Adventní SHIP kalendář 2021✓

4. YatoRi

Anime: Noragami
Pairing: Hiyori Iki x Yato

▫▪▫

Sen nebo realita

Jmejuji se Hiyori a jsem narkoleptička. Usínám kdekoliv a žiju v nějaké jiné realitě, kde jsem nesmrtelná. Můj život je úplný chaos.

Kdybych ho nezachránila před tím autobusem, nikdy by se mi tohle nedělo. Nemám na mysli pouze narkolepsii, ale i myšlenky, které se honí v mé hlavě. Yato byl idiot. Prodával se za pět yenů. A byl opravdu hloupý. Teda ne, zase tak hloupý nebyl. Zachránila jsem mu život a nechala se srazit autobusem místo něj a úplně zbytečně. Byl pro ostatní neviditelný. Ale já ho viděla. Několikrát mě na veřejnosti viděli bavit se s nikým. Mysleli si, že jsem blázen. Já jen mluvila Yatem.

Už jsem nedokázala rozeznat realitu od snu. Nejednou se mi zdálo, že s Yatem máme rodinu a jsme spolu šťastní. Ale pak jsem se probudila. A všechno bylo jako dřív. Uvnitř jsem doufala, že by to mohla být skutečnost. A já se vždy těšila na ty stavy, ve kterých jsme byli pár.

Seděla jsem jeden z večerů u stolu a učila se na zkoušky. Ale všechno mi to lezlo jedním uchem tam a druhým ven. Nevěděla jsem, co přesně cítím. Bála jsem se, že jsem se do toho idiota zamilovala. A nebo to je jenom hlad.

Zažili jsme spolu i hezké chvíle. Několikrát mě zachránil. A byli jsme dobrá dvojka. Povzdechla jsem si. Ani nevím, jestli by možný vztah vůbec mohl fungovat. Schovala učebnici, šla si dát rychlou sprchu a šla si lehnout.

* * *

Rukou jsem udeřila do budíku. Otočila jsem se od zdi. Pootevřela jsem oči a znovu je zavřela.

Pak je zase rychle znovu otevřela.

,,Yato!" vypískla jsem.

,,Hiyori! Už jsi vzhůru?" ozvala se zezdola moje máma. Zacpala jsem si pusu.

,,A-ano! Jen se obleču a půjdu do školy!" odpověděla jsem, abych zabránila nechtěné návštěvě mé matky. Zamračila jsem se na kluka, klečícího u mé postele. ,,Co tady děláš!?" zašeptala jsem.

,,Ahoj," odvětil jen. Plácla jsem se do čela. Hodila jsem přes něj svou peřinu a vstala. ,,Ale notak. Ani ahoj? Agresivní hned po ránu," zamumlal.

,,Nejsem agresivní. Jsem unavená," zamumlala jsem. ,,Běž někam, chci se převléct."

,,Dobře dobře," řekl s úsměvem a vyskočil oknem. Zamrkala jsem. Idiot.

Využila jsem klid a oblékla se do uniformy. Proběhla jsem domem a utíkala ven. Vyhla jsem se rodičům.

Samozřejmě, že na mě čekal před domem. Než jsem však stihla odejít, máma přiběhla ke dveřím a podávala mi svačinu.

,,Měj se hezky holčičko," řekla mile moje máma. Pak se podívala na Yata a já měla na chvíli pocit, že ho vidí taky. ,,Proč jsi mi svého kamaráda nepředstavila?" zeptala se mě.

,,Co- Ehm jo, tohle je Yato," řekla jsem trochu mimo.

,,Těší mě, paní Iki," přestavil se jí Yato s úsměvem. Sykla jsem a zatáhla ho za rukáv.

,,Mami, musíme jít. Ujede mi vlak," řekla jsem naléhavě. Máma se usmála. Jen co zavřela dveře jsem drapla toho blbce za paži a zatáhla ho za roh ulice. Uvěznila jsem ho mezi sebou a zdí. On zamrkal. ,,Jak to, že tě viděla!? Neříkal jsi, že tě lidi nemůžou vidět!?" vykřikla jsem.

,,No... Jak kdy. Vlastně to záleží na mě," zasmál se. Zrudla jsem vztekem. Takže lidi na mě čuměli jako na blázna zbytečně?

Jenže jsem se nedokázala zlobit. Uhnula jsem mu. Otočila jsem se na odchod. Jeho ruka mě ale zastavila. Stiskl mi paži. Otočila jsem se.

,,Co je?" sykla jsem.

,,Chtěl jsem, musel jsem tě vidět!" vyhrkl. Překvapilo mě to.

,,Co?"

,,Poslední dobou jsi taková jiná. Já... Mám o tebe starost. Znám tě už delší dobu a zajímáš mě," řekl docela tiše.

,,Yato," šeptla jsem. ,,Prosím. Tohle neříkej. Už tak mám kolem sebe a v sobě jen chaos. Musím do školy, Yato."

,,Ne, počkej! Já vím. I beze mě máš toho dost, ale chci si promluvit," řekl rychle. Protočila jsem očima. Nakonec si jenom povzdechl. ,,Přijdeš ve tři do parku ke kašně?" zeptal se. Zamrkala jsem. Byl divný.

,,Fajn. Přijdu," kývla jsem. Raději jsem rychle odešla.

* * *

Znuděně jsem seděla na lavičce. Bylo půl čtvrté a Yato furt nikde. Hlavně, že tak trval na schůzce. Jasně. Nikdy nebere nic vážně.

Choval se opravdu divně. Dost mi připomínal mě. Vždyť by vztah nemohl ani fungovat. On byl přece jen bohem. A já holka, co upadala do spánku na random místech.

,,Hiyori," zaslechla jsem za sebou povědomý hlas. Protočila jsem oči a otočila se. Avšak překvapeně jsem vyvalila oči. Yato v rukou držel kytici bílých růží. Kde... Kde... Jak- ,,Promiň, že jdu pozdě," omluvil se a skoro až nervózně si prohrábl vlasy. Podal mi kytici. Váhavě jsem ji od něj přijala. Co to má znamenat?

,,Děkuju... Nikdy jsem ti neřekla, že mám ráda bílé růže," zamyslela jsem se. Na jednu stranu to bylo docela děsivé. Co když umí číst myšlenky? Byla bych v háji. Vydolovala jsem ze sebe úsměv. Chtěla jsem ho obejmou. Tak jsem si stoupla na špičky. A v tu chvíli mě chytil a přitáhl si mě blíž. Spojil naše rty v jedny. A tím mi způsobil nejspíš zástavu srdce. Chvilkovou. Pak se rozbušilo až moc rychle.

Avšak nebyla jsem dost silná, abych se odtáhla a vynadala mu. Ani jsem nechtěla. Omotala jsem mu ruce okolo krku. Nejhorší na tom bylo, že jsem ani nevěděla, jestli jsem jenom zase neusnula někde venku a nebyl to sen. Nesnášela jsem to. Ale tohle bylo tak reálné. Opravdu jsem cítila jeho rty na svých a... Jeho jazyk!? Byla jsem si jistá, že jsem zrudla. Pomalu se odtáhl jako první. Já trochu dotčeně otevřela oči a stoupla si rovně.

,,Jsi pro mě hrozně důležitá," řekl vážně. Takhle ho vůbec neznám.

,,Yato... Je to sen? Někde určitě spím," zasmála jsem se. Ještě se mi z těch všech pocitů motala hlava.

,,Není. Tohle není sen. Štípni mě," usmál se. Nadzvedla jsem jedno obočí. Praštila jsem ho ramena. Nerozplynul se. ,,Au! Říkal jsem štípnout! A jemně," zamrmlal a promnul si místo.

,,Jsi skutečný," zašeptala jsem. ,,Yato... Může to mezi náma vůbec fungovat?" neodolala jsem a zeptala se.

,,Už jsem měl několik holek," řekl hrdě. Chtěla jsem ho znovu praštit. Preventivně se zakryl.

,,Ale to všechno byly buď bohyně nebo zbraně," řekla jsem.

,,Ne všechny. Ale neseděly mi. Já se do tebe zamiloval už napoprvé. Kvůli mě jsi málem zemřela. Už v tu chvíli jsem věděl, že jsi jiná. Viděla jsi mě," řekl s malým úsměvem.

,,Mojí mámě ses líbil. Psala mi," uchechtla jsem se. ,,Já tě mám asi taky ráda. Hlad to asi úplně nebude," odvětila jsem nervózně. Já narozdíl od něj nikoho neměla.

,,To ne," zasmál se. Pohladil mě po vlasech. Jindy bych ho přehodila, ale teď jsem jen zavrněla. ,,Budeš mou přítelkyní?" zeptal se konečně.

,,Moc ráda, Yato," usmála jsem se.

,,Yeey!" výskl. Musela jsem se usmát znovu. Jo, byl to idiot. ,,Takže, teď když jsme spolu bys mě mohla přestat mlátit, ne?"

,,Uvidíme," zamyslela jsem se.

,,Uvidíme?" zopakoval.

Praštila jsem ho. ,,Ne."

🎄