𝑾𝒉𝒊𝒄𝒉 𝑶𝒏𝒆 𝑰𝒔 𝑻𝒉𝒆 𝑹𝒊𝒈𝒉𝒕 𝑶𝒏𝒆 ✔️

14. Který je ten pravý?

Ráno se vzbudím a vedle mě leží - Kuba? Oh ne! Ne! Co jsem to zase do prkýnka udělala? Já nemůžu chvíli žít bez nějakých maléru.

Obleču se do něčeho pěkného a Sednu si na židli a čekám, než se ta Šípková Růženka vzbudí.

---

,,Ddobré ráno," ozve se po chvíli.

,,Dobré ráno. A VYPADNI! NIC, CO SE TEĎ STALO NEBUDEŠ NIKOMU VYKLÁDAT, JINAK UVIDÍŠ! TAKŽE JESTLI NĚCO CEKNEŠ, TAK SE TI ŠPATNĚ POVEDE!!!

,,Ok, ok Linn. Čau."

Obleče si svoje věci a vypadne. Teď to ještě nějak utajit před Dominikem. Když ale nic neřekne Kuba, dám si pozor na jazyk, tak to bude OK

---

Až Kuba vypadne, jdu na snídani, kde potkám Dominika, který si se mnou začne hned povídat. Ke konverzaci se přidají i ostatní, až na Kubu, který na mě pořád čumí, jak kdyby se díval na pána boha.

Kluci hrají až večer, takže dneska mají jen nějaký pidi midi trénink obsahující běh a já, abych se neflákala, vytáhnu kolečkové lyže, boty a běžky a jedu se projet. Samozřejmě na mě venku všichni dívají jak na blázna. Ale na to jsem si přece jen již zvykla.

Ještě volám Hanně, El a Gwenny.

,,Čau holky," řeknu.

,,Dost, že voláš! Už jsem si myslela, že ses vykašlala na své nejlepší kámošky!" Řekla Hanna.

,,Co se děje?" zeptá se starostlivě Elvira.

,,Asi jsem spala s Kubou."

,,To je ten, se kterým chodíš, nebo ten tvůj bejvalý?" zeptá se Hanna a Elvira na ni zakroutí očima

,,Bývalý."

,,Tak to nikomu neříkej," řekne Gwen.

,,Nebo to řeknu Dominikovi. Bude lepší, když mu to řekneš ty a ne třeba ten Kuba," odporuje Elvira Gwendolyn.

,,Ach jo," dám si hlavu do dlaní.

,,To se vyřeší, neboj," začnou mě uklidňovat holky.

---

Večer jdu na zápas, ale nějak nevnímám. Přemýšlím nad tím, co se stalo včera večer a co se stalo v noci.

Kluci vyhrajou a vzhledem k tomu, že zítra mají volno tak mají takovou menší party, ještě s Kanaďany, se kterými máme hotel, ale jsou v druhé skupině.

Já tam jdu, i když ve své chlupaté a odrbané Mikině a vrabčím hnízdem na hlavě.

Nakonec ta oslava pro mě vypadá asi tak, že kecám s nějakým Kanaďanem, který už nevím jak se jmenoval.

No ale dobře se s ním povídá. Kanaďani někde, nikdo neví kde, sehnali alkohol a proto, když je většina kluků trochu mimo smysly, tak se vypařím do pokoje. Můj kecací kámoš taktéž. Ještě si vyměníme čísla, kdybychom se náhodou někdy moc nudili, což se samozřejmě může stát, nebo bych se chtěla podívat do Kanady, to by mi pak klidně prý udělala průvodce. Já mu na oplátku řekla, že mu zase můžu někdy udělat průvodce po Švédsku.

Usnu hned, co si lehnu do postele.

---

Ráno se vzbudím dost brzo, a proto si jdu ještě zaběhat. Když se vrátím v mém pokoji sedí Dominik. Snad mu to Jakub neřekl...

,,Ahoj," špitnu a zavřu dveře.

,,Ahoj Linn, promiň že jsem se tu tak vloupal, ale potřeboval bych s tebou o něčem mluvit."

,,Asi tuším o čem."

,,Včera se to trochu rozproudilo, jak jsi odešla. No a Kuba za sebe všechno vysypal. A Sklenička s Chýťou to potvrdili. Prý hlvas viděli."

Dám si zase hlavu do dlaní a začnu brečet.

,,To bude dobrý Linn," Dominik mě obejme, ,,Jen by sis měla rozmyslet, s kým chceš být. Já jen chci, abys byla šťastná. I když si vybereš Kubu. Já tě budu mít pořád rád. A můžeme být kamarádi."

,,Já o tom budu muset dost přemýšlet. Já... No... Je to těžké."

,,Chápu. Tak ahoj. Jdeš dneska na zápas Švédů s Rusy?"

,,Asi ne."

,,No tak teď ti změním plány. Sklenička s Chýťou opět plánují. Jedeme tam. I s Kubou. Teda jestli nechceš tak nemusíš-"

,,S vámi půjdu ráda."

,,Tak fajn. Jdeš na snídani?"

,,Jo."

Zvedneme se a jdeme do jídelny.

---

Odpoledne se teda jdeme dívat na ten zápas, který je nakonec vážně zajímavý a tak nad ničím moc nepřemýšlím. Na přemýšlení budu mít dost času v posteli.

Kuba po mě pořád omluvně pokukuje a když jdu z večeře na pokoj, omlouvá se, jak kdyby mi zlámal všechny končetiny a teď by se chtěla za to omluvit.

Večer v posteli mi hlavou běhá pořád dokola jedna jediná věta: Kuba nebo Dominik?

Dominika mám strašně ráda a Kuba mě odkopnul jak posmrkaný kapesník. Ale ke Kubovi pořád něco cítím.... Něco víc než k Dominikovi. Mám to risknout? Mám být s Kubou? A co když už mě nebude chtít?

---

Na snídani to chci Dominikovi říct. Jenže nějak nevím jak. Já mu nechci ublížit. I když říkal, že bude v pohodě, tak pro mě to bude pocit, jako bych ho majzla Ottovou encyklopedií.

,,Já já mám... Já mám radši Kubu. Něco k němu cítím. Něco o dost většího než k tobě. Promiň," vykoktám.

,,Ne neomlouvej se. Není to tvoje chyba. Možná trochu jo. Ale já tě chápu."

,,Jen nevím, jestli se mnou bude chtít Kuba být."

,,Bude. Jsme spolu na pokoji, dost jsme se o tom pobavili. A teď za ním běž. Běž vstříc svému štěstí."

Chci odběhnout, ale ještě řeknu:

,,Díky."

Ahoj. Ano vím, je trochu později než 24. Prosince, jenže já se musela dívat na pohádky a žrát při tom cukroví, kterého babička napekla nevím kolik kilo. No snad se vám kapitola líbila <3