Tony's daughter (Avengers FF)

Blue alien cuttlefish

„Tati?!" Zakřičela jsem. „Co se to děje?"

„Poslouchej mě," chytl mě za ramena: „Musíš odsud okamžitě zmizet, jasný?" Řekl a rázem se na něm začal formovat oblek, až byl úplně celý obrněný.

„Ale proč?!" Chtěla jsem znát odpověď

„Prostě vypadni!" Zakřičel a odletěl pryč. „Všichni ven! Utíkejte co nejdál odsud!" Zmateně jsem se dívala okolo sebe a hledala někoho, kdo by mi osvětlil, co se děje. Uviděla jsem Nat, jak žene lidi do bezpečí a pomáhá raněným, které zasáhl nějaký kus nábytku, a chtěla jsem se za ní rozběhnout, ale v tu chvíli mi cestu zkřížil kus zábradlí, které spadlo přímo přede mě.

„Pojď, musíme se dostat ven." Chytl mě Andrew za ruku, a já jsem ho s otevřenou pusou poslechla a rozběhla se ke dveřím, kterými jsme sem přišli. Zanedlouho jsme konečně dýchali noční New Yorský vzduch. Zastavili jsme se pár metrů před budovou, která byla na půl zničená. Venku byl snad ještě větší zmatek než před chvílí uvnitř. Potom jsem to uviděla. Obrovská loď, která se vznášela ve vzduchu a létala z ní jedna střela za druhou.

„Co to sakra...?" Nedokázala jsem ani doříct větu. Jen jsem tam tak stála a civěla nad sebe, zatímco lidé kolem pobíhali jako šílení.

„Pozor!" Zakřičel Andrew a strhl mě na stranu. Zrovna kolem nás proletěl kus něčeho.

„Díky." Špitla jsem a pomalu se opět zvedala na nohy. Natasha se Stevem se snažili postarat o to, aby se civilisti dostali do bezpečí, a táta s Falconem se pokoušeli zastavit tu loď, což se jim moc nevedlo. „Neměli bychom jim pomoct?" Zeptala jsem se starostlivě, ale v tu chvíli se zahřmělo a na scéně se objevil Thor, Wanda, Vision, Hulk, Bucky, a Rhodey – jediný tátův kámoš, kterého jsem znala už z dřívějška a dost mě překvapilo, že nebyl na plese. Loď si tam ještě nějakou chvíli poletovala, a potom se jim podařilo ji sestřelit. Spadla na zem, a udělala takovou ránu, že nás to všechny odhodilo o pár metrů dál.

„Jsi v pohodě?" Zeptal se Andrew.

„Jo." Podívala jsem se na svoje roztrhané silonky a ránu na koleni. Dveře lodi se najednou otevřely a z nich vystoupilo asi tak dvacet modrých mimozemšťanů, kteří v obličeji vypadali trochu jako doktor Zoidberg z Futuramy. Akorát o dost děsivější. Fuj. Pomyslela jsem si.

„Máte odvahu." Začal jeden z těch tvorů mluvit. Všimla jsem si ale, že ten hlas nevychází z něj, ale z nějakého reproduktoru, který měl zavěšený za pas. Předpokládala jsem, že to bude něco jako meziplanetární překladač, který automaticky rozpozná a přeloží všechny jazyky na světě. Něco jsem se od táty přece jen naučila.

„Co chceš, ty sépiáku?!" Promluvil táta.

„Ale, nic moc..." Odpověděl. Asi nějaký jejich velitel nebo co. „Jen vaši Zemi."

„Není na prodej." Pronesl Bucky.

„Kdo taky říká, že vám za ni zaplatíme? To vy budete ti, co zaplatí." Zasmál se ten hnus a se svou partičkou zrůdiček vylezli z lodi a začali na všechny útočit. Strhla se totální bitva.

„Myslím, že bychom vážně měli zmizet, Skylar." Pronesl Andrew. „Jsme nebezpečně blízko." Dodal.

„Ne!" Zakřičela jsem. „Nemůžeme jen tak utéct, potřebují pomoct!" Podívala jsem se na Natashu, které došly všechny náboje a musela s nimi bojovat tělo na tělo. Vyběhla jsem z našeho „úkrytu", abych byla trochu blíž, a vší silou se soustředila, abych strhla obrovský trám, který visel přímo nad tím kreténem, co s ní bojoval. Stačilo jen vyčkat na správnou chvíli, a když nastala, nasměrovala jsem na něj ruce a prudce je strhla dolů.

