Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

55. Kapitola: Ledově modrýma očima

Chantalle Lastrádová byla již od svého narození považována za nejkrásnější dceru hraběte Merrida. Narodila se jako nejmladší a bylo s ní zacházeno jako s budoucí nevěstou velmi bohatého a významného šlechtice, neb její krása si nezasluhovala nic menšího než vyniknout vedle muže, který by ji dovedl umě vystavovat na odiv všem okolo. A přesně tak byla Chantalle také vychovávána, aby dovedla zapůsobit především svým půvabným zjevem. Již od dětství jí bylo vštěpováno, že vzhled je pro ni tou nejúčinnější zbraní a musí se ji naučit ovládat co možná nejlépe. A tak jí matka přednášela o nejnovější módě, o těch nejpůsobivějších barevných kombinacích a o nejrůznějších typech účesů, šatů a šperků. Vše bylo uzpůsobeno jen a jen tomu, jak Chantalle vypadala.

Ovšem intelekt a vnitřní stránka tehdejší komtesy Merridové byly značně opomíjeny. Dle všech okolo nezáleželo na tom, jaká komtesa vlastně je. Musí být hlavně krásná, její úsměv musí být jako andělské pohlazení a smích jako cinkot malých roztomilých zvonečků. To přece docela postačí.

Zprvu se nezdálo, že by tento plán výchovy mohlo snad něco narušit. Avšak čas sám ukázal, že malá komteska je velmi rozjívené a hravé povahy. Nedovedla chvíli posedět a chůva měla co dělat, aby jí při jejím rozjařeném skotačení stačila. A krom toho začínalo toto neobyčejně krásné, ale hravé dítko projevovat i zvědavost a zájem o vzdělání kteréhokoli druhu. Neustále za někým chodila a kladla mu ty nejzvídavější otázky, jaké si jen může dítě vymyslit: A pročpak mluví každá země jiným jazykem? A kterak se náš rod dostal až na území Lincelmu? A kdepak se bere všechna voda? Mohl by někdy vodopád téci obráceně...? Zajímaly ji kupříkladu cizí jazyky, historie a projevila zájem i v mnoha daleko učenějších a vyznačenějších oborech.

A to byl věru oheň na střeše! Kdepak by jen ona, tak pohledná, mohla vůbec uplatnit takové znalosti? Ne, o jejím způsobu života bylo již dávno rozhodnuto. Jednou bude krásná a v tom tkví její úspěch, musí tedy rozvíjet svůj vkus, šarm a jediné, čemu se snad smí doopravdy učit je, jak upoutat pozornost mužů. Nic jiného ji zajímat nemusí! A tak tedy bylo rozhodnuto o kompromisu, že se bude mladičká Chantalle vzdělávat v umění, tedy zpěvu, hře na hudební nástroj a případně i malování. Toho si alespoň lidé všimnout a stane se díky tomu středem pozornosti nejedné slavnosti. Zpočátku to bylo pro komtesku dostačující, dozvídala se nové věci a učila se něčemu skutečně krásnému, avšak její touha po vědění nebyla tak docela ukojena...

Až jednoho dne se objevila a projevila jistá osoba, která byla ochotna vzít Chantalle do učení právě toho, co bylo malé komtesce prve odepřeno. Nutno dodat, že to nebyl pražádný projev soucitu. Ona osoba jí ve skutečnosti spíše opovrhovala a záviděla jí její krásu a jistotu zářné budoucnosti. Svou velkorysou nabídkou doučování si spíše nad mladičkou komtesou upevňovala své postavení a popuzovala ji svým učením k tomu, aby k ní vzhlížela. A fungovalo to. Chantalle byla této osobě nesmírně vděčná za její péči a její snahu jí odměňovala vlastní pílí, vděčností a nevýslovnou oddaností.

Jenže čas plynul a jak se říká, ve většině případů žák překoná svého učitele. A jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Chantalle se brzy dovedla oprostit od této osoby a pokračovala spíše samostudiem zaměřeným na věci jejího vlastního zájmu. V oné milované osobě však nikdy nepřestala vidět svůj vzor a její oddanost byla i nadále neutuchající. Jenže onen vzor spatřil, co vlastně z Chantalle vyrostlo, co z ní vlastně z části vychoval. Stala se krásnou a vzdělanou mladou dámou, která hravě dovedla překonat všechny okolo sebe, aniž se o to vůbec snažila. Stala se dokonalou. A to jí ona zbožňovaná osoba nedovedla odpustit. A ačkoliv tato osoba znala veškerou míru jejího vzdělání, začala ve společnosti jiných předstírat, že je Chantalle jen a pouze krásnou ozdobou bez ducha a špetky logického uvažování. A sobě samé si též namlouvala, že ji jakožto učitelku nikdy nemůže tato žačka ve vědění předčít. A nejednou jí tuto svoji vzdělanostní nadváhu dala dosti nepěkně najevo.