Kdybys jen vedel🥺

14.

J: jsem na tebe pysnej😍
T: spis na nas! máme nádherného synka, je to naše práce, nám bude jednou říkat mami a tati!
J: to mas pravdu, ale všechno jsi hlavně ty zvladla na 1, miluju te!
T: ja miluju tebe!
polibili jsme se a po chvíli nám sestricka podala Kubika. Je to nádherný clovicek! jenže stále neotevrel oči, ale dneska by měl, snad!
...
17:43 a Janek odesel, musel honem do práce mezitím co ja si hrala s malým, měla jsem ho položeného vedle sebe a jen ho škrabkala na brisku. A bylo to tu! konečně otevřel ty jeho nádherné ocicka! Měl je hnědé, celkem překvapeni, protoze ja mám zelené a Janek modré oči, tak třeba je bude mít po nejakych jiných příbuzných...jde to ne?
Teď začali mě obavy stoupat. Ale ne určitě je bude mít po nějakých příbuzných. Dite by mělo být sice podobne někomu z rodičů ale taky nemusi zejo. No nic. Na kubika jsem se pořad nemohla vynadivat. Je nadherny. Je to strašně krasny pocit. A přála bych ho zažít úplně každému. Sestřička potom Kubika odvezla abych se trochu prospala. Usnula jsem, a spala až do rána. Probudilo mě hlazení ve vlasech. Otevřela jsem oči, a vedle postele stal Janek s ruzemi v ruce.
J: dobre ránko
T: ahooj
J: tohle je pro tebe
T: si vykradl kvetinarstvi?
J: skoro😂
Položil kytky na stolek a sedl si na kraj postele.
J: jak ti je?
T: lip jak včera, vlastně krásně...ale chtěla bych domu
J: Týnko chtějí si tě pohlidat, a hned jak to půjde tak domu pujdes a i s kubikem
T: to je super! tak strašně moc se tesim!
Janek mi dal pusu na čelo a ja se usmala. Asi 10 minut jsme sk povídali dokud nedosla sestřička s kubikem v náruči
S: jeee tak tatínek je už tady, chtěl byste si ho pochovat?😁
J: moc rad!
Podala malého Jankovi a dosla ke mně změřit mi tlak
S: no tak super slečno Popelkova, za dva dny už vás v klidu můžeme pustit, pokud se stav váš nebo malého nezhorsi, ale to momentálně nehrozi
J: vidis ty kuliferdo, za par dni už budes doma 🥰
Usmal se Janek na kubika a začal ho, ceeely vysmáty hladit jednou rukou po brisku
J: je krasny
T: je
J: má nadherny oči, ale úplně jiný než my
T: tak třeba po nějakých příbuzných
J: u mě teda nikdo hnědý oči nemel😂
T: u me možná jo
Chvíli jsme si ještě povídali a já potom zase usnula😂

O dva dny později
Dneska už me pousteji domu. Mám zbaleno a čekám na Janka který by tu měl být každou chvíli. Jen co jsem to dořekla dorazil.
J: ahoooj
T: ahooj
J: tak připraveni?
T: samozřejmě
Janek mi vzal tašku, a já vzala kubika. Ještě se musíme stavit na recepci a podepsat nějaký papíry.
Stali jsme tam poměrně  dlouho asi 20 minut, Kubík bohužel nespinkal, ale rozciloval se, nedivím se mu.
J: tak a je to, můžeme jít
řekl Janek, když podepsal posledni papír, naklonila jsem se ke kubikovi a chtela ho zvednout. Z ničeho nic jsem před sebou uviděla tmu. Nic víc.

Z pohledu Janka
Otočil jsem se na ne a my chteli vyrazit, Tynka se naklonila ke Kubikovi, jednou se zakymacela a začala padat na zem.
J: Tynko!!!
Řekl jsem z šoku hlasitěji a naštěstí ji chytl tak, aby nespadla na zem.
J: sestru! doktora! Zavolejte někdo někoho!
Recepci hned vzala telefon a někomu volala, nevím koho, vnímal jsem jen Tynku a kubika, který začal plakat