Drazí čtenáři,
Sice to možná zní jako název další kapitoly, ale žel bohu tomu tak není. Dlouhou dobu jsem se neozývala (jak už na svém profilu nebo v kterékoliv jiné zveřejněné knížce) a v této kratší části vám chci shrnout, proč tomu tak bylo a co bude dál. (Pokud je toho textu na vás moc, na konci je shrnutí. Pokud si ale tuto část přečtete celou, budu vám moc vděčná, neboť v ní mnohé vysvětluji.)Omlouvám se, že už je to tu podruhé, ale přijde mi fér vám to sem napsat.
V prvé řadě chci říci, že si moc vážím všech ohlasů a toho, jak jste si příběh zamilovali. Moc si toho cením a vždycky to pro mě bylo velkou podporou. Ovšem i přesto, co pro mě vaše podpora znamená, musím přistoupit k tomu, že je tento příběh opět pozastaven. Moc mě to mrzí a ještě více mě mrzí to, že jsem vás zklamala, ale bohužel v příběhu zatím nemohu pokračovat.
Důvod? Psaní pro mě není to, co to bývalo. Víte, když jsem psala první díl Křehkosti, bylo to pro mě jako být součástí toho příběhu, s postavami tak nějak mluvit a všechno prožívat spolu s nimi. V jedničce je prostě kus mě - mého srdce.
S dvojkou je to jiné. Moc jsem se na ni těšila, ale už když jsem ji začala psát, věděla jsem, že je něco jinak a už to není jako dřív. Něco se změnilo a já kolikrát ty kapitoly psala téměř z donucení, že se prostě nesmím vzdát a musím pokračovat. To ovšem zapříčinilo to, že už jsem s příběhem nežila. Už v něm není část mě, nejsou tam mé city a mé srdce a já vím, že takhle ten příběh nemůže existovat.
Vy jako čtenáři to možná nepociťujete, za což jsem moc ráda, ale já to při čtení i psaní cítím a nemůžu se s tím srovnat. Dokud tento příběh nebude něco, za co se s hrdostí postavím a v čem budu cítit své srdce, nebude pro mě připravený ke zveřejnění a k samotnému psaní. Je mi to opravdu líto, ale já nechci druhý díl Křehkosti jen tak psát a házet na papír, chci a potřebuji jej žít. Zatím je pro mě však chladný a jaksi bez života.
Mrzí mě, že jsem vás zklamala a ujišťuji vás, že i nadále budu pracovat na tom, abych mohla dvojku zase co nejrychleji obnovit. A upřímně... Mám předepsané tak dvě kapitoly, které bych mohla zveřejnit, ale... Trochu se toho bojím, protože vím, že zatím nedokáži s klidným svědomím pokračovat dál. Pokud si to ale budete přát, mohu vám je tu zveřejnit.
A co bude s mým psaním dál? Popravdě už skoro rok mám takový blok, který mi prostě brání s příběhy žít tak, jak to bylo dříve. Zkoušela jsem spousty triků, které dříve fungovaly, ale teď mi to nijak nepomáhá, takže... Takže se zkouším pouštět do něčeho nového, co mě zatím baví a mohlo by mě to zase vrátit do starých kolejí. Konkrétně jde o novou historickou romanci, kterou v hlavě už nějakou dobu nosím, ale na papíře se objevila teprve včera. Možná s ní také dříve nebo později seknu, protože to nepůjde a já se budu hledat zase někde jinde, ale doufám, že teď už to tak nebude a já zase začnu tak nějak normálně fungovat a žít.
Shrnutí:
- Křehkost a síla květin II - Sedmikráska pozastavuji na prozatímní dobu neurčitou. K
příběhu se však hodlám určitě vrátit.
- Mám napsané dvě kapitoly, které vám mohu zveřejnit. Více jich však zatím bohužel
nemám.
- Připravuji nový historický román, ve kterém se chci zase najít. Bude psán v podobném
prostředí a objeví se v něm i postavy, jež už známe z Křehkosti.Děkuji vám, pokud jste dočetli až sem, popřípadě pokud jste upozornění na tuto část vůbec věnovali pozornost. Budu se snažit vrátit brzy v co nejlepším rozpoložení, aby tento příběh neležel ladem.
Děkuji vám za pochopení a v této knížce se zatím loučím.
Jaká ironie, že mi ke zveřejňování této časti právě hraje skladba Abdication. Ale já se vrátím, nebojte.
Na počtení,
Vaše Terie
ČTEŠ
Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅
Historical Fiction„Takže mi chcete říct, že to všechno..." „Byla to chyba! Nikdy se nic takového nemělo stát!" „Jistě," řekla hořce, „jak bychom se také v tom našem manželství mohli dočkat něčeho, co by snad jen vzdáleně připomínalo lásku, že?" **** V hrabství Bloode...