𝑾𝒉𝒊𝒄𝒉 𝑶𝒏𝒆 𝑰𝒔 𝑻𝒉𝒆 𝑹𝒊𝒈𝒉𝒕 𝑶𝒏𝒆 ✔️

7. Itálie, Švýcarsko a biatlon

,,Ahoj!" zakřičí na mě sestry Oebergovy a rozběhnou se ke mě.

Položí si na zem svoje saky paky a obejmou mě.

,,Naložit a nastupovat!" řeknu a ukážu na auto.

Holky tam hodí kolečkové lyže, malorážky a pak ještě dva úplně nacpané kufry. Trochu to přeskládám, aby to drželo a pak už jedeme do Stockholmu, odkud odlétáme do Berlína a z Berlína do Milána. No a z Milána myslím do Antholze. A za týden pojedeme do Švýcarskéhi Lenzerheide

---

Už jsme v Antholz a je tu nádherně. Svítí tu slunce a mě teď čeká seznámení s týmem, protože před tím Nebyl čas.

,,Linn, Mona, Anna, Johanna, Stina, Peppe, Malte, Jesper, Martin a naše hvězda Sebastian," představí mi všechny Hanna.

,,Těší mě,já jsem Linn Evelyn,"  řeknu.

,,Ty jo a to jsem si myslela, že s jménem Linn není moc lidí," řekne Linn.

,,Aby se to nepletlo, tak tady Linn říkejte, jak chceš aby ti říkali?" zeptá se jejich hlavní trenér, který právě přijde.

,,Eve."

,,Tak fajn. Říkejte jí Eve. A teď jďete na pokoje. Eve ty máš s ségrami Oebergovýmy, ostatní holky mají spolu, jak jste zvyklé."

Vezmeme si lyže a malorážky a jdeme na hotel.

,,Ty máš malorážku?" zeptá se mě ten trenér.

,,Jo, holky říkaly, že si ji mám vzít, tak je tady."

,,Aha. A chceš s námi trénovat?"

,,Klidně, ale nestřílela jsem ani nepamatuju."

,,Tak jdi za holkama."

Snažím se je doběhnout, ještěže jsem zvyklá běhat s Flintou na hřbetě.

Dojedeme s holkama na pokoj a vycházíme věci.

,,Holky já se asi z té Gwen asi zjebnu," řekne El, když se podívá na telefon.

,,Co zas?" zeptám se.

,,Rozešla se s nějakým Mathiasem," řekne.

,,Nechodila před chvílí s Larsem?" zeptá se Hanna.

,,To bylo dávno, s tím chodidla před třemi týdny," řeknu a dám svou zbraň pod postel.

,,A co trenér?" zeptá se Hanna.

,,No dobrý."

,,A budeš s náma trénovat?" ptá se zvědavě El.

,,Jo asi jo," řeknu.

,,Bože to zase bude! Slečna pendolíno jde do akce," řekne Hanna.

Zasměju se. Tahle přezdívka vznikly,.když mi bylo 15 a byla jsem prostě nejrychlejší a ostatní byli někde šíleně daleko za mnou.

,,Jen s tou střelbou to bude horší. Nedrželo jsem to nevím kolik let v ruce," poznamenám.

,,To bude dobrý! To se moc nedá zapomenout," řekne El a obejme mě.

,,Doufám."

---

Za hodinu už stojíme u recepce s kolečkovými lyžemi a malorážkou na zádech. Trenér přiběhne a pošle nás na střelnici. Odložené si tam věci a já a El si sedneme na zem.

,,Tak jo vezměte si lyže a najeďte si dvakrát celou poasfaltovanou trasu. Eve prostě jeť po asfaltu. Nic složitého," řekne trenér

,,Fajn," odpovím a všichni si dají lyže na nohy.

,,Tak už jeďte."

Rozjedeme se. Kluci právě jdou střílet a pak se vyměníme. Teda to říkala Hanna, než jsem jim ujela a nikdo mě nestíhal. Já to objedu za chvíli a ostatní přijedou až asi dvě minuty za mnou.

