Tony's daughter (Avengers FF)

German's ass

„Raději se modlete, aby ten váš plán vyšel." Hukla na nás Natasha do vysílačky.

Našim cílem bylo vyhnat co nejvíce lidí mimo budovu, a tím odradit jejich pozornost, abychom s Tonym mohli pak snadněji vniknout do vyšších pater a najít Skylar nebo případné rukojmí, které tu Hydra drží proti jejich vůli.

Rhodey a Sam vletěli dovnitř a těm, co už byli v nejnižším patře se snažili odříznout cestu od schodiště. Wanda se snažila co nejvíce našim protivníkům ovládnout mysl a probudit v nich halucinace. Ostatní, včetně mě a Tonyho, jsme jednoduše bojovali, jak nám síly stačily.

Trvalo to však nepřiměřeně dlouho, a tak bylo jen přirozené, že Tonymu začala pomalu docházet trpělivost.

„Jak to tam vypadá? Už jste ty mizery stáhli ven?"

„Kéž by." Odpověděl Clint. „Bude to ještě chtít minimálně několik minut, než bude vzduch čistý."

„Jako kdyby se klonovali nebo co." Dodal Sam. Tony si odfrkl. Já jsem měl dost práce s poměrně silným, pravděpodobně vylepšeným agentem, takže jsem nereagoval.

„To je směšné." Okomentoval to.

„Děláme, co můžeme." Odpověděla Natasha.

„Už nebudeme čekat." Rozhodl se. „Snažte si alespoň udržet jejich pozornost."

„Rozkaz." Odsouhlasil Clint a následně odpálil šíp, který způsobil menší požár směrem k místu, kde jsme měli namířeno. To odehnalo dalších několik našich protivníků, kteří se raději vydali do rukou Avengerů, než aby uhořeli.

„Buď připravený, Rogersi." Řekl mi Tony, a já jsem kývl hlavou, aniž bych vlastně věděl na co, a ač mi později došlo, že to Stark v žádném případě nemohl vidět. Hlasitě jsem vydýchával a zmateně točil hlavou všude kolem.

Najednou mě ale seshora popadly ruce, které mě vynesly pár metrů nad zem. Samozřejmě to byl Tony.

„Abys věděl," odkašlal si, když jsme spolu letěli do nejvyššího patra: „taky mi to tohle není dvakrát příjemný." Okomentoval to. „Moc si na to nezvykej."

„Bez obav," odsekl jsem, stále ještě v Tonyho rukou: „není to něco, co bych zrovna vyhledával." Po zbytek „letu" mezi námi vládlo ticho.

Konečně mě položil na pevnou zem. Upravil jsem si uniformu a rozhlédl se kolem. Vypadalo to, že jsme tady sami. Teda, přinejmenším na chodbě. „Fajn, trapnou chvíli máme za sebou, pojďme najít Skylar a nezabývat se minulostí."

„Myslím, že ten dotyčný, kterého jsem zahlédl, šel tímhle směrem, ale neviděl jsem ho zajít do žádných dveří." Ukázal jsem doprava a podíval se na asi sedmery dveře, které se tím směrem nacházely. Tony nejdřív zvedl obočí, a potom pokrčil rameny.

„No, tak snad vás na vojně taky učili, kde je pravá a levá strana." Zavtipkoval na můj účet a vydal se směrem k jedněm dveřím, které následně jedním kopnutím rozrazil. Za nimi se nacházelo několik osob v bílém plášti, které na nás vyjeveně hleděly a vypadaly, že nejsou moc bojovné typy.

„Ups," řekl Tony poté, co proskenoval celou místnost: „špatné dveře." Dodal, a já už jsem se vydal k dalším. „Omlouvám se, pánové, nerad jsem rušil, jen tady hledám svou dceru, pokračujte." Promluvil na ně, zvedl vyražené dveře ze země a postavil je zpátky do pantů, které zajistil tak, aby nikam nemohli utéct. Musel jsem se tomu trochu ušklíbnout.

V mých dveřích nikdo nebyl. Vevnitř to vypadalo jako nějaká soukromá pracovna, ale nic, co by nám nějak mohlo pomoct.

Další dveře byly opět bez obyvatelstva, avšak Tony se rozhodl vnitřek prozkoumat. Postavil jsem se mezi futra a hlídal, kdybych náhodou uviděl nebo uslyšel něco podezřelého.