The boy who lives on the street [cz]

13.Díl

Louis'POV

Z obchodu jsem zamířil rovnou do práce. Táhl jsem s sebou dvě tašky nacpané jídlem a koupeným zbožím. Jen co jsem vešel do vnitra tetovacího studia ovál mě vzduch, který byl poznamenán katastrofou. Kluci seděli na křeslech a gauči a koukali do prázda. Nikdo nic neříkal.

,,Hej, kluci. Co se to tu děje?"

Liam se na mě vyděšeně podíval. ,,Lou, asi by ses měl posadit."

Jako mávnutím kouzelného proutku jsem znervózněl. Nic jsem nenamítal, pustil tašky, které s žuchutím dopadli na zem a posadil se.

,,Kde je Harry?" Optal jsem se jich mimochodem po chvilce.

,,No to právě nevíme."

,,Cože? Vždyť měl být tady!"

,,Když jsme přišli, nikde tu nebyl, jen na podlaze byly kaluže krve. Nevíme, kde je, nebo co se mu stalo, ale něco se tu očividně událo."

To my jako chtějí říct, že mi ho někdo unesl?

Volal jsem mu asi stokrát, ale po druhém pokusu mě to přepínalo do hlasové schránky.

,,Musíme ho najít!"

,,Já vím Ni, půjdu domů a porozhlédnu se tam."

Jen co jsem to dopověděl, popadl jsem bundu a utíkal domů. Po nekonečném hledání v tichém domě jsem to vzdal a vrátil se zpět za Niallem.

,,Nebyl tam."

Cítil jsem hořké slzy, které se mi kutálely po tvářích. Niall si mě k sobě přitáhl a nechal mě, abych mu slzami zamokřil triko.

,,Najdeme ho, neboj."

Co když se mu něco stalo? Někdo mu ublížil? nechápal jsem, proč mu to někdo udělal, ale měl jsem jedno pádné podezření. Až já toho hajzla najdu, pověsím za koule do průvanu, a nechám mu nachcat do té jeho nevymáchané tlamy!

S klukama jsme se rozdělili. Liam se Zaynem hledali v parcích a opuštěných staveništích a já s niallem v centru a okoliních vesnicích. Po několika hodinách hledání jsme se opět sešli v práci a sdělili si své núspěchy. Dopadl na mě všechen ten stres a světlo naděje se mi pomalu vytrácelo z očí. Klesl jsem na kolena a plakal. Musíme ho nejít, nechci o něj přijít! Nemůžu.

Harry's POV

Probral jsem se s neuvěřitelnou bolestí hlavy. Seděl jsem na židly, ke které jsem měl přivázané zápěstí i kotníky. Nevěděl jsem, kde místnost končí, nebo kde to vlastně jsem. Byl jsem obklopen temnotu, kterou přebíjelo světlo staré lampy, která stála těsně přede mnou.

Odněkud se ozval nehezký smích. Zmateně jsem se kolem sebe rozhlížel. Až jsem narazil na černou siuletu, která se ke mně přibližovala. Když byl jen několik metrů ode mně, poznal jsem, jak na jeho tváři hraje úsměv. Nebyl to stejný muž, jako v tetovacím studiu, zřejmě to byl jeho... komplic?

,,Dobré ranko cukroušku."

Neodvážel jsem se mu cokoliv odpovědět.

,,Šéf říkal, že bychom tě měli dát trochu do latě, což taky mimochodem milerád provedu."

Kopnul mi do rozkroku, přičemž jsem se i s židlí převrátil dozadu. Mlátil do mě jako smyslů zbavený a já jen křičel a prosil ho o...milost?

,,P-prosím, už ne.." zašeptal jsem z posledních sil.

,,Hej, Chucku, nech ho, pozřebuji, aby mě vnímal, až mu budu popisovat, jak jsem zabil jeho rodiče, zabiju jeho a nakonec i toho roztomiloučkého přítelíčka, se kterým se tahá."

,,Co? Ne! Nechte Louise na pokoji! Prosím.."

I hlas toho muže, který tu působil jako nějaký vůdce mi byl povědomý, ale až jeho obličej mě utvrdil v tom, že to je ten samý muž, co mě unesl.

