Kdybys jen vedel🥺

47.

D: Pane Linharte…
J: ne! Nikam nejdu! Nenechám ji tady samotnou!
D: potřebujete si odpočinout a ona taky
Jen jsem si povzdechl, zvedl se a šel na pokoj.
Lehl jsem si do postele a koukal do stropu…
Co když…co když umře? Ne! Nad tímhle nesmím ani chvíli přemýšlet…
Mám o ni šílený strach…nechci o ni přijít…je moje všechno🥺
Cely den jsem jen ležel a nevěděl co delat…byl tady ta mnou i Lukáš s malým…zařídil jsem chuvu protože Lukáš taky chodí do práce takže se o nej nemůže starat….a taky jsem zavolala Týny rodičům…rikali ze přijedou co nejdřív.
Popravdě...rikat jim to pro mě bylo více než těžké, říct rodičům, že jim málem umřela dcera no...
Každopádně všechny dny následující týden probíhaly stejně, já se cítil čím dál tím líp (co se zdravotní stránky tyče) narozdíl co Tynka byla celou dobu v umělém spanku...strasne se těším na moment až jsme probudi, neskutečně mi chybí.. ale nejsem jediný, kubik též poslední dobou čím dál tím víc pláče, chápu ho..tyden bez maminky je pro dítě ta nejhorší představa.
Týden po nehodě...nejhorsi týden meho života, kdy jsem měl stále před očima umírající lásku svého života
J: notak Tyno.. lásko prosím probuď se, já už to bez tebe nezvládnu!
Opět jsem byl u ní a brečel ji do ruky, strasne moc mi chybí..rikal jsem to? Jo asi tisickrat, ale já prostě nikdy v mém srdci nezažil takovou bolest jako teď
V hlavě mi pořád kolovaly ty nejhorší scénáře…
Najednou jsem ale ucítil, jakoby mi někdo stiskl ruku….
J: Týnko?!
J: slyšíš mě?
Nic…okamžitě jsem se zvedl a zavolal doktora který ihned přišel.
D: co přesně se stalo?
J: stiskla mi ruku
Doktor šel k Týně a prohlédl ji…ona ale byla porad jak socha…
D: nezdálo se vám to?
J: co? Ne! Opravdu mi ji stiskla…
D: Pane Linharte jste unaveny..vyčerpaný měl by jste si odpočinout
J: vy mi nevěříte?
D: omlouvám se ale nic nenasvědčuje tomu ze mi tady Týna vnimala…ikdyz by to bylo skvěle, je možné ze jste si tak moc přál aby se probrala až se vam tohle zdálo…
J: nezdálo se mi to ale dobře, mohu tu s ni ještě chvíli zůstat?
D: samozřejmě
usmál se a kvůli nějakému hovoru hned odešel
J: Tynko notak, to zvládneš, já vím že se mi to nezdálo lasko, ty to zvládneš já to vím, slyšíš mě, zkus otevřít oči, prosím, zkus to, ať si ten doktor nemyslí, že jsem blazen, já vím že nejsem! Tynko...
Chytl jsem ji za ruku, kterou následně lehce zmáčkla, usmál jsem se a stále u mě panovala naděje, že se dnes Tynka vzbudí!
J: super lásko, pojď!
Měl jsem slzy v očích, které pomalu začínaly tect po mých lickach
J: milacku...
Jedna slza dopadla na její postel a já si následně všiml, že...ona ty oči otevrela, vykoukal na mě ty její nadherne zelene kukadla, které mi tak chyběly