𝑾𝒉𝒊𝒄𝒉 𝑶𝒏𝒆 𝑰𝒔 𝑻𝒉𝒆 𝑹𝒊𝒈𝒉𝒕 𝑶𝒏𝒆 ✔️

2. První zápasy

Dneska se hrají první zápasy. Češi hrají ale až zítra a Švédi pozítří. Dneska se hraje v B skupimě USA:Lotyšsko (favorit je jasný) a Finsko:Norsko (favorit je taky jasný, ale taky můžou překvapit)

Kluci jsou dneska okoukntout Lotyše, protože s těmi budou hrát 19. Mě splašili i lístky na Finsko-Norsko, za což jsem šťastná. A taky nějak záhadně mi dali lístky na všechny švédské zápasy. Na české samosebou musím, kdyby se někomu nedej bože něco stalo. Jediné blbé je, že tu jsem jediná holka.

Ráno jsem vstala brzo, nějak jsem nemohla dostat a navíc se Jakub šíleně roztahoval. Musím mu to pak říct a taky mi trochu vyhubovat.

Dám si snídani, kde na mě všichni Švédi pokukují a pak volám mamce.

,,Ahoj, jak se máš v Helsinkách?"

,,Skvěle mami."

,,A co, jací jsou tam lidi?

,,Fajn."

A aspoň na mě nepokukuí jak to Švédi.

,,To jsem ráda."

Pak se vzbudí Kuba i David.

,,Hej pojďte zamávat mojí mamce," řeknu a tam přijdou a zamávají do kamery.

,,To jsou Kuba a David," řeknu.

,,Jsem ráda, že sis tam našla kamaráda. Hlavně se tam nezamiluj. Víš, že tě má rád Sondre a taky by to bylo blbé pro tebe. Vážně bys měla Sondreho zvážit"

Sindre je náš soused, chodili jsme spolu jeden rok a dopadlo to katastrofálně. Začal chodit s jednou Fiflenou Lennou.

,,Mami! Jsou to paka a Sondre je blbec!!!"

,,Takhle o něm nemluv!"

,,Ok. Čau."

,,Ahoj."

,,Jdeš na snídani?" zeptá se Kuba.

,,Ne, už jsem jedla."

,,Panebože! To už je tolik?!" vyleká se Sklenička.

,,Kolik?" zeptá se Kuba.

,,Devět."

,,Ježíš, musíme si pohnout, jinak nestihneme trénink!"

Vystartují ze dveří a já jdu za nimi. Oni jsou na snídani, já se rozhodnu už jít na místo tréninku. Potkám Kubalíka.

,,Čau Linn, já jdeš?"

,,No na staďák."

,,Půjdeme spolu?"

,,Ok."

Jdeme teda spolu na ten stadion. Dost si pokecáme. On pak jde do šatny a já si Sednu na tribunu a chvíli si píšu s Hannou, Elvirou a Gwen.

Kluci potrénují a pak se jde na oběd. Najíme se a pak jdou kluci něco dělat a já se jdu porozhlédnout.

Mám čas až do 19:20, kdy jdu na ten zápas Norsko:Finsko

I když nehraje Švédsko, dost mě to zajímá. Jsou to sousedi. Mám skvělé místo. Ti Češi jsou super. Totálně je zbožňuju.

,,Ahoj," sedne si vedle mě Kuba a já se šíleně leknu.

,,Ježiši, promiň, nechtěl jsem tě vylekat," omlouvá se.

,,Ne neva. Moc jsem se soustředila."

,,Na Finy nebo na Nory."

,,Ha ha ani na jedny."

Nakonec to dopadne 2:1 pro Finy. Po tom gólů hned na začátku museli přidat.

,,Půjdeme na kafe?" zeptá se.

,,Ráda."

Jdeme do jedné kavárny a tam si povídáme.

,,A kdo je to ten 'Sondre'?" zeptá se.

,,Co? Tys mě a mamce rozuměl."

,,Ne. Jen jsem něco zaslechl."

,,Takže tys nás poslouchal?"

,,Ne!"

,,Aha. Se Sondrem jsme spolu chodili."

,,Už ne?"

,,Ne. Chodili jsme spolu od patnácti do sedmnácti a on pak začal chodit s jednou blondýnou."

,,Aha. To je mi líto."

,,Nemusí. Bylo to dávno a navíc jsem ho už ani neměla ráda."

Jenom přikývne. Dopijeme to a jdeme na hotel a já si četla.

~

Následující den se v 15:20 se hraje zápas Česko-Švédsko. Sedím hned vedle střídačky. Nikdo z týmu se nediví, že fandím Švédům.

No kromě nich. Ti se na mě dívají jak na největšího cvoka světa. Nakonec jsem asi ráda, že jsem tu s Čechy.

Po třetí třetině je to 1:1, takže je na řadě prodloužení.

K puku se dostane Kuba, přihraje Chytilovi ten chce přihrát Kubalíkovi, ale chytne to Švéd a jde se do českého obranného pásma.

Kuba jim ho ale sebere, bruslí k bráně, vystřelí a dá gól.

Já automaticky vystřelím nahoru a jásám. Pak se provede pozávodní rutina, poslechnu si krásnou českou hymnu, pak se všech ptám, jestli se nějak nezranili. Jen Kubalíka trochu bolí rameno, protože mu do něj jeden Švéd dost strčil.

Prohlédnu mu to a všechno.

,,Máš to v poho. Zítra to ani neucítíš," řeknu.

,,Díky Linn."

,,Nemáš zač. Je to moje práce, nejsem tu, abych sledovala všechny zápasy."

Usmějeme se na sebe.

,,No tak půjdeme spolu na hotel?"

,,Fajn."

Vstaneme, Dominik si vezme věci a jdeme na hotel. Ostatní už šli.

,,A jak se ti líbí ve Finsku?" zeptá se.

,,Je to tu úžo. Já byla ve Finsku dvakrát a to v takovém městě na hranici se školou a pak s Hannou, El a Gwen. To jsou moje kamarádky."

,,Aha. A ty jaké to je v Kiruně? Vždycky jsem se tam chtěl podívat."

,,Je to tam Fajn. A stojí za to se tam podívat. Kdybys někdy přijel, tak mi to musíš říct. Klidně bych tě provedla."

,,No tak si to dám do plánu."

Usmějeme se na sebe. Jsme vážně blízko u sebe. Za chvíli ta úzká mezera zmizí a naše rty se spojí.

Hned si ale uvědomíme, co děláme a odtrhne se od sebe.

,,Promiň. Můžeme dělat že se to nestalo? Byla to síla momentu."

,,Jasně. Já si stejně s žádném hokejistou nic začít nechci."

,,No to máš celém v poho, většina z naší reprezentace je zadaných. Až na Kubu a mě."

,,Aha."

Dojedeme na hotel a rozloučíme se. Na pokoji pozdravím Kubu, Davida a Filipa, který tam přišel.

Sednu si na postel a odšoupnu se do rohu, kde si píšu do deníčku.

Ahoj
Strašně moc se omlouvám, že nevydávám kapitoly, ale mám nějaký šílený blok a jsem ráda, když napíšu pár vět.
Navíc nás učitele totálně zavalili.
Ale snad se vám kapitola líbila ❤️❤️❤️