Kdybys jen vedel🥺

29.

Probudil mě kubik který začal plakat. Koukla jsem na hodiny a je půl 5 večer. Kubika jsem oblékla, a šla dolu kde máme kočárek.
TM: kam jdete?
T: na procházku
TM: ale davej na sebe pozor
T: na co prosimte?
TM: na Romana, nikdy nevíš kdy by te mohl najít a něco ti udelat
T: neboj, on by měl být ještě v práci pokud děla tam kde delal
M: stejně si davej pozor
T: budu neboj
Dala jsem kubika do kočárku a mohli jsem vyrazit. Šli jsme do parku. Skoro nikdo tak už nebyl ale sem tam prošla nějaká osoba.
Potkala jsem i naší sousedku se kterou jsem se dlouho neviděla, taková starší paní, co ni jako malé vždycky dávala něco sladkého 😂
Je to hrozně milý paní, jen mě celkem mrzelo, když se stále vyptavala na romana nebo Janka, chápu ji, ale říct ji že mě opustili oba dva chlapi a já zůstala svobodná máma...
Za ten rok se to tu skoro vůbec nezměnilo, sla jsem se projít do parku, v jednom z koutů se nacházela lavicka, bylo to dřív takové tajné místo mě a romana, chodili jsme sem pokaždé, když jsme nebyli v praze, ale tady u rodičů... ten vztah s ním byl hrozně krásný, dokud se teda nestal ten incident..ovšem s Jankem to bylo mnohokrát krásnější...
Na danou lavičku jsem si sedla a jen přemýšlela, co dál, byla už tma, když v tom momentě jsem uslyšela nejaky hlas, jak na mě volá..
Otočila jsem se za sebe. A viděla ho. Toho chlapa který mě úplně zničil...
Šel ke mě a promluvil.
R: ahoj
T: a-ahoj
R: jak se mas?
T: jo dobry...
R: to je tvoje dite?
T: j-jo
R: jak se jmenuje?
Nahnul se ke kočárku a pohladil Kubika po hlavičce.
T: Kubík
R: a co ze ses vrátila?
T:...
R: chapu...kvůli mě to asi nebylo
T: promin já už musím jít
Zvedla jsem se a dala se na odchod.
R: ne Tyno počkej!
T: romane já fakt musím nebo se maly vzbudi
R: jen si mě vyslechni...
T: teď nemůžu, kolikrát ti to budu říkat?
R: tak.. nezajdeme zítra na kafe?
T: ne, ja tě beru jako minulost a to co se stalo...to se nedá odpustit. Vždyť ty jsi mě znásilnil doprdele!
Řekla jsem hlasitěji, kvůli tomu že mi praskly nervy
R: já vím tyno a hrozně mě to mrzí, byl jsem debil, ale však nám bylo tak krasne a kvůli jednomu incidentu to přeci neskončí ne?..
T: děláš si srandu?! To nemůžeš myslet vážně!
R: Týno...
T: hele nech mě
Obešla jsem ho a šla domu. Něco na mě ještě volal ale to jsem ignorovala. Možná bych si s nim měla promluvit...ne. Neměla. To co udělala a jak se choval to...
Došla jsem domu a už ve dveřích na me čekala mamka.
TM: jaká byla prochazka?
T: j-jo dobry
TM:Tynko stalo se něco?
T: no ne...jen jsem potkala jeho
TM: Janka?
T: co ten by tady dělal, ten na mě už určitě nemyslí a je někde na kalbe s jinou, myslím tím Romana..