,,Ty zkurvysyne zasranej! Opovaž se ho dotknout." Ještě před minutkou bych si něco takového nedovolil vypustit z pusy, ale už teď se zdá, že jsem v pěkné prdeli, tak proč se v tom nevymáchat a přitom neochránit, nebo se alespoň nepokusit ochránit, svého přítele?

Silou jsem zalomcoval židlí, ale ani tak jsem se neposunul o jediný centimetr.

,,Ale notak, však to už je tak dávo.. Myslel jsem, žes mi odpustil..."

Dělá si ze mě prdel? Zabil mi rodiče a ted o tom bude ještě vtipkovat? Ať si se mnou dělá co chce, ale ještě jednou z té jeho držky vyleze něco na účet mých rodičů, přestávám za sebe ručit!

Pomalými kroky se ke mně přibližoval. Když byl necelý metr ode mně, rozhodl ksem se udělat ten krok, kterého možná budu celý život, teda jestli se mě nechystá zrovna v tenhle moment zabít, litovat. Díval se mi upřeně do očí, když mu na tváři přistál nechutný plivanec, malý dáreček ode mně. Na nic nečekal a vlepil mi facku, že jsem i s židlí popojel o několik decimetrů dál od něj. ,,Neodvažuj si se mnou zahrávat, jinak toho bude Louis litovat."

,,Víš Harry... tví rodiče nebyli zrovna chytří..." Nic jsem mu na to neříkal, díval jsem se upřeně do zemně, která byla najednou strašně zajímavá.

,,Dívej se na mě, když s tebou mluvím!" zakřičel mi téměř u ucha. Když jsem pozvedl hlavu, na mé tváři se zase rozlil ten pálivý pocit.

V ten okamžik, jako bych se přenesl do doby, kdy jsem byl na ulici a stával se obětí násilí. Další facka a další vzpomínka, tato byla na muže, který mě napadl v parku, když mě Louos poprvé políbil.

Další a spolu s ní nechutná vzpomínka na nějakého magora, kterému jsem dělal děvku.

Další, další a další... Nevím co bylo horší, jestli ta fyzická bolest, jak do mě bezhlavě mlátil, nebo ta psychycká při vzpomínkách na Louise a naše krásné chilky. Na den, kdy mě vzal k němu domů, kdy mě poprvé políbil, když jsme se poprvé milovali.

V puse jsem ucítil pachuť vlastní krve, což kě probralo z tohoto tranzu. Ne nebyl to nějaký hnusný sen, pořád tu sedím přivázaný k židli a naprosto bezmocný.

,,Chybí ti tví rodiče, Harry?"

,,Mluv se mnou!"

,,A-ano, chybí mi.."

Muž se jen trpkle zasmál, jako by se mu všechny city nechutili.

,,Skvělé."

,,Byli to idioti. Měl bys je nenávidět. Tvá máma byla ubohá a otec čůrák."

,,Mí rodiče byli ti nejlepší na celém světě! Neopovažuj se proti nim říct jediné křivé slovo!"

To se mu moc nelíbilo. Na patě se otočil a mířil ke stolu, co stál u několik metrů vzdálené zdi.  Chvíli se přehraboval v šupleti až našel co hledal. S černou pistolí, se kterou na mě mířil, se ke mně přibližoval. S hlasitým cvaknutím jí nabil a vystřelil. Náboj proletěl jen několik centimetrů nad mým ramenem. Hlasitý výstřel způsobil nepříjemné zvonění v uších, že jsem neslyšel, co na mě křičí, ale nejspíš mi zrovna nerecitoval nějakou milostnou ódu.

Vzal pistoli a hlaveň přiložil doprostřed mého čela.

,,He had gun... and then it was on my forehead."

❤

Hi guys.. Děkuji za vaše vote a komentáře na předešlém díle! Je to ohromná podpora!
Jinak k tomutu dílu... nebojte, všechno bude dobré.... Nebo ne?

Kdybyste byli tak úžasní a podívali se na mou novou knížku PLUGBOY byla bych vám neskonale vděčná!💋

♧K