Tony's daughter (Avengers FF)

Movie suicide

Pohled Skylar:

„Vážně táta řekl, ať se mnou trénuješ ty?" Zvedla jsem obočí.

„Myslíš, že jsem si to vymyslel, abych si tě ukradl pro sebe?" Zazubil se na mě Steve.

„Tak trochu." Zahihňala jsem se a otevřela dveře do jedné z trénovacích místností, kterou jsem většinou obývala s Peterem, ale jelikož měl natažený sval, musel si teď dát pár dní volna. Steve se ušklíbnul a lehce mě poplácal na zadku.

„Hele," položila jsem svůj ručník a pití na lavičku: „dovol, abych ti připomněla, že trénujeme sebeobranu." Zamrkala jsem na něj.

„Neboj, co se týče práce, jsem hodně profesionální." Řekl až moc vážným tónem, což mě donutilo se zasmát.

„Vážně?" Uchechtla jsem se a prohodila vlasy. Steve si jen pobaveně povzdychl a pověsil přede mě boxovací pytel.

„A ne že mi skončí v obličeji." Vystřelil si ze mě. Kdybych ten jeho krásný obličej neměla tak ráda, tak mu to i naschvál udělám, ale takhle jsem jen zakroutila hlavou a dělala, co mi Steve řekl.

Musím podotknout, že s tou profesionalitou Steve nekecal, opravdu jsme celou dobu jenom trénovali. Teda až do té doby, co jsme bojovali tělo na tělo a oba jsme skončili na podlaze s tím, že na mě Steve skončil nalepený.

„To jsi udělala naschvál." Řekl, aniž by se snažil ze mě vstát.

„Možná." Zahihňala jsem se a přitáhla si ho k sobě do polibku, který mi ochotně oplatil. Už mě to přestalo bavit a on byl pořád tak hrozně vážný...

Na chvíli jsem se od něj odtáhla, abych se mu podívala do očí a zjistila, jestli konečně roztál. Usmál se na mě a věnoval mi jednu rychlou pusu.

„A teď zpátky do práce." Zvedl se ze mě a vytáhl mě nahoru za ruku.

„Ale no tak!"

***

„Neříkej, že tě to nebavilo." Drkl do mě Steve, když jsme konečně po dvou hodinách odcházeli z tréninkové místnosti.

„Bylo to příšerné." Odpověděla jsem, stále se snažíc popadnout dech. „Přijde mi, že občas zapomínáš, že mou krví nekoluje žádné super sérum, abych zvládla to, co ty."

„Ale prosimtě."

„Mluvím vážně. Nebaví mě žádný trénink, ale s Peterem je to aspoň zábava. S tebou je to jako bojovat s dubem. S pěkně silným dubem." Chytla jsem se za ruku, která mě rozbolela po jednom chvatu, který mi ukazoval.

„S dubem?" Zasmál se Steve.

„Nazdar, tak jakej byl trénink?" Procupital kolem nás Tony: „Doufám, že jsi ji moc nešetřil." Mrkl na Stevea, a aniž by očekával odpověď, zmizel za rohem.

„Má nějakou dobrou náladu, ne?" Zeptal se mě Steve. Jen jsem pokrčila rameny.

„Ať má. Už to bude jen horší." Na chvíli mě opět dopadly výčitky svědomí, ale potom jsem si řekla, že to zatím hodím za hlavu. Chvíli jsme vedle sebe jen v tichosti šli. „Ale vážně," promluvila jsem konečně: „všechno mě kvůli tobě bolí." Udělala jsem na něj oči naštvaného štěněte.

„Neboj, večer ti to vynahradím." Zašeptal mi do ucha a kousl mě do lalůčku, když jsme došli před naše pokoje. Já jsem se ale nezastavovala a pokračovala dál. „Kam jdeš?" Podíval se na mě Steve přes rameno.

„Za Peterem." Odpověděla jsem. „Chceme zkusit ten novej podnik s donutama, co otevírají na pátý avenue. Tak mu jdu říct, že už jsme skončili." Steve kývl a otevřel dveře do pokoje. „Jo a mohl bys to prosím říct Tonymu, jestli ho ještě uvidíš?" Otočila jsem se na něj. „Díky." Zazubila jsem se, než stihl něco říct, a pádila Peterovi oznámit, že si dám sprchu a jsem ready.

Strávili jsme tam o dost víc času, než jsem si myslela, že strávíme. Přišli jsme očividně pozdě, protože už před námi byla obrovská řada lidí. Nechápala jsem proč, jako kdyby ten podnik měli hned zítra zbourat nebo co. Až Peter potom zjistil, že ty donuty rozdávají zadarmo kvůli propagaci, a tak pekaři samozřejmě nestíhali upéct takové množství během pár minut. Ale musím říct, že to stálo za to.