,,Eve boží. Uvidíme co střelba. Stino dobrý. Hanna trochu přidej, tohle není vytrvalostní závod, ale krátká traťm Elviro skvěle, celkem už stíháš svou sestru. Linn a Mona taky dobrý. Teď si vemte pušky a jde se střílet. Hanna jednička, Elvira pětka, Linn devítka, Eve třináctka, Mona osmnáctka a Stina dvacet trojka. Náboje máte, takže jděte. Zatím jedná lehká a jedna stojka, uvidíme jak to půjde."

Upře pohlaď na mě.

,,Ale já tu nejsem důležitá!" řeknu.

,,Taky slečny Oebergovy říkala, že bys chtěla zkusit dostat se do cupu. Oznámil jsem to i vedení."

,,HOLKY?!"

,,My nic!" zaječí a už uléhají na svoje stavy. Já si to ještě s nima vyřídím...

Já se teda se svou zbraní, na kterou pořád splácím půjčí ulehnu na stav třináct. Počkat třináct?! Číslo Kubová dresu?! To je mega náhoda. No co. Ulehnu a zaujmou polohu. Cítím se ve svém živlu. Jak jsem s tímhle sakra mohla přestat?!

Zamířím, odjistím, domířím a vystřelím. TREFA!! No ty vole!

Mám chuť zatančit Sambu nebo Jive nebo třeba klidně valčík. Prostě cokoli. Pokračuji dál ve střelbě. Netrefím jen jednu ránu.

Tak si stoupnu. Upravím si polohu a začnu střílet. Tentokrát bezchybně. Asi jsem divná, ale stojka mi šla vždycky líp než ležka. Ano je to divné, ale je to tak.

,,Ty jo Eve super. Ten IBU cup je dost nadějný. Skvěle běháš a střelbu trochu doladíme a bude to skvělý."

,,No tak fajn," řeknu.

,,Takže Eve si dá ještě ze tři ležky a jednu stojku, Hanna, Mona a Linn si dají dvě a dvě. El si dá tři stojky a jednu ležku a Stina si dá jenom čtyři stojky. Ležky už ti jdou skvělé."

Přikyvujeme a zase se odebereme na své stavy.

Dostřílím to a netrefím jen jednu ránu a to hned tu první. Pak máme pauzu a navíc už je čas oběda, takže jdeme do jídelny, kde sníme oběd u jednoho mega velkého stolu. Kluci se baví o tom, jak jim to dneska nejelo, a jak trenér byl nevrlý a holky se zase baví o tom, co budou dělat večer. Já se účastním konverzace s Hannou a El a pořádně jim vynadám za to, co nakecaly trenérovi.

,,Jednou nám poděkuješ," řekne Hanna a já se jen zasměju.

Odpoledne si vezmeme kola (nevím kde splašili nějaké pro mě, ale budiž) a ujedeme asi patnáct kilometrů. Večer s Hannou a Elvirou hraju karty.

Ještě si píšu s Dominikem o novinkách.

---

Další dny probíhají dost podobně i v Lenzerheide. Jen mi přijde zajímavá SMS od Dominika.

Dominik: Nechtěla bys proletět na návštěvu do Ameriky?
Já: Ráda, kdy? Zeptám se, jestli se budu moct ulít.
Dominik: Ne ten týden, či bude teď ale ten příští. Zařídil bych ti všechno i letenku.
Já: Poptám se a napíšu ti
Dominik: Fajn. Tak zatím ahoj.
Já: Ahoj.

Rovnou vyrazím za trenérem a všechno to na něj vyklopím.

,,No asi můžeš. Běhat tam můžeš, tak si tam zaběháš a bude to OK."

,, Děkuji, děkuji, děkuji!" radostí ho obejmu a jdu to říct holkám. Jsou z toho nadšené. Napíšu ještě Dominikovi a domluvíme se