Be my Omega✔️

50.

Nikde jsem tu zatracenou blondýnu nemohl najít, dokud jsem čirou náhodou nezabloudil do jedné z chodeb, odkud se z ničeho nic vynořila celá usměvavá s rukou v ruce s Adrienem. ,,Cel !" Jakmile si mě všimli, okamžitě se od sebe odtáhli a ona celá zrudla. ,,Ano ?" Řekla rozklepaně a já nad tím protočil očima. ,,Cel, jsi moje nejlepší kamarádka, nechápu proč se snažíš tajit vztah s Adrienem zrovna kvůli mě. Už jsem ti říkal že je to tvoje volba." Zabručel jsem s mírným úsměvem a i ona se pousmála. ,,Dobře no, ale stejně bych byla ráda kdyby jsi to zatím věděl jenom ty... A Akira, protože bys to stejně práskl a pak se cítil blbě." Dodala s uchechtnutím a já úlevně vydechl. ,,No, ale je mi líto, pro tentokrát vás rozdělím. Mám problém a potřebuju pomoct." Řekl jsem vážně a ona chápavě kývla. Rozloučila se se svou Betou a následně jsme šli společně do zahrady, aby jsme měli klid. ,,Tak mluv, co jsi podělal ?" ,,Akira čeká dítě." Řekl jsem jednoduše a její šťouravý úšklebek se změnil v zaražený a následně nadšený výraz.

,,Můj bože to vážně ?! Aaaaaa to je skvělý ! ... Počkej, však furt nejste skvoji ?! Jak chceš do šesti měsíců stihnout stěhování, přípravu na to malé a svatbu zároveň ? Však je toho moc najednou !" ,,No právě !" Hlesl jsem zničeně a její panika se začínala přenášet na mě. ,,První tři až čtyři měsíce budou ještě v pohodě, ale pak už to bude horší a horší.." Zamumlal jsem s narážkou na to malé, které by mohlo dělat problémy. ,,No, nejdůležitější bude asi ta svatba. Bude to hodně papírování a lítání, takže to bude asi nejlepší zvládnout dřív, než vůbec Akirovi poroste bříško a podobně." Říkala Cel a při tom poklepávala nohou, což mě strašně iritovalo. ,,Taky myslím. Podle mě bude to stěhování nejmenší problém. Ten barák by měl být částečně vybavený, ale chce to rovnou zařídit pokoj i pro to malé, s čímž nikdo nepočítal." Řekl jsem zase já a do toho všeho se ještě přičetla moje škola.

Jelikož se Masaru dlouho nevracel, z knihovny jsem si vytáhl jednu knížku a začal se myšlenkami ztrácet v ději knihy. Když jsem byl už u sedmé kapitoly, kde se zrovna hlavní postava dostala do nějakého problému, vkročil do místnosti černovlásek. ,,No kde ses toulal ? Byl jsi pryč asi hodinu." ,,Promiň zlato..." Řekl s omluvným úsměvem a přešel ke mě. Lehl si v podstatě přímo na mě, takže jsem nadzvedl ruce aby mě mohl podlézt. Hlavu mi položil na hruď a spokojeně zavrněl, když jsem mu prohrábl vlasy. ,,Tak co jste řešili ?" Zeptal jsem se, jelikož mě to opravdu docela zajímalo. ,,Řekl jsem jí o tom miminku. Navíc jsem jí načapal s Adrienem, takže máme jistotu že jsou spolu." Řekl spokojeně a víc se na mě uvelebil, pak se ale na mě ustaraně podíval. ,,Tak mi došlo, nejsem moc těžký ?" Jen jsem se uchechtl. ,,Ležíš takhle každou chvíli, v klidu." Jen se zase usmál a v klidu si zase položil hlavu. ,,Chtěl bys kluka, nebo holku ?" Zeptal se z ničeho nic a já jen kvýl rameny. ,,Je mi to tak nějak jedno. Jen doufám že bude po tobě." Řekl jsem s úsměvem a zase si namotal jeho černé vlasy na prsty. ,,Já bych chtěl holčičku, která by byla roztomilá po tobě..." Řekl s úsměvem a my nakonec skočili hodinovým debatováním o dětech.