Petera z toho nekonečného stání rozbolel ten natažený sval, a tak šel rovnou do svého pokoje si odpočinout. Já jsem si to taky zamířila do pokoje. S tím rozdílem, že ne do mého.

Steve měl odemčeno, ale vevnitř jsem ho nenašla, a tak jsem se rozhodla, že tam na něj počkám, dokud se nevrátí. Klidně jsem ho mohla hledat po budově, ale po dnešním zážitku v donutárně, kdy se na mě tlačili lidi ze všech stran, jsem pro tento den měla lidí dost a těšila jsem se, že budu sama se Stevem.

Něco mě hrozně přitahovalo k tomu tajemnu kolem našeho vztahu. Ten adrenalin, že nás Tony nachytá mě vzrušoval, a tak jsem takové chvilky často vyhledávala. Samozřejmě jsem mu to chtěla říct sama, až bude čas.

Nějakou dobu jsem byla na mobilu a odpovídala na různé tweety a milé zprávy, a potom, ani nevím jak, jsem se ztratila. Netuším, jak dlouho jsem byla mimo, každopádně jsem na sobě najednou ucítila měkkou přikrývku a vedle sebe teplé tělo.

„Steve?"

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Zašeptal.

„Kolik je hodin?" Zívla jsem a promnula si oči.

„Deset." Odpověděl Steve. „Měla jsi náročný den," políbil mě na holé rameno: „klidně spi dál."

„Nechci spát, když mám vedle sebe tebe." Zašeptala jsem a otočila se k němu, abych ho mohla políbit. Polibek mi oplatil a o chvíli později mě vyhoupl na sebe, kde mi pomalu začal sundávat tričko.

„June?" Uslyšela jsem najednou na chodbě hlas svého otce.

„Sakra!" Zaklela jsem a rychle si triko stáhla dolů. Utíkala jsem ke dveřím a přiložila k nim ucho. Vypadalo to, že mě táta shání v mém pokoji. Steve se zvedl na lokty a pozoroval mě.

„Myslíš, že tě bude shánět tady?" Zeptal se Steve tichým hlasem. Zakroutila jsem hlavou, ač to v tom šeru muselo jít sotva vidět.

Když jsem ho neslyšela, rychle jsem otevřela dveře a utíkala naproti do svého pokoje. K mému neštěstí má tajná akce způsobila větší hluk, než jsem čekala, a než jsem stihla zalézt k sobě, táta se o pár kroků vrátil.

„Brooklyn?" Zavolal na mě z druhé strany chodby.

„Tati." Usmála jsem se nervózně, načež ke mně přišel trochu blíž.

„Kde jsi byla? Všude tě hledám. Vision říkal, že už jste se vrátili, ale v pokoji jsi nebyla." Změřil si mě pohledem.

„Ehm, no... Já jsem byla ještě u Petera." Řekla jsem první lež, která mě napadla a vzápětí mi spadlo ramínko, tak jsem si ho rychle spravila a zazubila se.

„Vždyť jsi s ním byla celé odpoledne venku, to vám nestačilo?" Zamračil se na mě.

„No my jsme ještě něco probírali. Ohledně vztahů a tak." Lhala jsem dál. „To by tě nezajímalo." Mávla jsem rukou.

„Aha." Přeměřil si mě ještě jednou. Bože, že já jsem prostě neřekla, že jsem už spala. „No," spráskl otec ruce: „Barnes pouští nějaký komunistický horor, a tak jsem se tě jen chtěl zeptat, jestli hodláš taky spáchat filmovou sebevraždu a dívat se s námi."

„To zní fakt lákavě," zakývala jsem hlavou: „ale asi si to nechám ujít."

„To je škoda, určitě bys potom měla krásné sny." Řekl otec ironicky. Pobaveně jsem si odfrkla a odemkla svůj pokoj.

„Tak co?" Uslyšela jsem hlas Rhodeyho, když jsem za sebou zavírala.

„Říkal jsem ti, že nepůjde."

„Sakra, nechci se s ním na to dívat."

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 1177 slov- 

Dneska ještě taková pohodička...:D Jinak, můžu vám prozradit, že celkově bude mít příběh 60 částí, s tím, že ta poslední bude spíš taková potitulková scéna...:D No ale na to je ještě čas, ještě si to se mnou pár týdnů užijete.. :D Hezký den:)