Be my Omega✔️

80.

Měl jsem nehorázný vztek a věděl jsem, že kdybych tam zůstal ještě chvíli, asi bych bouchl. Okamžitě jsem začal volat Cel. I když to trvalo, nakonec to zvedla. ,,Masu... Jsou čtyři ráno..." Zabručela, ale já na to nebral ohledy. ,,Potřebuju sehnat kamerové záznamy z nemocnice. Stačí mi den, kdy Akira porodil." ,,Masaru, záznamy starší sedmi dní se mažou..." ,,To mě nezajímá !" Zavrčel jsem a následně jsem třískl do stolu. ,,Přestaň na mě řvát." Řekla kupodivu celkem v klidu a pak si zívla. ,,Hele, nevím co ti přelétlo přes hlavu, ale ve čtyři ráno toho fakt moc nezjistím. Běž si lehnout a koukej se sklidit. Slibuju, že se na to mrknu hned, jak to bude možné."
Řekla a následně zavěsila. Vůbec mi nepomohla... Pohledem jsem zabruslil do kontaktů a začal vytáčet číslo, které bych za normálních okolností nikdy nezmáčkl. ,,Kdo otravuje ..." Ozvalo se rozespalým hlasem a já se celý otřásl. ,,Tady Masaru Kaneko..."

Saki nedělalo usnout žádný problém, ale já vytuhnout nemohl. Trápil mě ten chlap, trápil mě Masaru a dokonce mě trápil i ten Harry, o kterém jsem dneska slyšel poprvé. Věřím tomu, že by Masaru nikoho neohrozil záměrně, ale už jen to, že o tom muži vůbec uvažuje se mi nelíbí. Tady doma je bezpečno. Jeho rodina je dost vlivná a chráněná, takže si na ně nikdo netroufne a o mojí rodině nikdo neví, což mi vyhovuje. Tak proč chce volat někomu jako je on... Myslí si snad, že se o sebe nedokážu postarat ? Je zbytečné se tolik bát a to říkám já, jako nejvíc skeptický a paranoidní Omega na světě. Zajímalo by mě, jestli se Masaru s Harrym někdy bavil i víc, než jen jako se spolužákem. Z nějakého důvodu mi přišlo, že z něj měl jistý respekt, ale takovým jiným způsobem.

,,Masaru ?" Ozvalo se po pár vteřinách a já hlasitě polkl. Měl jsem chuť si do něj nějak rýpnout, ale potřeboval jsem spojence, ne další nepřátele. ,,Počkej, ty my voláš dobrovolně ?" Řekl s mírným uchechtnutím a já si povzdechl. ,,Nevydržel jsi to beze mě ani pět let... To je dost málo na to, že jsi o mě nechtěl už nikdy slyšet." Na to jsem mu neměl co říct. Byl jsem z něj rozhozený, cítil jsem, jak staré vzpomínky vylézají na povrch a to jsem si zakázal myslet na tuhle část mé minulosti.
,,Nevolám kvůli tomu, co se stalo před několika lety. Je to minulost." Řekl jsem ostře a on se zasmál. ,,A přesto cítím ve tvém hlase strach a respekt. Kdybych ti řekl poklekni, udělal bys to." ,,To stačí !" Vykřikl jsem a flustrovaně jsem si prohrábl vlasy. ,,Už mi není patnáct, nehodlám skákat jak ty pískáš !" Řekl jsem vážně, ale i tak se mi klepal hlas. Ani mě nepřekvapilo, že se začal smát. ,,Tak co po mě teda chceš ?" Zeptal se a já se nejistě ohlédl. ,,Potřebuju se někoho zbavit a zároveň si o něm něco zjistit." Řekl jsem už trochu klidnějším hlasem a posadil se na volnou židli. Harry neměl rád, když se na něj zvedal hlas. Vlastně neměl rád nic, pokud k tomu člověk nebyl vybídnut. ,,Takže chceš krysu... No, pokud dostanu dobrou odměnu, může být." Řekl a já se trhaně nadechl. Bylo mi jasné, že peníze chtít nebude, má jich víc než dost. ,,Co bys chtěl ?" ,,Viděl jsem, že máš celkem hezkou Omegu..."