𝑾𝒉𝒊𝒄𝒉 𝑶𝒏𝒆 𝑰𝒔 𝑻𝒉𝒆 𝑹𝒊𝒈𝒉𝒕 𝑶𝒏𝒆 ✔️

6. Konec

Sedím na stadionu a všichni Čeští i pár těch Kanadských fanoušků jsou napětí, za dvě minuty totiž začíná finálový zápas Česka proti Kanadě. Strašně bych to těm Čechům přála!

První třetina je ve znamení přehrávání puků mezi Kanaďany a Čechy a nic se neděje. Skoro. Jen naší mají asi dvě šance, ani jednu nepromění a pak mají Kanaďani celkem dost šancí, ale nemíří přesně.

Druhá třetina se zase odehrává v duchu sdílení, ale jen jednoho gólu, naštěstí do Kanadské branky, takže češi po druhé části západu vedou 1:0.

Poslední třetina je nudná. Teda Kanaďani i naši střílí, ale oba brankáři si dávají záležet.

Když se ozve závěrečná "siréna" nebo jak to nazvat, všem dojde, tě Češi vyhráli. Naší se začnou objímat a já tleskání ve stoje. Zavolají si mě k sobě, takže jdu na střídačku a objímám je.

,,Gratuluju. Po tom fiasku na olympiádě si to zasloužíte," říkám, když je postupně objímám.

Když objímám Dominika, je to zpočátku takové divné, ale pak ho protáhne k sobě a pořádně ho obejmu, přece jen on dál ten vítězný gól.

Po pauze se dávají medaile. Když hraje česká hymna, některým se po tvářích koulejí trochu slzy, které si okamžitě utírání rukou.

Já opravdu štěstím brečím. Ani nevím, že tolik bulet jde.

S kluky jdu pak na hotel, kde chtějí slavit a já se k nim samozřejmě přidám, je to poslední možnost být s nimi (kromě zítřejšího dopoledne, protože odjíždíme až v poledne.

---

U večeře je skvělá atmosféra a všichni se navíc baví mou šílenou češtinu, která je prostě no šílená. Taky jsem se učila jen trošku základů, ať se zvládnu aspoň představit. Dokonce se mě ptali, jak se do angličtiny přeložil nějaká svíčková nebo co.

Sešli jsme se na pokoji, který bydlí Sekáč se Smejkalem.

Všichni si povídají se všemi, protože se teď někteří dlouho neuvidí. Někdo bude v Americe, někdo v Česku, někdo třeba ve Finsku a tak dále

Smějeme se a na pokoj jdeme až po půlnoci. Teda někteří. Někteří tam rovnou usli. Já s Kubou jsme ale nepatřili mezi ně.

---

Ráno se vzbudím, celá nevyspalá. Jdu na snídani. Ostatní vypadají ještě hůř než já. Někteří mají šíleně kruhy pod očima.

,,Linn něco bych ti chtěl říct," řekne mi Kuba, když se jdu sbalit na pokoj.

,,A co?" zeptám se.

,,Za prvé, tady máš ode mě dárek."

Podá mi krásnou žlutou gumičku s citróny.

,,Díky. Jsi nejlepší."

Smutně se usměje.

,,A ta druhá věc je, že se budeme muset rozejít."

,,Cože?!"

,,Promiň, ale takhle by to nešlo. Vztah na dálku není nic pro mě."

,,Tak proč jsme do Prčic spolu začali chodit?!"

,,Protože tě miluju Linn!"