𝑾𝒉𝒊𝒄𝒉 𝑶𝒏𝒆 𝑰𝒔 𝑻𝒉𝒆 𝑹𝒊𝒈𝒉𝒕 𝑶𝒏𝒆 ✔️

1. Příjezd

,,Ještěže umíš řídit Li," řekne Gwen, když mi pomáhá naskladávat do auta věci. Nesmí chybět kolečkové lyže a můj velký plyšový medvěd.

,,Jo, nevím jak bych tam třeba letěla," řeknu.

,,Měj se v Helsinkách dobře!" uslyším dva známé vlasy a otočím se. Stojí tam moje kámoška ze základky Hanna a její ségra (a taky moje kámoška) Elvira.

,,Co vy tu?" zeptám se překvapeně a obejmu je.

,,Odjíždíme na další soustředění. Dneska jsme si byly pro věci."

,,A jak víte o těch Helsinkách?"

,,Ehhhh."

,,Já jim to řekla," řekne Gwen. No ani mě to nepřekvapilo.

,,Já už budu muset jet, ať na mě nemusí čekat. I když je mi to celkem jedno."

,,Tak si to užij. Někdy musíme pokecat," řekne El a obejmeme se všechny na rozloučenou.

Nasednu do auta a vyjedu. Holky mi ještě mávají.

Z Kiruny do Helsinek je to nějakých třináct hodin, takže tam budu někdy sedm nebo osm ráno. Rozhodla jsem se jet přes noc, protože je menší provoz a mám tam být v deset.

Jedu po cestě E 10 a moc aut nejede. První zastávku mám až na hranici. Trochu se protáhnu, napiju se a zase nasednu do auta. Ve Finsku je to lepší, vesnice jsou celkem pravidelně 20 až 30 kilometrů od sebe. Jedu kolem jezer, které bohužel nevidím.

Už jsem v Lahti a čeká mě už jen hodina cesty. Zajdu do jedné pekárny a koupím si snídani, dostala jsem nějaký hlad. Jsem zvyklá jíst brzo. Pak zase najedu na dálnici a za hodinu a dvacet minut jsem v hlavním městě Finska.

Místo srazu je u letiště, kam ti hokejisti přijedou za půl hodiny. Zaparkuju a jdu dovnitř. Koupím si pití a sednu si.

Za půl hodinu už uvidím takovou bandu s kufry a bágly.

Uvidím jejich trenéra, kterého mi ukazoval taťka na obrázku. Zvednu se a dojdu k němu.

,,Jsem Linn Evelyn Nordström," představím se česky.

,,Jé to jste vy. Těší mě. Kluky znáš, nebo se ti představí."

,,Fajn."

Usměji se a kluci na mě koukají, jak kdybych přiletěla z Marsu.

,,Nemá to být Švédka?"

,,Kdo to je?"

,,Jaktože umí česky?"

Jen jeden se na nic neptá a usmívá se na mě. Taky se na něj usměji.

,,Kluci uklidnětě se!" řekne trenér, ,,tohle je lékařka, za ní půjdete, když vám bude blbě, nebo si něco uděláte. Jmenuje se Linn Evelyn Nordström. Jak ti máme říkat?"

,,Linn, Li nebo Eve."

,,Tak a jedeme na hotel."

,,Klidně můžu někoho přibrat, jsem tu autem."

,,Fajn, vzali si tolik věcí, že je bude problém naskládat, takže Kuba, Kubalda a Chýťa pojedou s Linn."

Přikývnou a všichni jdeme ven. Oni tam mají autobus. Naloží tam věci a ti tři jdou za mnou. Jeden z nich je ten, co se na mě tak usmíval.

Sedne si na místo spolujezdce a Kubalík s Chytilem dozadu. Zapnu navigaci a vyjdeme.

Cestou jsme všichni zticha. Až asi kilometr před hotelem se osmělí Kubalík

,,Jak se ti líbí ve Finsku?"

,,Pěkný to tu je. Většinou jsem byla po hranicích."

,,A odkud jsi?" osmělí se i Chytil.

,,Z Kiruny."

,,Tam je to prý pěkně," řekne Kuba.

,,To je. Mám to tam strašně ráda. Moje nejlepší kámoška Gwenda si šetří na to, aby mohla do Stockholmu, ale já jsem spokojená v Kiruně."

,,To je zajímavé jméno Gwenda," řekne Chytil.

,,Vlastně se jmenuje Gwendolyn."

,, Rodiče jí dali teda neobyčejné jméno," řekne Dominik a to už jsme u hotelu. Ostatní už tu jsou. Zastavím na parkovišti, vezmu si svoje věci a kluci si jsou pro svoje. Do hotelu jdeme všichni pohromadě.

Dozvím se, že mám pokoj číslo 45 s Kubou Vránou a Davidem Skleničkou. Bohužel jsou jen třílůžkové pokoje a každý manželskou postel. Původně tu měli být jem oni dva, jeden normální postel a druhý manželskou, ale mě tu přidali. Taky jsem se dozvěděla, že máme hotel se Švédy a Nory.

Dojedeme na pokoj a následuje dohadování, kdo bude mít jakou postel.

,,Vy dva můžete spát v manželské a já v té menší," řeknu.

,,S ním spát nebudu!" protestuje Kuba

,,Jo," potvrdí to Sklenička.

,,Tak může jeden z vás spát na zemi."

,,Ty," řeknou oba naráz.

,,Fajn. Tak já budu spát s někým z vás v tý velký," kapituluji nakonec. S tím souhlasí. Je to lepší, než se s nima hádat.

Položím má jednu stranu svého velkého medvěda Sondreho.

Kuba si vytáhne plyšovou vránu a dá jí vedle Sondreho.

Vybalíme se pak jdou kluci na trénink. Já s nimi, kdyby se náhodou někomu něco stalo.

Nakonec si píšu s Gwen, Hannou a Elvirou až do konce tréninku. Nikomu se nic nestane a pak jdeme na oběd.

Cítím na sebe pohledy Švédů. Snažím se je ignorovat a překládat rozhovory Čechů.

Po obědě mají všichni chvíli volno a já se rozhodni vytáhnout kolečkové lyže. Tenhle vynázel mi ukázala Hanna s Elvirou a je to skvělé, můžu jezdit na lyžích i když není sníh a v podstatě kdekoli, kde je asfalt nebo nějaký zpevněný chodník.

Vytáhnu lyže a hůlky a jdu ven. Najdu jeden park, tam si nasadím lyže a rozjedu se. Hodně lidí na mě vyjeveně kouká, ale já se to snažím ignorovat, už jsem si na to zvykla.

Dojedu po chodníku až k hotelu a pak si dám sprchu. Kluci někde jsou, takže jdu prozkoumat hotel. Potkám Kubu.

,,Co ty tu? Nemáš být s kluky?"

,,Nechtělo se mi, tak jsem se vymluvil, že mě bolí břicho."

,,Víš že bys to neměl dělat?"

,,Ale ona to byla pravda. Moc jsem se najedl."

,,Tak jsi neměl tak jíst."

,,Ale já měl hlad."

,,No to já taky a nepřejedla jsem se."

,,Asi jsem nemusel toho sníst tolik."

,,Asi ne."

Usmějeme se na sebe a pak jdeme na pokoj, kde každý děláme něco svého.