The boy who lives on the street [cz]

17. Díl

Harry's POV

Po úžasném odpoledni jsme kráčeli ruku v ruce a já byl nadmíru spokojen se svým životem, a vším, co se událo. Samozřejmě mi některé věci dělali z obyčejných nocí noci plných nočních můr, ale právě teď jsem byl šťastný a to bylo to nejdůležitější.

,,Zajdeme ještě do studia? Mám tam pro tebe přichystané ještě jedno překvapení."

Jen jsem se zasmál a přitáhl si ho k sobě blíže.

,,Už žádné překvapení prosím!"

,,Jsem přesvědčen, že na tohle budeš vzpomínat do konce života."

,,Ale! Cítím se docela trapně, když pomyslím na to všechno, co jsi pro mě dneska udělal a já pro tebe nemám nic, kromě studené večeře v troubě."

,,S tím si nedělej starosti. Jsi vše, na čem mi záleží a ve svém životě potřebuji."

,,Tím pádem tvou nabídku nemohu odmítnout."

Lou se smíchem a radostí povyskočil a nadšeně mě objal.

Niall, Zayn a Liam seděli na gauči v salónu a popíjeli kávu. Hádal bych, že v prázdném obalu byly ještě před několika málo okamžiky sušenky, ale ty jsme jaksi propásli. (Niall je hrozneý žrout!)

,,Ahoj, tak jak jste se měli?"

Ještě jsem ani nestačil odpovědět, když mi Lou skočil do řeči.
,,Slavný den ještě nekončí. To nejlepší nakonec." pověděl tajemně jako by se nic nedělo. Všichni jsme se na něj zmateně podívali a čekali, co z něj vyleze.

,,Harry?"

,,Copak Lou?"

Mohl bych přísahat, že mi v koutku duše vzplál malý ohýnek naděje, který se tam objevoval jen při velmi významných událostí. Ať už se mi chystal říct cokoliv, věděl jsem, že mi ta slova navždy změní život.

Naposledy se zhluboka nadechl a začal.

,,Už je to rok, co jsi se stal mým milovaným přítelem a zároveň jediným zářícím kouskem štěstí mého života. Prožili jsme společně mnoho těžkých chvil, které nás ale spíše více scelili, než aby rozdělili. Některé z nich byli dobré, jiné špatné, ale já nelituji ani jediné z nich.
Když se na tebe podívám, vidím krásného, mladého muže, který mi ze dne na den naprosto překopal život. Obrátil jsi mi ho vzhůru nohama a ještě ke všemu jsi do něj jen tak bez pozvání vplul, jako by jsi ke mně patřil odjakživa.
Vidím muže, který mi dává lásku a pocit bezpečí.
Vidím muže, kterého jsem si vždycky přál a vždy o něm snil.
Chtěl bych tě i nadále, každé ráno obejmou a políbit.
Chtěl bych s tebou sdílet vše až do konce života.
Víc než cokoliv na tomto zatraceném světě bych si přál, abys byl můj manžel, založil se mnou rodinu, které bychom společně dávali všechnu lásku, jaké jsme schopni.
Když jsem tě poprvé spatřil, ještě jsem ani neznal tvé jméno a věděl jsem, že už nikdy nebudu milovat nikoho na světě právě tak, jako tebe. 
Chtěl bych žít krásný a spokojený život, ale vím, že to půjde jenom s tebou po mém boku. A především bych s tebou chtěl strávit zbytek života, proto dělám tento odvážný krok."

Už v tu chvíli jsem plakal. Slané slzy se mi valila přes tváře. Ale i přes to jsem dost zřetelně viděl, jak poklekl na kolena.

,,Harry Edware Stylesi...Vezmeš si mně?"

V ten moment mi nad hlavou prolítla barevná kulička, která se nade mnou proměnila v tisícovku papírků, které se mi pomalu snášeli na vlasy.

,,Oh.. Pane Bože! Ano! ANO! ANOOO!" Vrhl jsem se mu do náručí a políbil ho.

