14. Díl

2K 155 26
                                    

Louis'POV

Už je to týden.

*Jeptišky a zbožné dámy prosím zavřete očka, páč se bude nadávat, a já tu nechci nikoho kazit*
to much funny today.. :'DD

Jeden blbý, stupidní, naprosto vypatlaný a ten nejvíc týden na hovno, co jsem kdy zažil. Asi tak a možná bych k tomu přidal ještě pár nehezkých slovíček, abych dokonale popsal týden bez Harryho.
Jakoby se po něm slehla zem.
Zaynův kamarád od policie, nám naštěstí přislíbil pomoc. Kromě mě a kluků ho hledá Městská a Státní policie a dokonce i FBI.

Mám ustláno v tetovacím studiu na gauči. I když naše manželská postel je na 169% příjemnější, nemůžu se přimět vrátit se domů a vědět, že tam budu celou noc sám.

Ve dnech chodím jako smrtka těsně před funusem a v noci se budím z nehezkých snů. Nejhorší na to je, že je dost možné, že některé muka, o kterých se mi zdá, Harry doopravdy prožívá, a to mě pomalu ale jistě přivádí k šílenství.

Brzy ráno mě vzbudil jindy příjemný zvuk budíku nade dveřmi. Kluci se dovnitř vřítili jako velká voda.
,,Čauky! Louisi vedu za tebou mého kamaráda Nika, to je ten, co nám slíbil pomoc."
Jakmile to dořekl, byl jsem na nohou a třásl si s ním rukou.

,,Ehm... vypadáš hrozně." Podotknul jen tak mimochodem Niall.
,,Hm... čisté triko je teď to poslední na čem mi záleží."

Nakonec jsme se tomu oba zasmáli a věnovali svou pozornost Nikovi, který seděl naproti nám.
,,Louisi, mi ti Harryho najdeme."
Zrovna když si z tašky vyndával noťas, místností se rozezněl můj telefon. Rychlostí blesku jsem vyštrachal mobil z kapsy a hovor přijal.
,,Haló?"
,,Ahoj, Louisi. Rád tě poznávám. Harry o tobě pořád mluví."
Mužský, chraptivý hlas na mě mluvil z telefonu.
,,K-kde je Harry?"
Kluci se najednou přestali věnovat všem činnostem a tiše mě poslouchali, aby náhodou o něco nepřišli. Jediný Nik, něco urputně hledal v kapsách.
,,Oh, to ti ale nemůžu říct."
,,Nestli s ho jen jedenkrát dotkneš, přísahám, že tě zabiju svýma vlastníma rukama!"
,,Jeden den Louisi, a pak budeš moct jít tou tvému přítelíčkovi ledatak na pohřeb."
Hlasitě jsem polkl a podíval se do vyděšených tváří, které mě sledovali. Nik měl na uchu sluchátko, pravděpodobně to odposlouchával.
,,Louisi, můj milý Louisi, měl by jsi co nejrychleji zařídí- najednou ho přerušil hlasitý křik. Harryho křik! ,,Louisi, miluju tě! Pamatuj na to!" ,,Zmlkni ty sráči! Nashle LouLou." Muž se rozčileně rozloučil a zavěsil.

,,Máš něco?" Zeptal se Liam Nika s nadějí v hlase. Ten ho ale moc nevnímal a dál klikal do počítače. Zayn se posadil těsně vedle mě. ,,Neboj, najdeme ho."
,,Zabije ho během jednoho dne." Pověděl jsem tiše do ticha.

Se slzami v očích jsem vyběhnul ven na ulici. Potřeboval jsem teď být chvíli osamotě. Jen jsem se procházel parky a přemýšlel o ničem a o všem. Některé mé myšlenky zabloudili k Harrymu. Ani jsem si nechtěl představovat, co by pro mě znamenalo, kdyby zemřel. Ale to já jsem už dávno věděl.

,,Když někdo zasáhne vaši hlavu, dá se to vyléčit, ale když zasáhnou vaše srdce, to je zlé."
-The frozen

-Next day-

,,Našel jsem ho! Máme ho!" Nik vletěl do obýváku. Polekaně jsme se na něj podívali.
,,Vím, kde Harry je!"
,,Tak jdeme!" Zajásal jsem okamžitě.
,,Ne to nemůžeme. Ten dům je hlídaný několika muži se zbraněmi. Potřebujeme posily."

