9.Díl

3K 192 15
                                    

Louis' POV

Bál jsem se. Opravdu jsem se strašně bál. Nevěděl jsem, kdo to je, nebo co chce, ale musel jsem to udělat. I kdyby se mi něco stalo, ochránil bych Harryho a pro něj bych udělal cokoliv.

Po filmu, během kterého se Harry několikrát probudil a zase usnul, jsme se společně odklidili do ložnice, Hazz si přese mě přehodil ruku a usnul. Ještě chvíli jsem ho pozoroval. Vypadá tak sladce a mírumilovně když spí! Když jsem si byl jistý, že spí, vylezl jsem z postele. Ještě než jsem se s oblečením v ruce vyplížil z pokoje, zanechal jsem mu na nočním stolku vzkaz a plíbil ho na čelo.

Harry's POV

Někdy v noci jsem se probudil s divným pocitem. Hledal jsem vedle sebe Louiho, ale nebyl tam. Zmocnila se mě panika. Na nočním solku byl přeložený papírek. Rozsvítil jsem si lampičku a začal číst.

Hi babe, Omlouvám se ti, že jsi se vzbudil a já neležel vedle tebe. Musel jsem něco velmi důležitého vyřídit. Ráno, až si budeš dělat snídani, můžeš se mnou počítat. Miluju tě.
PS: Neboj se o mě. S láskou tvůj Boobear.

Podíval jsem se na budík. Jedna hodina ráno! Co sakra potřebuje řešit v jednu hodinu ráno? Zmocnil se mě nehezký pocit. Snažil jsem se usnout, ale nešlo to. Po několika hodinách jsem konečně usnul, ale nebyl to hezký spánek. Byl plný nočních můr a ošklivých vzpomínek. Když jsem se vzbudil, měl jsem pocit, že mě přejel traktor, byl jsem ještě více unavený než večer a měl špatnou náladu. Skočil jsem do sprchy, abych se alespoň trochu probral, oblékl si čisté oblečení a sešel si do kuchyně připravit snídani.

V devět jsem seděl u jídelního stolu a díval se na dva talíře se snídaní. Nakonec jsem tu svou snědl a odebral se k televizi. V deset jsem přestal televizi vnímat a víc se soustředil na zvuky v domě. Doufal jsem, že každou nadcházející vteřinu ozve zvonek, nebo otevřou dveře, v nichž bude stát, ale nic. Tři hodiny. Tři zasrané hodiny jsem se strachoval a gauči, než se ten stupidní zvonek konečně ozval. Vyskočil jsem a běžel mu naproti. Stál ke mně zády a sundával si kabát, ale i tak jsem poznal, jak je unavený. Otočil se na mě, a já strnul zděšením. Pod okem se mu rýsovala velká modřina, z roztrženého rtu se mu až k bradě táhl čůrek krve, vlasy měl slepené krví a škrábance pokrývaly půlku tváře.

,,L-louisi?"

Nevěřícně jsem ho oslovil. Jen se na mě díval a smál se. Nechápal jsem, proč se směje, jelikož mě to vtipné opravdu nepřišlo, ale asi se praštil do hlavy. Popošel jsem k němu a silně ho objal. Jen co jsem se dotknul jeho hrudníku, vydal ze sebe bolestný steh. Obličej nebyl nejspíš jedinou poškozenou částí jeho těla.

,,Louisi co se ti stalo? Ty jsi se s někým popral?"

Šokovaně jsem si ho prohlížel. Ani vám nebudu říkat, v jakém stavu bylo jeho oblečení! ,,N-ne. Nic se nestalo."

Protočil jsem nad jeho odpovědí oči.

,,Hele, možná jsem blbej, ale slepej určitě ne! Takže se mi ani neopovažuj lhát a vyklop konečně, kde jsi k tomu přišel!"

Nepatrně jsem zvýšil hlas.

,,Není to tak, jak to vypadá.."

,,Chceš říct, jak to vypadá? Jako kdyby jsi zápasil s nějakým idiotem!"

Louis měl ve tváři zděšený výraz. Jemně jsem ho pohladil po tváři a tiše dodal.

,,Řekni mi prosím, co se stalo."

Vzal mě za ruku a táhl do kuchyně. Posadil se na gauč a poklepal na místo vedle sebe.

,,Harry.. já asi nejsem ten nejlepší člověk na světě."

The boy who lives on the street [cz]Where stories live. Discover now