomalu okopírovala. „Tak, teď už se všichni známe, tak můžeme pokračovat." Řekl a začal se rozhlížet kolem. Pravděpodobně po někom dalším, se kterým by mohl flirtovat mezitím co já se budu ztrapňovat tady před tímhle Randym.

„Tati!" Okřikla jsem ho a dala si ruce v bok. Protočil oči v sloup. Snad opravdu nečekal, že mu to vyjde.

„Po kom jsi tak otravná?" Položil řečnickou otázku, zatímco si vytahoval telefon z kapsy. „Randy, pohov." Řekl mé společnosti. Sesbíral si věci a pomalu se měl k odchodu.

„Nejmenujete se Randy, že ne?" Zeptala jsem se, když vycházel ze dveří tělocvičny, jelikož znám svého otce. Nepamatoval si ani jména svých zaměstnanců, natož nějakého agenta, kterého viděl pravděpodobně poprvé v životě. Vážně, ještě asi dva roky po mém narození mi říkal Brooklyn, jenom protože zapomněl, že se s mámou nakonec dohodli na Skylar. Někdy mi tak říkal i později, ale myslím si, že to dělal spíš, protože mě chtěl naštvat. Věděl, že se mi to jméno nelíbí. Randy pobaveně zakroutil hlavou a poručil se.

„Visione, kdo je volný?" Slyšela jsem tátu mluvit do telefonu. „Aha, rozumím. Ne, Rogerse ne, nemáš tam někoho jiného?" Opřela jsem se o zeď a ušklíbla se. Kdyby jen tak věděl, že jsem spala v jeho triku a schovával se u mě v pokoji polonahý celých pět minut. Ještě chvíli s Visionem mluvil, ale už jsem nic neslyšela. Po chvíli tipnul hovor a vložil mobil zpátky do kapsy.

„Přijede Clint?" Zeptala jsem se s nadšením v hlase. S Clintem jsem cvičila prvních pár dní až doteď, a celkem mi to šlo. Navíc s ním to byla aspoň zábava.

„Ne." Odvětil otec. „Myslíš si, že nemá jiné věci na práci než učit pubertální holku bojovat?"

„Dovol, abych ti připomněla, že s tvým odchodem se čas nezastavil." Vrátila jsem mu poznámku. „S pubertou jsi nejméně o tři roky pozadu." Dodala jsem a sedla si na zem. Jestli mu lezu na nervy teď, tak to mě měl vážně zažívat každý den, když jsem byla v tom nejhorším pubertálním stádiu.

„Moc bych si nesedal, Natasha tu bude každou chvíli." Prozradil mi konečně jméno. A opravdu, neuběhlo ani deset minut, a byla tady.

„A už nechci slyšet žádné stížnosti." Zavolal na mě dolů Tony. Podívaly jsme se na sebe s Natashou naráz pobaveným pohledem.