Harry's POV

Muž držel nabitou pistoli na mém čele.
,,Jen cekni a zabiju tě. No, stejně tě zabiju. Jako ty tvé odporné rodiče."
Zakřičel na mě a ještě se tomu zasmál. Naštěstí odešel pryč z místnosti. Byl jsem rád, že mě nezabil... hned teď.

-O Osm dní později-
(stejný čas jako u Louise)

Super... Ještě pořád tu vězím v této hnusné, smrduté, stupidní a nahnilé kobce, kde ještě ke všemu je skoro naprostá tma.
Od toho rána, co jsem si udělal snídani a šel za kluky do studia jsem skoro nic nejedl. Ne skoro... nejedl jsem nic kromě několika plátkům starého, tvrdého chleba od mého příchodu sem. Dávají mi jen napít vody, která navíc tak divně smrdí a chutná. Nechají mě tu zplesnivět.
Od provazu, který mě drží u židle, necítím ruce ani nohy, jsem unavený k smrti, nemůžu křičet, ani se pohnout. Nemůžu dělat naprosto nic.

Nejslíš tady zemřu. Hledá mě alespoň Louis, nebo jsem, mu jedno? Doufám, že mě můj vnitřní pocit nezklame, jelikož cítím, že dneska se něco stane.

Po němolika dalších hodinách do místnoszi přišel onen muž. Byl odporný. Děsivá jizva se mu táhla od kořínku vlasů, přes oko, tvář, bradu až na krk.
,,Okey, Harold... Je čas."

Muž, který zabil mé rodiče, zničil mé dětství, mé dospívání to i ukončí.. co víc si přát...
Přišel těsně ke mně a vlelil mi facku.
,,Můžeš toho nechat?" Když už to má přijít, tak se snad alespoň můžu bránit né?
,,Rád tě fackuju, ale...ehm, jo. Teď tě jdu zabít, takže toho nechám."
Našež se tomu zasmál.
Moc vtipné, škoda jen, že mně to tak nepřijde.

,,Nechci tě zastřelit, ji mám totiž lepší nápad. Kolem dokola jsem dům od podkroví až po tenhle sklep promáčel bemzínem a až odejdu, škrtnu tu zápalkou a během několoka málo minut to tu přestane existovat. V kuchyni je plynová bomba, která v tom teple vybuchne a vše to tu srovná se zemí. Tak se měj, Cukroušku. Potkáme se v pekle."

Díval jsem se za ním, jak odchází, když jsem zaslechl policejní sirény. Takže mě Louis hledal?
,,Doprdele!" Zařval muž, vzal kanistr a položil mi ho na klín. Se strachem v očích jsem ho bezmocně pozoroval.

Louis'POV

Zrovna jsme jeli v policejním autě, které zaparkovalo na příjezdové cestě u starého domu. Vyskočil jsem a rozběhl se k domu, jenže mě někdo zastavil.
,,Ne! Musíš na nás počkat mladý můži!"
,,Tak to nasrat."
Rozběhl jsem sd k domu, když mě doslova přikovala k zemi ohlušijící rána. Tlaková vlna mě přitiskla k zemi a já nebyl schopen pohybu. Cítil jsem jak horké slzy smáčí mé tváře a dopadají na písčitou cestu, kde se vsakují.
,,Ne! Ne! Ne! Ne! Doprdele nééé!"
Řval jsem jako smyslů zbavený.
,,Kurva né!"
Sesypal jsem se na kolena a nadával a plakal v jednom. Zayn, Niall a Liam přiběhli za mnou a snažili se mě dostat dál od hořícího domu.

,,Ne, to přece nemůže být pravda! To se nemohlo stát! On nemůže být mrtvý!" Křičel jsem a mlátil rukama a nohama nolem sebe a bylo mi upřímě jedno, že zasazuji tvrdé rány svým přázelům.

Právě mi někdo zasadil naprosto uzemňující ránu, která mě opravdu dostala na samé dno.

,,Louisi, je nám to moc líto, ale Harry zemřel."
Tiše pověděl Niall.
,,Ne! To se ani neopovažuj vyslovit! On tu stále je!" S křikem jsem se zvedl na nohy.
,,Ne! Harry není mrtvý!"

Není mrtvý, cítím to.
Harry is not dead I can feel it.

Ahojte, ahojte Zlatíčka moje!
Děkuji za voutíky a komentáře, děláte mi moc moc velkou radost.
Pro příští kapitolku dáme 18+ hvězdiček? Ok? Nebojte, vy to zvládnete! :-*

S Láskou Vaše Kate.Pros

The boy who lives on the street [cz]Kde žijí příběhy. Začni objevovat