Když každý tvůj den je jinačí,
tvé sociální pouta váznou
a lidé se za tebou otáčí,
život mění se v bublinu prázdnou.
A komunikace je složitá,
když nemluvíš. Rukama znakuješ.
A každá louže je veliká,
když na vozíku kraluješ.
Když máš naivní duši dítěte,
tělo však zralého dospěláka,
úřad má podobu dračího doupěte,
pořady pro malé sledovat tě láká.
Když trávíš dny, pak týdny v posteli
a recept tvůj na radost dávno někde zapadl,
pak flámuješ, jak bys neznal pondělí,
plán „skončit to" párkrát tě napadl.
Když salta děláš v tramvaji
a v těláku pak nezvládneš kotrmelce,
nic neříkáš nikdy potají,
a bereš vážně vše, co říkaj v telce.
Když svět je pro tě stínů rej,
a ruce a uši oči tvoje,
sen o barvách si dneska přej,
pes vodicí je nad všechny stroje.
Když krutá agrese a násilí
vládnou tvému světu,
linky s pomocí jsou tvé posily,
proběhni domácí metu.
Když drogy ti blízkého seberou
a vězení určí jeho domovem,
když šikana se strachem dětství ti seberou,
odejdi z celé té dekády s příslibem
ŽE JEDNOU ZKUSÍŠ MLUVIT ČI ZNAKOVAT.
21. STOLETÍ TOTIŽ TABU ROZVRACÍ,
MY NEBUDEM TĚ SOUDIT, BLOKOVAT.
JSME PŘECE LIDI!
NÉ HADROVÍ PANÁCI.
