Další rok. Další zima. Další Vánoce, na které čekáme spolu s adventním kalendářem. Ať už s čokoládovým nebo jiným. Tak si pojďme to čekání zpříjemnit s tímhle kalendářem, plným shipů. :3
Píšou to všichni, tak proč to nezkusit, že ano :D Nehroťte mě.
Anime: Given Pairing: Akihiko Kaji x Haruki Nakayama
▫▪▫
Slepý
Haruki seděl v kavárně, kde se měl každou chvíli sejít s Akihikem. Už byl netrpělivý a protivný. Tohle mu udělal už po druhé. Znuděně si opřel hlavu o ruku a povzdechl si. Měli projít novou skladbu a pak ji předvést před Ritsuku a Mafuyua. Poprvé nepřišel prý kvůli práci. Pak viděl story na instagramu od Ugetsua, se kterým Akihiko momentálně randil. Nenáviděl toho kluka. Tak moc.
Byl si jistý, že tentokrát je zase s ním. Když přišla servírka a zeptala se, jestli něco nepotřebuje, tak poděkoval a jen zaplatil. Šel domů. Bylo mu hrozně.
Druhý den se ani neobtěžoval přijít do studia. Neodpovídal Kajimu na zprávy a ignoroval hovory. Akihiko se pořád s někým tahal. Ale neviděl osobu v blízkosti, která ho tolik milovala. Nebo to možná vidět nechtěl. Lámal mu srdce. Už tak dlouho. Proč mu to neřekne narovinu? Bál se. Na Ugetsua neměl. Byl úžasný. Hrál perfektně. Nedivil se, že s ním Aki byl.
Kluci z kapely si začínali dělat starosti, když ani po desáté to nezvedl.
,,Zkusím mu zavolat já," řekl Uenoyama.
,,Myslíš si, že tobě to-" Akihiko nedokončil větu, když evidentně to Haruki zvedl.
Zbledl. Tak jemu to zvedne a mu ne? Odfrkl si. Pak ale zamračení vystřídal nejistý pohled. Možná věděl proč. Určitě se urazil, když nedorazil. Vždyť šlo jen o skladbu. A on z toho dělal vědu.
,,Akihiko," oslovil blonďáka Mafuyu. ,,Říkal, že mu není dobře," řekl tiše.
,,Jak není dobře? Si dělá prdel. Příští týden hrajeme a on bude ležet doma? No tak to ne," zamrmlal.
Hodil na sebe bundu. Odešel. Mafuyu a Ritsuka si vyměnili pohledy.
,,Ty to vidíš, že?" ujistil se zrzek. Koukl na svého přítele.
,,Jo. Je mi ho líto," odvětil Ritsuka. ,,Možná za Harukim zajdu."
,,Půjdu s tebou. Můžeme ho vzít do Mekáče. Zpravíme mu náladu," usmál se Mafuyu. Vzal svého přítele okolo ramen. Políbil ho na tvář. ,,Ještě, že my jsme v klidu."
,,Až zjistíš, že jsem ti snědl ten cheesecake..."
,,Cože jsi?"
* * *
Akihiko si začínal dělat starosti. Haruki se ani neobtěžoval mu otevřít. Dělal, že není doma. Jenže v hloubi duše si opravdu dělal starosti. Aspoň se mu chtěl omluvit, ale na zprávy nereagoval. Ten večer i odmítl Ugetsuovo přítomnost. Začínal se cítit zle za to.
Jenže Haruki se ve studiu neukázal už týden. Nevěřil, že je nemocný. Navíc s Mafuyuem a Ritsukou normálně komunikoval. Takže bylo evidentní, že je naštvaný.
Netušil, jaké nemilé překvapení na něho čekalo jedno pondělí odpoledne. Ritsuka mu před ksicht strčil vzkaz. Napsaný Harukiho rukou. Kde stalo; končím. Sevřelo se mu v hrudi.
,,Jak jako končím!?" vyhrkl blonďák.
,,Končí. Řekl, že ti to máme dát. Co jsi mu zase udělat, Akihiko?" zeptal se nepřekvapeně Uenoyama. Mafuyu blonďáka propaloval pohledem.
Byli s Harukim na jídle. A muž se jim se vším svěřil. Že je zamilovaný. Už dlouho. A jeho kamarád je slepý. Mafuyu byl na Akiho naštvaný. Moc soucítil s Harukim.
,,Fajn... Nechal jsem ho čekat v restauraci. Ale mělo to být kvůli nové skladbě! Jak jsem měl vědět, že ho to tak vezme," povzdechl si Aki. Sedl si na židli. Složil si hlavu do dlaní.
,,On to nebral jen jako schůzku ohledně hudby. Doufal, že tě bude mít na chvíli pro sebe. Aki, Haruki tě moc miluje. A tys mu tohle nedělal asi poprvé, viď?" pokračoval Uenoyama.
,,No jo. Minule jsem skončil s Ugetsuem v posteli. A zapomněl mu napsat," přiznal.
,,A teď taky, co?"
,,Haruki už nechce s náma hrát. Plánuje se odstěhovat za sourozenci do hlavního města. Už ho prý nebaví jen koukat, jak randíš s jinými," ozval se Mafuyu. ,,Odjíždí zítra. Pokud si na něm záleží ještě ho stihneš," dodal.
Akimu se rozležely ty slova. Moc tě miluje. Zrudl. Úplně vypnul. Vstal. Beze slova vyběhl ze studia. Musel ho vidět. Nechápal, proč mu nic neřekl. Samozřejmě by mu kývl.
Když se nad sebou zamyslel. Haruki pro něho znamenal moc. Až nedávno si uvědomil, že víc než přítel. Musel vymyslet, jak Ugetsuovi říct, že to musí ukončit. Už dávno nebyl zamilovaný. Haruki měl v jeho srdci největší místo. Jen nechtěl přijít o nejlepšího přítele.
Stanul před domem. Počkal, než někdo projde dveřmi. Zaplul dovnitř. Zvonil na Harukiho tak dlouho, dokud neotevřel.
Haruki otráveně dolezl ke dveřím. Nechal kufr a šel seřvat toho debila, co mu zvonil na dveře. Zarazil se, když viděl Akihika. Ten mu padl kolem krku. Haruki zamrkal. Ale nechtěl ukázat slabost. Odstrčil ho.
,,Na tvoje 'promiň' ti kašlu," zavrčel Haruki. Stáhl si dlouhé vlasy do ohonu. Založil si ruce na hrudi.
,,Já vím... Nemám se ti jak omluvit. Ale i tak mě to mrzí. Nedošlo mi, že bys se mnou chtěl být," odvětil Aki.
,,Správně. Chtěl," zdůraznil Haruki. ,,Nemám na tebe čas. Zítra jedu domů." Chtěl zavřít dveře. Chtěl být silný. Aki tam strčil nohu.
,,Haru! Dej mi šanci!"
Haruki zamrzl. Znělo to jako zoufalý kluk, který chce zpátky svoji přítelkyni. Nadechl se a otočil se. To neměl dělat. Vyvalil oči. Akihiko ho políbil. Pevně objal.
,,Byl jsem slepý. Neviděl jsem to... Tolik jsem ti ubližoval. Dej mi poslední šanci. Jako svému partnerovi," řekl zoufale Aki.
Haruki se zašklebil. Byl slabý. Pořád ho miloval. I jeho idiotskou stránku. Povzdechl si. A objal ho.
,,Ještě jednou mě někde necháš čekat... Tak tě zabiju," pohrozil Haruki.
