Tony's daughter (Avengers FF)

Propitation

!UPOZORNĚNÍ!

Nerada vám spoiluju hned na začátku, ale musím vás upozornit, že některé z následujících scén jsou tak trochu 18+... :D Ale nechám na vašem vlastním uvážení, jestli se do toho pustíte, nebo zmíněné části přeskočíte. :D Příjemné čtení. :) 
________________________________________________________________________________

Ležela jsem na posteli a poslouchala písničky.

Většina Avengerů se hned po poradě zdekovala pryč, aby si vzali pár dní volna. Nedivím se jim, taky bych někam na pár dní vypadla, kdybych měla kam. Nebo spíš, kdyby mi to můj tvrdohlavý otec někdy dovolil. Kolik mimozemšťanů musím ještě zabít, aby mě konečně pustil samotnou do Jersey? Pomyslela jsem si.

Většina mých přátel je sice zrovna na dovolené, ale mohla bych se podívat aspoň za tetou Maggie. Už mi chybí. Dokonce i Peterovi dneska dovolil přespat u Neda pod podmínkou, že bude mít zaplé sledování. I když je pravda, že Queens a Jersey je trochu rozdíl.

Jediní, o kom vím, že kromě Petera a samozřejmě mého otce zůstali na základně, byla Wanda, Vision, Nat a Bruce. Přičemž Tony se poflakoval někde venku a dalo se předpokládat, že do časného rána ho nelze očekávat.

Bylo už něco málo po půl dvanácté a podle ticha, které se rozlehlo, když jsem vypla písničky, jsem usoudila, že všichni už spí nebo jsou alespoň zalezlí ve svých pokojích.

Sama jsem se snažila unavit čtením, ale nějak to na mě nefungovalo. Co je to se mnou a tím spánkem poslední dobou? Když jsem to pomalu začala vzdávat, ozvalo se zaklepání na dveře. Odepřela jsem zrak od knihy směrem ke dveřím a zamračila se. Potom jsem knihu položila lícem na postel, abych věděla, kde jsem přestala, a vydala se ke dveřím.

„Doufal jsem, že budeš vzhůru. Před chvílí jsem slyšel dveře." Zjevil se přede mnou Steve, načež jsem mu zabouchla před nosem. Neměla jsem náladu s ním mluvit. Ne po tom, co všechno se za poslední dva dny stalo. Ať chce, co chce, má smůlu.

„Skylar." Ozvalo se tlumeně. „Prosím, chci si jen promluvit."

„Jen promluvit?" Zdůraznila jsem jeho slova. „To je samo o sobě už trochu moc, nemyslíš?" Odsekla jsem.

„Budu tady stát tak dlouho, dokud mi neotevřeš."

„Tak to by sis měl dojít pro spacák." Odpověděla jsem sarkasticky.

Odpověď mi ale nepřišla.

Zamračila jsem se a přiložila ucho ke dveřím. Slyšela jsem nějaké nespecifické zvuky a na chvíli si myslela, že to opravdu vzdal.

„Snad má Tony vyhřívané i podlahy." Promluvil po chvíli.

Nenápadně jsem se podívala do kukátka a opravdu, Steve seděl na chodbě zabalený v dece.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Zas taková mrcha nejsem, abych ho nechala spát na chodbě.

„Myslela jsem, že jsi odjel, jako všichni ostatní." Steve ke mně vzhlédl a trochu se pousmál.

„A kam bych jel? Tohle je můj domov." Řekl a zvedl se ze země.

„Nevím, třeba k Sharon." Pokrčila jsem ironicky rameny.

„Skylar." Oslovil mě Steve.

„Nech toho Steve, je mi to jedno, vážně. Jen bych to do tebe neřekla."

„Co bys do mě neřekla?" Chvílema mi přišlo, že se bavím s blbým.

„Co asi? Že se budeš na veřejnosti... víš co? Tohle nemám zapotřebí." Obrátila jsem se a chtěla odejít, ale Steve mě chytl za ruku a stáhl mě zpátky. Na jeho stisk jsem se podívala a okamžitě se mu vysmýkla.