Dojetím se mi dočista podlomila kolena. Na třesoucích se nohou jsem se s námahou dobelhal k Louisovi, vpadl mu do náruče, a nechal se ovládat svými pocity.
Nestyděl jsem se před kluky a už vůbec ne před Louisem, když jsem přestal vnímat okolní svět a ponořil se do říše splněných přání. Pláč mnou otřásal tak silně, že jsem se až divil, že jsem se nezačal dávit. Cítil jsem Louisovi silné paže, jak mně konejšivě hladily po zádech.
Možná si myslíte, že není normální, takhle se zachovat, ale podívejte se na to z pohledu chlapce, který neměl nic.
O své dětství jsem předčasně přišel, a během několika málo měsíců dospěl. I když jsem si v děcáku myslel, že mi nic nechybí, ve skutečnosti mi chybělo naprosto vše.
Nikdy jsem nezažil hřejivý povit, když táta poplácá syna po ramenou a popřeje mu vše nejlepší k narozeninám. Nikdy jsem nezažil, maminku plakat radostí při pohledu na jejího synáčka, když od ní poprvé odchází na Maturitní ples. Nikdy jsem nezažil, a nikdy nepocítil ten ničím nezaměnitelný pocit blaženosti. Nikdy jsem nezažil lásku.

A pak mě našel můj Anděl a já si myslel, že můj život konečně našel smysl. Tedy až do dneška.
Sice už nikdy nezahlídnu úsměv svých rodičů, ale už nebudu na vše sám.
Budu mít manžela, který mně bude navždy milovat a já budu milovat jeho.
Když mi Lou nasadil zásnubní prsten, zavalila mně další vlna pocitů. S hrdostí jsem ruku naklonil ke světlu a vychutnal si ten pohled na malý, zlatý kroužek, který už za nic na světě nesundám z ruky. Teprve na slunečním světle jsem si všiml jemně vypsaného textu, který se táhl po celé jeho délce.
Na prstenu bylo stejným písmem, jako máme s Louisem tetování, vyryto ,,I fall in love with the boy who lives on the street."

Když jsem měl pocit, že už nemůžu víc brečet, přitáhl jsem si Louise do náruče a pevně ho objal.

,,H-harry.."

,,Miluju tě Boo."

*

Domů jsme dorazili naprosto vyčerpaní, ale ani to nám nezabránilo jí proměnit v něco úžasného. Byla to noc plná kouzel, lásky a sexu. I když jsme mněli sex už nesčetněkrát na nejrůznějších místech, tohle totiž bylo něco úžasného.

- O tři roky později-

,,Lou?"

,,Hmm?"

,,J-já bych chtěl dítě."

Louis dramaticky vykoukl zpoza novin a změřil si mně nedůvěřivým pohledem.

,,To jako vážně?"

,,Mno..jo."

,,A není ještě tak trochu brzy?"

,,No nemyslím si. Nechtěl bych být starý, až budeme dědečci. Myslel jsem, že by se ti ten nápad líbil."

Pro jistotu jsem na něj udělal psí očka, ale bylo na něm vidět, že se mu můj nápad víc než zamlouvá.

,,Tak dobře. Taky jsem i tom před nedávnem přemýšlel. Tak co kdybychom si domluvili schůzku v nějakém kojeneckém ústavu, nebo sirotčinci?"

Nadšeně jsem vyskočil od stolu, popoběhl k sedačce, na které se ležérně povaloval a se smíchem na něj skočil. Samozřejmě že to nedopadlo jinak, než že jsme skončili na zemi.
Hlavu jsem si opíral o jeho hrudník a rukou mu projížděl vlasy.

,,Budeš skvělý táta!"

,,Já jen doufám, že nám nějaké dítě svěří." poznamenal se smíchem, načež jsme se oba rozesmáli.

,,Mno, to bude kapánek problém."

Dodal jsem po chvilce, ale jen co se Louiho rty dotkly mého krku, tato myšlenka se mi tak nějak záhadně vytratila.

❤

Takže... Nejprve bych vám chtěla zmínit, co vám vzkazuje autorka: ,,Vzhledem k tomu, že mně nikdo nikdy o ruku nežádal, chápu, když Vám mé zpracování přijde kapku ujeté. Každopádně se za to omlouvám! A děkuji za každé kladné ohodnocení a přečtení." ❤

Jen bych vám chtěla připomenout, že se bude blížit konec, tak si připravte kapesníčky! ❤

#Kecám#Vše#Dopadne#Dobře!

Ne, ani tady si neopomenu udělat reklamu na mou knížku PLUGBOY.
GO AND CHECK IT!!

S Láskou Vaše K
♤K