84.

898 92 7
                                    

Brý večer :,D ne, ještě jsem neumřela xd
***

Netrvalo to ani půl hodiny a Celestie nám už ťukala na dveře. ,,Cel, tak už mi vysvětli, do čeho se zase namočil." Zakňučel jsem, když se alespoň trochu uklidnila a ona si povzdychla. ,,Do špatných věcí Aki. Je malá v pořádku ?" Zeptala se a já kývl. ,,Zrovna jí hlídá Adam. Ale o co jde ? Děláš, jako kdyby ten Harry unesl Masara..." Pronesl jsem ironicky, ale moje nervozita se zvýšila ještě víc, když jsem viděl ten její pohled. ,,Že ne..." Hlesl jsem přidušeně a blondýnka zavrtěla hlavou. ,,Mám takový strach, že k němu šel Masaru dobrovolně." Nechápavě jsem si jí prohlédl a snažil se najít jakýkoliv náznak vtipu. ,,A-Ale proč... Vždyť ho nemá rád..." ,,Víš ty kdo Harry vůbec je ?" Zeptala se Cel a posadila se do křesla. ,,No... Masaru říkal, že jede celkem ve špatných věcech..." Řekl jsem nejistě a ona se uchechtla. ,,Jo, to jo. Je to špína společnosti... Ale myslela jsem to tak, jestli víš, kdo je Harry pro Masara." Nejdřív jsem nechápal její otázku, ale pak jsem si vzpomněl, že se prý znali ze školy. ,,Prý byli spolužáci..."

Celestie pozvedla jedno obočí, následně si prohrábla vlasy a opět si povzdechla. ,,Co ti to zase nakukal... Ano, chodili spolu teoreticky do školy, ale Harry je o patnáct let starší. Dělal mu učitele." Řekla a já se snažil potlačit ten hlodavý pocit, že mi Masaru o něčem takovém dokázal lhát. Musel to mít na trénované, jelikož poznám kdy kecá. ,,A-Ale proč by mi lhal ?! Nechápu to..." ,,Nechtěl ti ublížit." Řekla tiše a pak pokračovala. ,,Možná se to nezdá, ale Masaru nebyl vždy takový, jako je teď."

*Pohled Celestie

Po chvíli přemýšlení jsem došla k názoru, že by Aki měl vědět tak nějak všechno, takže jsem se pustila do vyprávění. ,,Znám Masara už dlouho a vím, že než poznal mě, tak mu byli ostatní ukradení. Nevěřil lidem, neměl rád společnost ostatních a najít si přátele, byl pro něj nadlidský úkol. Když jsme se začali bavit, chodili jsme zrovna do školy. V osmé třídě nám nastoupil nový učitel, který se jmenoval Harry. Správně, ten Harry. Dřív jsme si oba mysleli, že je to slušný muž, ale opak byl pravdou. Můj přítel se začal měnit. Trávil s Harrym víc a víc času a stával se opět odtažitějším. Harry si Masara vycvičil jako nějakého psa. Když mi bylo šestnáct, byla jsem už v ústavu, stejně jako ty. V jeden den jsem měla dovoleno odejít a bylo to zrovna na Masarovi narozeniny. Těšila jsem se, že ho po tom roce konečně uvidím, ale kdybych věděla co se děje, jedu za ním už dřív. Byl doma zrovna sám, všichni lidé slavili něco, co on sám nijak nevnímal. Vešla jsem do jeho pokoje zrovna ve chvíli, kdy se převlékal. Měl zjizvené tělo, všude modřiny a obvazy. Vypadal prostě hrozně. Navíc klečel na posteli a brečel, všiml si mě, až když jsem šokem upustila jeho dárek. Nechtěla jsem věřit tomu, že by si to udělal sám... No a taky ne, udělal mu to Harry..."

***
Zajímá vás Masarova historie, nebo to mám přeskočit ?

Be my Omega✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat