Nenápadně všechno to tehdy začalo.
Slunce k opalování nás lákalo,
zkrátka ideální letní den.
Avšak na pár hodin jen!
Na nebi bílé obláčky potemněly,
z hnízda na stromě straky odletěly,
vlaštovky lítaly nízko nad zemí,
slunečnicím zvadly lístky okvětní.
Nad městem se stahovaly černé bouřkové mraky.
A pak na zem spadly první dešťové kapky.
Zlaté blesky křižovaly nebezpečně oblohu.
Jeden z nich dokonce udeřil do stromu.
A já přikrčená jak medvídě v lese, v brlohu,
očekávala blížící se přírodní pohromu.
Pršelo týden, dva? Tři?
Co já vím?
Seděla jsem jen s hrůzou za oknem
a doufala že, sním.
Z malého potůčku stala se řeka.
Tekla mou milovanou vesnicí
a brala s sebou stromy, domy, zvířata skučící.
A já se bála, co mě a mé blízké čeká.
Během pár chvil náš dům voda vytopila.
Naštěstí nás skupina hasičů zachránila.
Tajně doufám, že všechno dobře dopadne
a dobrá nálada zas u nás doma zavládne!
