Be my Omega✔️

55.

Měl jsem strašný vztek, ale už jen kvůli mé Lištičce jsem se krotil. Jakmile jsem si ho vzal do náruče, tak omdlel. I tak se ale stále klepal a v očích měl slzy. Propálil jsem pohledem toho tlusťocha a pak se setkal s tím Alfou, který se tak divně díval na Akiru, kterého jsem si k sobě ochranářsky víc přitiskl. Kolem nás začal foukat ledový vítr a já se otočil do domu, kde jsem pak zabouchl dveře. Vztek a starosti zároveň mi lezli na mozek a já se snažil nevyrazit tomu potomci ksicht. Akiru jsem odnesl do obýváku, kde ještě stále hořel krb z rána, takže jsem ještě přitopil. Pořádně jsem ho zachumlal do deky a setřel mu mokré tváře. Letmo jsem ho políbil na čelo a následně jsem zmizel v chodbě, kde jsem okamžitě běžel zavolat otci.

,,Co potřebuješ ?" Ozvalo se téměř okamžitě a já si povzdechl. ,,Peníze." ,,Máš na účtě několik milionů, co víc bys chtěl ?" Zabručel a já si prohrábl vlasy. ,,Teď k nám přišel nějaký idiot, alias Akirův bývalý majitel, a chtěl po mě zaplatit to, že jsem si Akiru označil a čekám s ním dítě." Řekl jsem naštvaně a otec na druhé straně nespokojeně zabručel. ,,Přece nemůže chtít moc. Kolik za to-" ,,Sto milionů." Řekl jsem rovnou a na druhé straně se ozvalo ticho. ,,Masaru tohle je moc. Za tuhle cenu se ročně prodá nanejvýš pár Bet..." ,,Jo já vím, jenže ten idiot mu vyhrožoval a nedělalo mu problém ublížit malému, takže... Jsem to už podepsal." Řekl jsem a flustrovaně jsem praštil do zdi.

Zdál se mi takový ten sen, ze kterého se prostě nemůžete probudit. Bylo to všechno jak živé a já měl pocit, že se každou chvíli zhroutím. Viděl jsem sám sebe v kaluži krve, zmláceného, ležícího ve vlastních výkalech, jako kus nějakého odpadu. Tady mi bylo asi sedm. Ten týden si pamatuji na vteřinu přesně. Snažil jsem se utéct a to se mi vymstilo. Od té doby mám fobii z malých tmavých prostorů, řetězů a hlavně hadů. Nikdy víc nechci zažít ty hrůzy, kterýma jsem si procházel.

Dovolal jsem s otcem, ale potřeboval jsem na vzduch. Nemohl jsem být doma, jelikož bych ještě něco rozbil. Naposledy jsem nakoukl do obýváku a pak jsem zmizel v předsíní a hodil si na sebe bundu. Venku se za tu chvíli rozpršelo, ale to mi bylo jedno. Otec mi ty peníze půjčí, ale bude je chtít vrátit, s čímž jsem tak nějak počítal. Peníze jsou pro něj stejně na prvním místě. Pro mě ale bylo důležitý to, že je můj poklad v bezpečí. Nedovolím aby se dnešek ještě někdy opakoval. Vyšel jsem ven a nechal jsem déšť, aby smáčel mé vlasy. Prošel jsem zahradou a jakmile jsem zabouchl vrata, vytočeně jsem si prokřupal prsty. V jedni chvíli jsem si všiml vysoké postavy, koukající přes náš plot. ,,Hej ! Co tam děláš ?!" Zařval jsem a následně jsem se rozeběhl za ním. Za bundu jsem ho strhnul k zemi s vědomím, že je to třeba nějaký bezdomovec, nebo tak něco, ale byla to ta Alfa, která přišla s tím idiotem. ,,K-Klid, nic vám neudělám !" Vyhrkl okamžitě a já mírně povolil svůj stisk, i když jsem ho stále držel.