„Sakra." Uslyšela jsem syknout Andyho. Povedlo se, trám ho sejmul tak, že nehnutě ležel na zemi. Natasha se podívala na polomrtvého sépiáka a strhla pohled přímo ke mně.

„Skylar!" Zakřičela. To upoutalo pozornost mého otce, který zrovna vysílal elektrické výboje do dvou jeho kámošů.

„Skylar, co jsem ti říkal?! Vypadni odsud!" Díval se střídavě na mě a na ně.

„Ne!" Zavolala jsem a vyběhla blíž, abych mohla na dalšího z nich strhnout balvan, který ležel poblíž. Tentokrát jsem minula, ale balvan se najednou zastavil ve vzduchu a dopadl přímo tam, kam jsem chtěla. Andrew. Najednou se objevil vedle Buckyho a myslí zastavil šíp, který k němu letěl.

„Čauky." Slyšela jsem ho pronést, a potom zase zmizel.

„Kdo to ksakru je?" Zeptal se Bucky zmateně. To už byl Andy u mého otce a zabodl nůž do zad jednomu z těch týpků, co s ním bojovali.

„Těší mě, pane Starku." Zasalutoval a opět zmizel.

„Vážně, co je to za troubu s pláštěm z Bradavic?" Zeptal se otec.

„To je Andrew!" Zakřičela jsem a shodila další věc na protivníka.

„Říkám to naposled Brooklyn, vypadni!" Zakřičel táta, když mě míjela střela.

„Ne! Nebudu jen sedět a sledovat, jak se mrzačíte!" Zakřičela jsem na něj zpátky a pokračovala v boji, tentokrát po boku Thora.

„Táta má pravdu, vážně bys měla jít pryč." Proletěl kolem mě Rhodey. „Na tohle jsi ještě mladá." Dodal. Neposlouchala jsem ho a dál si hleděla svého.

„Rád tě vidím, puso." Mrkl na mě Thor, zatímco kladivem odpaloval jednoho blbečka za druhým. Alespoň někdo. Pomyslela jsem si a slabě se na něj usmála. Ve chvíli, kdy jsem nedávala pozor, ke mně ale letěl kus asfaltu, který ve vzteku odhodil Hulk. Naštěstí ho tak tak zachytil Vision.

„Skylar..."

„Zkus se někdy chovat trochu dospěle a poslechni, co ti říkám!" Skočil mu otec do řeči a věnoval mi pohled. Následující události byly jak ze zpomaleného záběru. Zrovna odrovnali posledního šmoulu. Nebo, aspoň si to všichni mysleli. Po tátově větě se pozornost strhla jen na nás dva. Už jsem se nadechovala, že mu něco řeknu, ale v tu chvíli jsem stála jako jediná čelem k troskám lodi, a uviděla jsem, jak se tam něco mihlo. Potom jsem uslyšela cvaknutí, a obrovský ohnivý vír, který se k nám blížil.

„Pozor!" Zakřičela jsem a napřáhla ruce, abych vytvořila tu největší bariéru, kterou jsem v tu chvíli dokázala. Stihla jsem to tak tak. Vír musel být opravdu silný, protože se neodrazil tak, jako ostatní objekty, které proti zdi směřovaly, ale vší silou se na zeď tlačil. Nohy se mi zaryly do země, ruce mě pálily a hlava třeštila. Začala jsem křičet, ale věděla jsem, že to musím odrazit. Měla jsem na sílu zavřené oči, takže jsem neviděla, co dělají ostatní, ani jak se tváří, jen jsem věděla, že dokud se soustředím, tak jsou v pořádku. Najednou to přestalo, vír se odrazil, a já jsem vyčerpáním padla na kolena. Thor byl hned u mě a snažil se mě postavit na nohy, ale nešlo to. Potom přiběhl i táta. Ostatní na mě jen vyjeveně civěli. Dokonce i Steve. Měla jsem přivřené oči, ale i přes ně jsem viděla, jak se k němu zezadu blíží ten poslední záporák s kopím. „Steve!" Zakřičela jsem z posledních sil. Naštěstí za ním stál neviditelný Andrew a sám toho blbečka nabodnul. Všichni se tím směrem polekaně podívali, a já jsem úlevou zavřela oči. Poslední, co si pamatuju bylo, jak mě Thor nese v náručí. Že by deja vu?

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 1140 slov-